Pak jsem šla na poštu a koupit si nějaké tekutiny (džus) a pytlíky na vaření čaje,

ať tu varnou konvicí nemám na pokoji zbytečně.

Na poště jsem zjistila, že jsem si nevzala peněženku.

Po návratu z druhé, již úspěšné nakupovací výpravy, jsem chtěla jít pít svou polední dávku karlovarské vody a zjistila, že jsem v jídelně při snídani zapomněla svůj pohárek; naštěstí byl stále na našem stole.

Mimochodem, poštu a to dokonce Hlavní karlovarskou, jsem měla od hotelu jen pár minut.

Tato budova, dnes památkově chráněná a opravená, patřila  v době svého vzniku (postavena 1900-1904)   mezi nejmodernější poštovní provozy v rakousko-uherské monarchii.

Přední část budovy Hlavní pošty zdobí čtyři alegorické sochy, které představují čtyři tehdejší významné pilíře komunikace: telegraf, železniční dopravu, lodní dopravu a poštu.

Tak, ale teď už šup šup pro vodu,cournout se ke Vřídlu a zpět do hotelu,

odložit si na pokoj bundu a hlavně pohárek, a rychle na oběd.

Ale o jídle vám napíšu někdy příště. Protože to chce celé jedno písmo...

A o poslední proceduře dnešního dne také (byla to lymfomasáž), kterou jsem - bohužel - měla načasovanou tak, že abych došla včas, musela jsem oběd zhltnout dost rychle.