O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| BRÁNA DO PEKLA |
|
|
|
| Pondělí, 28 květen 2007 | |||||||
Strana 3 z 3
V záhlaví lůžka zběžně pohlédla na přístroje, které pořád ještě signalizovaly kritický stav pacienta. Jediným pohybem vypnula aparatury, udržující základní životní funkce. Splnila svoji “Svatou povinnost“. Krátce vyčkala a pak je znovu uvedla do činnosti. Okamžitě se ozval alarm, naštěstí dosud ztlumený na noční intenzitu. Z chodby sem pronikal hluk bouchání várnic, chystaných ke snídani a alarm beztak nebylo slyšet. Oddechla si, bez ohlédnutí opustila pokoj a rychle směřovala k šatně. Pozdravila se s ranní směnou a bleskově se oblékla. Rychlovýtah s ní slétl až do přízemního podlaží.
Lačně se nadechla studeného vzduchu. Stříbrným jíním ozdobené smrky nemocniční aleje, si nad ránem svlékly svou tenkou košilku, utkanou z ranní rosy. Alena vzhlédla k parkovišti a její roztěkané oči zoufale hledaly Zuzanin ostře červený Peugeot. Někde tady musí přece být! Když spatřila, že na ni zablikal rudý vůz, oddechla si a rozhodným krokem zamířila k němu. Plavovláska, sedící za volantem, se na ni usmála a nahnula se přes sedadlo spolujezdce.
Spolu s dveřmi se pootevřel i výstřih její halenky a odhalil její plné prsy. Alena spěšně nastoupila. „Ahoj Zuzko…” vydechla a přivinula se k omamně vonícím blonďatým vlasům. Pak provinile vzhlédla a v Zuzaniných zelených očích, které ji hebce pohladily, spatřila hedvábné doteky vycházejícího slunce.
Krátce se políbily a obě vnímaly vláčnost svých pootevřených vlhkých rtů, které si tiše nabídly v tom krátkém ranním okouzlení...
„Čus miláčku! Tak co můj manžílek, vyšlo to?” zeptala se Zuzana a nedočkavě jí visela na rtech. „Těsně před šestou jsem Martina odpojila,“ hlesla tiše Alena a s povzdechem složila hlavu do dlaní. „Jsi formát, Alenko, já věděla, že je na tebe spolehnutí.” řekla Zuzana a konejšivě ji pohladila po vlasech. Byly tak úžasně černé… Jako antracit. Byly černější, než dnešní tmavá noc, kterou probděla s očima, visícíma na mobilu. „A už klídek, lásko,” dotkla se Zuzana něžně Alenina chvějícího s zápěstí, „teď už jen pár týdnů počkáme, až se všechno uklidní. A pak se k tobě nastěhuji…” Zařadila jedničku, energicky přišlápla plyn a červený Peugeot se rozjel k dálničnímu přivaděči, vstříc novému dni. „Máš dost benzínu?”ozvala se nejistě Alena. „Neboj, stavila jsem se hned ráno na benzínce a vzala jsem plnou nádrž.” uklidnila ji Zuzana se suverénním úsměvem na rtech. „Vidělas to, Zuzko? Černá kočka!“ špitla polekaně Alena a rezignovaně dodala: „Proboha, snad to není nějaké zlé znamení?” „Neboj, zlatíčko, Bůh přece není, kolikrát ti to mám ještě říkat? A my dvě jsme si smůly vybraly už vrchovatě,” uklidnila ji Zuzana a povzbudivě dodala: „Teď už není ani Hanka ani Martin, jsme jen my dvě. A čeká nás už jenom štěstí.” Obě ulehčeně oddechly a jejich oči se krátce setkaly. Zuzana si uvědomovala, jak miluje ty andělské tmavomodré oči. Nádherné zřítelnice Aleniných očí se náhle rozšířily děsem.
Zuzana strnula. Pozdě!
Jejich vůz prorazil chatrné zábradlí mostu a zřítil se do propasti dálnice pod nimi, přímo pod kola jedoucího kamiónu. Peugeot se po dopadu vzňal a pohřbil je v hořícím pekle. Šokovaný řidič kamionu stačil jen prudce šlápnout na pedál brzdy, ale věděl, že je zcela bez šance. Obrovská hmota kamionu drtila před sebou havarované auto, které se sneslo z nebe.
Kamion se ve smyku vzpříčil. S planoucím klubkem vozu před sebou, prorazil čelně svodidla a vzepjal se vstříc skalnímu masivu. Pak ve zlomku vteřiny strašlivou silou přibil trosky Peugeotu na skálu...
Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede chabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých duší. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je “Bůh”. Ezechiel 25:17
anquetil
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
