Ano, správně tušíte, pozvání nepřišlo, já zavolal, paní Glenda se pousmála a povídá, že je dobře že to ví, protože ten den odpoledne jí mají přinést papíry všech naturalizujících se lidiček, tak ona si je hned prohlédne a nepřevezme, pokud tam nebudu. A že je požene zpátky, aby mně tam přibalili. Rozhodně mám počítat s tím, že tam musím být i já a jestli mi nebude moc vadit, že nemám oficiální předvolání.

Hned další den ráno mi volala, že jsem na seznamu samozřejmě nebyl, ale už tam jsem a že mám určitě přijít a že se tam uvidíme.

A tak jsme ve stanovený den v 10 hodin jsme stáli nastoupeni u Federálního soudu, zatím jen vyplnit a podepsat poslední papíry, obřad se koná odpoledne. Pro mne tam bylo vše, krom Naturalizačního certifikátu, tedy toho nejhlavnějšího papíru, protože ten už nestačili dopravit z Atlanty. Ale nemám si z toho nic dělat, občanem se stanu. Že na tom nakonec nejsem tak zle, protože šest jiných pozvání dostalo, ale občané nebudou, protože se na INS ztratily jejich žádosti.

Jak věděli, že je mají pozvat, to snad nevědí ani oni.

Při podpisu přísahy věrnosti Spojeným Státům koukám, kdože to podepsal ve jménu United States of America? Paní Glenda XY, má dobrodějka. Ve své neznalosti a zoufalství jsem požádal omylem o pomoc tu nejpovolanější osobu v našem státě.

Po ceremoniálu jsme se samozřejmě sešli a teď už se i zasmáli tomu zmatku.

Řekla mi, že tohle je zcela normální a není na světě moci, která by INS změnila.

Ona už zkusila vše. Ještě, že je aspoň může seřvat...

Obřad spočívá v slavnostním projevu federálního soudce, který ze všeho nejdřív vyjádřil své potěšení nad tím, že dnes nemusí jednat o ničem smutném. Bylo nás tam asi kolem padesáti zbrusu nových občanů, Češi ale jediní. Ode mne z práce přišla delegace, od manželky taky, vlastně většina hostí patřila k nám. Druhý den byla oslava ještě v práci, náš ředitel řečnil a vítal mě do Ameriky.

Co je ale zajímavé, jak se tento obřad přísahy dotkl právě Američanů.

Říkali, že si poprvé v životě uvědomili, co to vlastně znamená být občanem Spojených Států.

Řekl to i můj šéf, vysloužilý příslušník americké námořní pěchoty, a to jsou pane elitní oddíly.

Tak není to americké občanství opravdu něco speciálního, vzhledem k tomu, čím jsme museli projít?

Tak snad se vám náš velký zážitek líbil.

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Je to dobrá groteska, když se to jenom čte. Úřední šiml řehtá všude stejně, v USA i u nás. Taky bych mohla vyprávět o našich soudech, jak jsem měla chuť mlátit hlavou o zeď. Naštěstí jsem tvrdohlavá. září 26, 2023 06:26 ... : Bara Vdala jsem se v roce 1983 za Holandana, tehoz roku jsem obdrzela vystehovalecky pas a musela jsem do urciteho datumu opustit Ceskou republiku a na hranicich odevzdat obcansky prukaz. K zadosti o vystehovalecky pas bylo potreba vyplninit spoustu zadosti, mit potvrzeni z banky ze nemam dluhy, vzdat se urcitych veci (ted uz nevim co to bylo) zaplatit skolu a vsechny tyto orazitkovane vyplnene zadosti mely jen platnos tri mesicu. Takze pokud se neco opozdilo, tak znovu od zacatku. V Holandsku jsem podala zadost na Ministerstvu zahranici o holandskou statni prislusnost, behem par tydnu jsem dostala holandsky pas, cs ridicsky prukaz mi automaticky vymenili na radnici za holandsky. Ale ted s obrovskym prilivem emigrantu uz to tak jednoduche neni a je to tak spravne. září 27, 2023 16:07

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující