A tak jsem se jednoho zimního dne ocitnul v podvečer v Praze před Sportovní halou. Pravidlo znělo, že po exkurzi má každý volný program až do půl hodiny po skončení sportovního klání, které se - čistě náhodou v ten den, poblíž zaparkovaného autobusu - hrálo. U zápasů, o něž byl velký zájem a vstupenek bylo málo, měl třídní vždycky nějakým způsobem dopředu vstupenku pro sebe z předprodeje zajištěnou a tak sehnat si ji před zápasem bylo jen a jen na každém z nás. 

      Pro našeho třídního to byl zároveň test důvtipu a inteligence každého jednotlivce, jak je kdo vynalézavý a šikovný. To mělo přímou souvislost na jeho rozhodování, na jakou stranu se přikloní v případě, že vaše průměrná známka před klasifikací z některého jeho předmětu byla mezi.  Protože třídní v autobuse po zápase ještě namátkově s námi probíral právě odehraný zápas, lehce zjistil, že to nedej bože někoho snad dokonce ani nezajímalo a nebyl tam nebo se tam nedokázal dostat. Takže,  lhát a vymýšlet si se nikomu rozhodně nevyplatilo. Přistižený student by to pak neměl během roku vůbec lehlé a tak se stali sportovními fanoušky i dříve absolutní ignoranti na tento chlapský druh zábavy. 

     Hokej našich s Rusama začínal už za 20 minut a já byl ještě pořád před halou. A nikde už ani noha. Nešťastně jsem vyhlížel překupníky, kteří tu přece někde – alespoň jeden – musí nabízet ty černý předražený vstupenky, ale nikde nikdo. Tak už je vyprodali i oni. A najednou, ze vzdáleného rohu napříč přes venkovní plochu, přichází stejně mladej kluk jako já. Srdce se mi rozbušilo očekáváním. Snad to je vekslák s alespoň dvěma vstupenkama. 

      Ještě ani nedošel a už jsem na něj vystartoval, jestli nemá volný dva lístky na hokej na dnešek. Má! A za kolik byly? – pokračuju v rychlém výslechu. „Za osmdesát jeden,“ odpovídá kluk.„Za 180, bereš?“ - neztrácím aktivitu, hraju nátlakovou hru.„Za voba?“, ptá se zkoumavým hlasem.„Né ! ! !“  „Za jeden, samo, ale chci dva. Ještě pro kámoše,“ nepřestávám dotírat.„Tak jo,“ slyším, když vyndává dvě takto oceněné vstupenky.Podávám mu 4 kila a říkám – „to nech bejt,“ když se šacuje, aby mi vrátil nazpátek. 

     Díky mému aktivnímu přístupu je cesta na zápas volná ani ne za 5 minut po našem setkání. Tak se s těma vekslákama tady v Praze obchoduje jedna báseň, pochvaluju si. Ještě, že se tu objevil. Kluk urychleně odchází, ještě se otáčí a já mu kynu na pozdrav. Díky, máš to u mě. Přichází kolega, spolužák, co vyhlížel podobného spasitele pár desítek metrů opodál. Z dálky viděl uzavíraný obchod a tak se jenom ujišťuje –  „máš dvě ?“ „Jó, mám, jedna za dvě kila. Možná chtěl víc, ale nakonec mu stačily,“ dodávám přesvědčivě. Oba si kontrolujeme své lístky. Jsou skutečně na dnešní zápas, všechno je v pořádku. Nenapálil nás.      Sedíme až pod střechou, v rohu, možná třetina plochy je špatně vidět. U bližšího mantinelu a taky některé rohy. Hokej je děsná řežba. Na mužstva ze spřátelených socialistických zemí něco neuvěřitelnýho. Prohráváme o gól a led je zasypanej vodpadkama. Když hrajou hymnu vítězům, píská celá hala. Tak, že není vůbec nic slyšet. Moc zajímavej zážitek!

      Doma to vyprávím a světe div se, NIC Z TOHO v televizním vysílání nebylo ! Žádný zběsilý rvačky, jenom vyloučení, žádnej pískot při hymně! Netušil jsem, že má Československá televize už tak dokonalý mikrofony, co snímají jenom ten společensky vhodnej zvuk a hluk nepřijatelnej, jako je nevkusný pískot při hymně SSSR, není vůbec zaregistrovanej… To sou věci. Inu, je vidět, že je VTR (vědeckotechnická revoluce), řekněme tak v r. 1975, v plným proudu … 

