O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| MŮJ ŽIVOT S KOŇMI - 7. |
|
|
|
| Úterý, 23 duben 2024 | ||||
Strana 2 z 2
Pak jsem se pokoušela o vyjížďky. Píši „pokoušela“, protože Jirkovi se nechtělo od stáje někam daleko a tak jsem neustále bojovala s jeho snahou zdrhnout domů. Takže jsem ho tlačila dál a dál a pečlivě si hlídala, aby neotočil o chlup doprava či doleva hlavu – protože pak se otočil sám a naskočil do cvalu a šup šup byl doma se mnou jako pasažérem, jehož snahy o řízení rychlosti a směru ignoroval. Nejlepší bylo jet třeba podle hrazení ohrad, kdy mu ohrada zamezovala odbočit vpravo a já tedy jen hlídala, aby se nestočil vlevo. Ale co, párkrát jsem spadla, a kůň mi domů utekl, nakonec jsem se přizpůsobila spíš já koni než on mě. Mělo to své výhody – cestou od stáje tedy krokem nebo podél ohrad opatrným klusem a domů tedy cvalem, koneckonců i cval jsem se sama potřebovala „doučit“. A Jirku jsem směrem ke stáji nemusela pobízet, naskočil do cvalu sám. Poznala jsem vlastně poprvé ježdění bez „dozoru“, svobodné rozhodování, co s koněm podniknu, riskovala jsem obezřetně.
Z praxe jsem si přivezla jezdecký bičík. Dnes jsou v každé prodejně jezdeckých potřeb desítky bičíků na výběr, v totalitě byl každý bičík poklad. Dlouho jsem jezdívala jen s nějakou větvičkou, ve Staré Roli jsem dostala darem nalomený bičík, který jsem si vyspravila izolepou. Což vedoucí, který s Jirkou konal kontrolní jízdu po pastvinách, nevěděl. A protože pravděpodobně se mu snažil cosi „vysvětlit“, zlomil bič úplně. Tak mi věnoval jiný, originálně vyrobený. S ním jsem ještě spoustu let jezdívala…
|
||||
| < Předch. | Další > |
|---|
