Tak mně se moje jména líbila, všechna. Jenže, ta poslední verze, to vám je ale úlet... Cca před pětadvaceti léty jsem se totiž zase vdala. Má historie je dost složitá, takže se omezím jen na to, že jsem si vzala znovu svého prvního manžela, jinak v pořadí čtvrtého. Dá se říci, že jsem v té době, po třetím manželství, se mohla pyšnit titulem "černá vdova", neboť ti předchozí se vždy spořádaně odebrali na svůj obláček.

Vlastně ne - ten první přežil. Snad to bylo tím, že po rozvodu emigroval za velkou louži, kde se znovu oženil.

Jenže ...

Jenže já pak později pochovala toho třetího, se kterým jsem počala i povila svá dvě robátka.  Bohužel, jeho nepoznané a tedy i neléčené nemoci zavinily, že otec mých dětí po deseti letech soužití, jednoho dne, a dokonce přede mnou (což mu těžko odpustím) umřel. Tehdy to pro mne bylo nesmírně kruté, protože mi zůstaly právě jen ty milované dětičky a velká spousta příšerných dluhů, které stačil napáchat.

Dost možná, že ten strach, co bude, až to praskne, byl z jednou příčin...

Pak jsem dalších deset let se věnovala výchově a práci. Na nic víc nebyl čas -  výchova byla fakt zážitek, a protože jsem založením docela dobrodruh, tak jsem se stala majitelkou největší české sportovní školy bojových sportů - tak uznejte, že na nic jiného nebyl čas.

Poté, když děcánka už víceméně rozum pobrala, se ze zámoří ozval onen první manžel, který v té době zrovna ovdověl...

Detektývka, já vím. No, začal mi nejprve volat, a pak, když zjistil, že jsem taky zrovna volná, za mnou téměř každý týden létat. Já, baba šetrná, jsem mu tedy navrhla, že se raději zas vemem, a budeme to střídat - někdy tam, pak volno na oddech, pak zas tady, a zase volno. Docela to doporučuju - možnost si od svého drahého občas tak na měsíc odpočinout, není opravdu k zahození.

Ale o tom dnešní článek není. 

Jenže - můj velký problém nastal se jménem: Protože jsem se už děsně dlouhou jmenovala tím posledním jménem, tak jsem si navíc před ně přilepila i to nové. Jednak, abych nemusela všem vysvětlovat, že jsem někdo jiný, a pak, že se zas jmenuju jinak, druhak - a v tom je ten průser - že tenkrát zrovna povolili zkrácenou formu jména. Což se mi děsně líbilo. Jak krásně to vypadalo na vizitkách... ách... No, psala jsem, ženská střelená.

Neumíte si představit, co jsem za následující čtvrtstoletí, co tohle složené jméno nosím, už zažila za zmršeniny...

Tak - a nyní trochu vážných vět:

Nejobvyklejší situací, kdy člověk změnu příjmení řeší, je svatba. Většinou nevěsta po obřadu přijímá ženichovo příjmení. Takže když si bere Novák Jahodovou, jmenují se po svatbě oba Novákovi. Stejné příjmení v budoucnu automaticky ponesou jejich děti. Možností se ale nabízí víc. Klidně to může být naopak: ženich přijme příjmení nevěsty. Pak budou po svatbě oba Jahodovi. A stejně se budou jmenovat i děti.

Dohodnout se můžete i na tom, že si po svatbě necháte každý své původní příjmení. Už před obřadem ale bude třeba nahlásit, jak se jednou budou jmenovat děti: mohou být buď Jahodovi nebo Novákovi. Zároveň platí, že všechny společné děti týchž manželů se musejí jmenovat stejně; není možné, aby se například dcery jmenovaly po matce a synové po otci. A obě jména dětem dát nejde; Jahodovi Novákovi nebo Novákovi Jahodovi vaše děti být nemůžou. Můžou dostat pouze příjmení, které nese jeden z rodičů. Dvě příjmení pro dítě přicházejí v úvahu jedině tehdy, když má dvě příjmení aspoň jeden z rodičů.