     Po nějakým čase si uvědomuju, co jsem to vlastně za vola, že jsem dal takový prachy za ty vstupenky. Ten – mnou považovanej vekslák – přece nevěřícně koukal, když jsem mu k těm osmi pětkám přidal ještě kilo a zaokrouhlil to rovnou na kila dvě za jednu. Vždyť von tam nepřešlapoval a nenabízel je jako překupník. On ke mně spěchal, protože se jich potřeboval z ňákýho důvodu zbavit a byl vděčnej, že našel kupce. Možná by je dal i se slevou, za šedesát nebo i padesát za jednu. A já mu místo smlouvání nabíd´ rovnou víc jak dvojnásobek. Ještě, že to neví spolužák. Ten by mně dal…Nojo, vesnickej ve velkoměstě … ale co, mohlo to dopadnout i hůř …

     Není nad to, když má člověk obchodního ducha v krvi, není-liž pravda?

Toulavej, Plzeň

Komentáře (7)

Zobrazit/Skrýt komentáře jojo - to byly časy : AlenaT - Rudý Právo _ nebo Práce noviny věšech odborářů - ježíši jak rychle člověk na tyhle věci zapomíná. Pro nás ženy vycházela Vlasta. Na první straně nás pokárala šéfredaktorka za to, že bycvhom se snad chtěly i obléct, dále následovala Kabrhelová a její melody girls a události v socialistickém ženském hnutí - ve kterém se nehýbalo vůbec nic. Pak následovalo pár rad pro hospodyňky -jako ta s tím zelím, dále okénko módy (no děs běs) a pak příběhy ze života - a ty stály za to! Např. ta paní, co nevyhazovala ty hnusný smradlavý pytlíky od mlíka, nýbrž z nich šila koberečky, , pletla kloboučky, šila zástěrky a podobně. Ženy se tak měly poučit, že lze levně, pokud možno zdarma pořídit věci potřebné k životu a neobtěžovat svými požadavky již tak přetížený průmysl a zemědělství. Zboží se nekupovalo, nýbrž shánělo.Fronting byla běžná norma. ----a jara byly teplý a deštivý, léta horká, podzimy barevný a zimy zasněžený a studený. A my jsme byli mladý, naše děti ještě malinký a v sešitech byly pijáky. květen 22, 2007 04:28 No, hlavně že sis to užil ! : wendy K těm novinám - pamatuju, jak jsem sháněla nebožtíka nebo odstěhovavce přes Mladý svět, fuj...ale že tají ledovce je fakt a taky vím, že i my ve městě jsme v zimě mívali mantinely ze sněhu podél silnic a teď nic -to je pravda ať si o tom myslí kdo chce co chce, ale nějakým oteplovánám to asi bude, ne ? květen 22, 2007 08:11 Wendy : Hani A si to s tím oteplováním tak nějak bude. Moje babička kdysi vyprávěla že mívali celý sad pod sněhem. Za našich časů jsme lyžovali po silnici a stavěli velká sněhová iglů. V nich jsme měli lavice apod...vydržely dlouho. Venku čimčarali jenom vrabci a chocholouši. Jo a ti nějak vymizeli...chocholouš..to už naši potomci vůbec neznají... Teď se nafouká umělý sníh..a jede se. květen 22, 2007 08:58 jen taková malilinkatá poznámečka... : Jana ... k těm takzvaným ekologickým organizacím, který platí bůhvíkdo... když jsme u toho oteplování a tak. toulavej, u které takzvané ekologické organizace máš problém najít, kdo je platí? fakt klidně řekni (a kdokoli, vážně!) a pomůžu najít, koneckonců to je na chviličku, pár kliknutí. ony ty organizace to šikovně schovávají třeba až na konec výročních zpráv, který sice zveřejní, ale člověk by musel jít na jejich stránky a tak... a to zabere fůru času, aspoň tak dvě minuty. to je blbý, no. ale dá se to napravit. stačí říct. já fakt nechci naznačit, že bys byl nedejbože línej to aspoň zkusit najít. no a už vůbec ne, že bys to třeba vědět vlastně ani nechtěl, no fuj, a jen chtěl kydat špínu, kdeže. ono to "ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno" zmodernizovaný do "bůhvíkdo je platí" a používaný v jakýmkoli kontextu, jen když se podaří, je eklhaft. a to bys určitě neudělal, viď že ne. tak když do googlu zadáš jméno nějaké té takzvané ekologické organizace, nejspíš najdeš její webový stránky, a na nich loga sponzorů. komplet seznam dárců a dalších finančních zdrojů bude v té výročce, co taky bývá na webu. anebo najdeš přinejmenším kontaktní údaje a oni ti to