Byla pravda, že má kapsa zela prázdnotou, ale v sobotu i v neděli jsem často pracoval ve stájích na dostihovém závodišti.

Chtěl-li si některý z jezdců či ošetřovatelů vzít volno, byl jsem za drobný bakšiš po ruce. 

Do kina byla necelá hodina volné chůze. Šli jsme pomalu proti proudu Vltavy, nasávali vůni z čokoládovny Orion na druhém břehu, předháněli se v líčení, jak bychom se přejedli čokolády, kdybychom tam byli zaměstnaní.

U pokladny kina jsem koupil lístky a odstrčil nabízenou  pětikorunu:

„Dnes tě, Fialko, zvu. Celý den jsem riskoval svůj mladý život na hřbetech dostihových koní. Jsem bohatý a také se těším, jak se budeme držet za ruce, neboť promítají strašidelný film. Pes baskervillský!“  Bleskla po mě modře, ale v hrůzostrašných momentech filmu našla mou ruku.

Cestou z kina jsem bezděčně vsunul dlaň do kapsy saka a našel pětikorunu.

Její pětikorunu! Chvilku jsme se hašteřili, ale nakonec jsem spor vyhrál.

Musel jsem ovšem slíbit, že příště si lístek koupíme každý ze svého.

Doprovodil jsem Fialku ke škole a domluvili jsme si na příští odpolední výlet k soutoku Berounky s Vltavou.

„Ta mrška!“ ulevil jsem si v neútulné noclehárně, když jsem při svlékání v kapse opět našel předmět našeho sporu.

Jasně! Její pětikoruna!

A v tom okamžiku byl nápad na světě.

Znovu jsem se oblékl, vložil pětikorunu do obálky a napsal vzkaz: „Nejkrásnější dívce na zeměkouli. Loupežník“.

Nadšeně jsem vyrazil do noci, abych přilepil obálku na okno její ložnice, o kterém jsem již pochopitelně dávno věděl. Slezl jsem třímetrovou zeď na školní dvorek a pak po hrubých kamenech zdi vylezl vzhůru k jejímu oknu. Bylo otevřené.

Měsíc mi dopřál trochu světla, a tak jsem viděl, jak Fialka spokojeně oddychuje v posteli na pravé straně úzkého pokojíku. Naproti jsem rozeznal pod přehozem kryt šicího stroje a na něm podprsenku.

To je ono! Zaradoval jsem se a už si přestavoval, jak ona bude ráno kulit oči. Trochu jsem se natáhl a obálku o tu jednu bílou horu Říp opřel. Pak jsem v tichosti slezl dolů a pelášil zpátky.

Tetelil jsem se radostí, jak jsem to geniálně provedl, a těšil se na naši zítřejší schůzku.