O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| FIALKA - DĚVČE, NA KTERÉ SE NEZAPOMÍNÁ |
|
|
|
| Čtvrtek, 23 listopad 2023 | |||||||
Strana 3 z 3
Marně. Fialka nepřišla. Nepřišla ani následující dny na odpolední volejbal. Měl jsem nepříjemný pocit, že její absence má určitě něco společného s mou noční návštěvou. Týden uplynul. V návalu zodpovědnosti před maturitní zkouškou neodjelo několik kluků domů s tím, že se budou věnovat celý víkend studiu zde. V neděli před obědem z otevřených oken domků vonělo připravované jídlo a já s partou spolužáků kráčel k Port Saidu, jak jsme si jedinou hospodu v okolí romanticky pojmenovali. Bylo nám pak blbě. Vše zavinil student Šourek, který k „věnování se“ poskytl demižon vína...
Nostalgicky jsem pozoroval chlapce, jak si vykračuje se džbánkem pro točené, když tu jsem na vzdáleném konci ulice zahlédl Fialku. Prostoupil mne pocit radosti. Musel jsem se ovládat, abych se nedal do běhu. Když mě poznala, provedla něco překvapivého. Otočila se - a začala utíkat. Dal jsem se také do běhu. Když konečně marný pokus o útěk vzdala, opřela se o zeď a plaše prohlížela ulici. Zadýchání honičkou jsme beze slov stáli proti sobě, otazníky v očích. Znovu se rozhlédla, vzala mě za ruku a odtáhla do blízkého průjezdu. Tady mou ruku již nepustila. „Proč?” bylo jediné slovo, které mi dovolila říci.
„Mlč! Mlč a poslouchej! Co tě to napadlo za pitomost lézt ke mně v noci do pokoje?! Máma ráno tu tvou obálku našla a předala jí otci. Následoval výslech a já mu vše o našem handrkování s tou pitomou pětikačkou řekla. Musel bys tátu znát! Nevěřil, že to bylo tak nevinné a strašně vyváděl. Prohlásil, že zařídí, aby tě ze školy vyhodili. Byla jsem si jistá, že to udělá, protože ho znám. Všemi možnými způsoby jsem se snažila změnit jeho rozhodnutí. Raději o tom nechtěj slyšet! Byl to dosud můj nejhorší zážitek. Po několika hodinách proseb a pláče se nechal umluvit, ale jen pod podmínkou, že s tebou přeruším okamžitě veškeré styky. Já mu na to musela přísahat.“
Stáli jsme proti sobě, držela mne za ruku a já cítil její silný stisk. „Fialko, omlouvám se za to, co se z mého dobrého úmyslu stalo a čím jsi prošla. Ale myslím si, že by mne kvůli takové klukovině ze školy nevyhodili.“ „Vyhodili by tě na hodinu! Ty totiž nevíš, že ředitel tvé školy je bratr mého tatínka. Šlo by to velice rychle, protože strýc umí řádit ještě hůř než táta.“ Hlavou mi cestovala její slova a já jí uvěřil. Došlo mi v plném rozsahu, co pro mne udělala. Zmohl jsem se jen na krátké: „Fialko děkuji.“
Překvapila mne, pocítil jsem znovu stisk ruky, stoupla si na špičky, dala mi lehounkou pusu a než jsem se vzpamatoval, byla z průjezdu pryč. Na chodníku se otočila a téměř šeptem řekla. „Loupežníku, po maturitě na shledanou!“ pak už jen zamávala a klapot podpatků potvrdil, že běží. Vyšel jsem z průjezdu a díval se, jak jí sukýnka v běhu poletuje, než ji roh ulice schoval. Vracel jsem se podél vysoké zdi prohřáté poledním sluncem, přes niž se nakláněly hrozny bílého šeříku. Byl nádherný květnový den, a já byl tak smutný. Možná proto, že toto setkání bylo asi poslední…
Josef Kouba
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