pošlou, pokud by to třeba nestihli za konkrétní období ještě zveřejnit na netu. a kdyby to fakt nešlo, stačí říct... ale jinak hezký čtení. bylo by i bez toho Kartága. květen 23, 2007 01:46 pro Janu dlouhá poznámka, ať je tu víc komentářů :-) : toulavej Jano, vidím, že jsem Ti pěkně hnul žlučí takhle ve dvě v noci. Takovej úspěch, že bude mít mý povídání bych nečekal. A tak jsem si vyšetřil chvíli v mým teď nabitým programu a mrknul jsem zcela namátkově na Děti Země. Neměl jsem to popravdě radši dělat. Jsem z toho teď ještě víc smutný, než jsem si představoval, že budu. Je to parta NAPROSTO NEZODPOVĚDNÝCH LIDÍ – tedy lidí nemajících žádnou reálnou zodpovědnost za důsledky svých činů, přesvědčených o své jediné správné pravdě, kteří jsou navíc dost agresivní a agresivní lidi já nemám rád. Pokud jde o financování a výroční zprávu – poslední za rok 2005, vydaná v červenci 2006 má v údajích příjmů ODHAD u těch největších částek. I kdybych to přehlédl, SERIÓZNÍ sdružení by ten odhad mohlo za 16 měsíců od konce roku 2005 snad doplnit. To nesvědčí o seriózním jednání. Taková výroční zpráva je opravdu pro srandu, nemyslíš ? Naopak to potvrzuje jejich NESERIÓZNOST. Ale já nebudu mailovat Dětem o doplnění informací, jak bys mně jistě doporučila. Mám důležitější věci na práci. A tak na mém názoru o těchto ekoteroristech se nic nezměnilo, ani na tom financování. Že občas zachrání pár žab – i komunisté udělali občas užitečnou věc, třeba metro. Já znám tragédii obchvatu Plzně, na které mají tyhle děti Děti svou nesmazatelnou zásluhu. květen 23, 2007 17:31 pokračování : toulavej Ve svých propozicích píší, že chtějí navrhovat dopravní řešení, kde by nedošlo k nárůstu emisí a ničení krajiny. V Plzni to asi ještě nechtěli, neboť se kvůli nim musel PRODLOUŽIT obchvat, tedy spálit víc pohonných hmot a vrch Valík, tunel, který stál přes miliardu je kapitola sama pro sebe. I kdyby tam žil nějaký vzácný brouk, provoz v tunelu ho tam dlouho žít nenechá. Ušetřená miliarda se mohla věnovat na něco smysluplného. O tom, že za 10 let se několikanásobně zvýšil výskyt nemocí dýchacích cest včetně rakoviny obyvatel bydlících v okolí průtahu Plzní bez obchvatu, si můžeš najít v některém vyhledávači. Na jejich stránkách je třeba zajímavá info, jak se jim podařilo překazit na několika místech stavbu PODZEMNÍCH garáží. Rozumný člověk by si řekl, že auta, co byla na povrchu, by teď mohla nahradit zeleň. Děti přemýšleli jinak . . . Děti jsou proti otevírání nových např. kamenolomů, neboť by se tím změnil ráz krajiny, její panorama. Zabránili kdesi budování stožárů pro mobilní operátory, ačkoliv každý z těch dětí Dětí má doma mobily aspoň dva a pravidelně je často obnovuje, takže zvyšuje plýtvání energií a zároveň i odpad. Stavba stožárů větrných elektráren s 3x dražším provozem, jim nevadí. Myslí si snad, že poručí větru, aby foukal, když to potřebujeme ? Biomasa – další hit. Její pěstování NIČÍ přírodu intenzivním hnojením a opět min. 2x dražší. Tahle diskuse by byla na několik samostatných článků na Kudlanku. Bohužel dál už nemám čas . . . Nepotřebuji zničit Kartágo, u přemýšlivých lidí se tzv. ekologické organizace znemožňují téměř denně. Neraduji se z toho, vážně. Naopak, je mně to moc líto. Zřejmě k nim máš blízko, tak můžem dát někdy ještě řeč. A jestli se Ti mé povídání fakt líbilo, jsem rád. květen 23, 2007 17:33 Poznámka : : wendy a přitom je potřeba přírodu chránit. Už jsme zabrali a zasmradili většinu Zeměkoule a chovámne se fakt dost nezodpovědně. Jenže toto by měli dělat odborníci, a ne politici, kteří se chtějí zviditelnit. Lidi na ochranu přírody totiž slyší, protože to je někde kalamitní, vidí to každý laik. Dovedu si představit, že bych v takové nějaké organizaci pracovala, ale ne manifestačně, ale užitečně. Takže tak. květen 28, 2007 08:12

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující