U nás doma je fajn. Sedím si u počítače, a zas, po celkem delší době, je mi fakt fajn. Na první pohled nebo i poslech by to tak nevypadalo, protože se zrovna hrabu z docela fest nepříjemný virózy. Napřed jsem ani nevěděla, co mi vlastně je. Ti z vás, co se s nimi kamarádí nějaká alergie, mne chápou: člověk kejchá, kašle a místo nosu má vodopád. A navíc už začala obcházet další forma covidové potvory. (Být tak o třicet let mladší, tak se nebojim, ale takhle?) Naštěstí můj synek mi všechno možný otestoval a přeměřil. Dokonce jsem  si vygůglila, co "na to", a nakapala jsem si stoptussin, který jsem ve své lékárničce nalezla. Sice byl trošinku prošlej...

Jo, fakt byla uvedená expirační doba do konce srpna, takže to by nebylo tak strašný, kdyby to nebylo datovaný do roku 2010. Ale jak jsem se posléze dozvěděla, tak obsahuje líh, a ten to jistí, není-liž pravda? Každopádně zabral, a už jsem nekašlala každou třetí minutu :-))).

Když tak chodím sepes po jihoměstském parku, a povídám si se všemi peskařkami a pár pejskaři (chodějí ale převážné ženské), tak zjišťuji, že příšerné změny počasí se nepodepsaly jen na mně, ale i na hodně z nich. Podle toho, co říkali, tak se to netýká jen nás, křehkých důchodkyň a důchodců, ale bohužel i těch, kteří musí každodenně pracovat. 

JAK JE DNES VÁM? 

Taky jste s něčím podobným zápolili, nebo zrovna trpíte?

A taky se tolik potíte?

Každodenně se zastavuju u zdejší knihobudky. Až na malé excesy zdejších bezdomovců, kteří to všechno vyberou, otrhají tvrdé desky, donesou do sběrny, aby měli na nutné pívo, tak většinou tahle krásná boudička opravdu plní svůj účel. Už jsem poznala i pár dalších vytrvalců, kteří sem docházejí, aby vybírali a odnášeli, případně, jako teď občas já, i tašku knih přinesli.

Nevím, jak vy, ale já knihy přímo miluju. I když, to snad není ani přesné vyjádření mého vztahu k nim - já si jich opravdu vážím.

Takže pokud jsou vaše pocity podobné, tak pochopíte, jak mi je, když tuto knihobudku už také zásobuju.

Prostě jsem se rozhodla, že ty, které už opravdu, ale opravdu nebudu číst, ani prohlížet, musí mít šanci potěšit někoho jiného.

Alespoň dvakrát týdně teď beru tašku, abych prošla své knihovny - mám je všude - a vybrala několik hrstí, které tam pak odnesu. Snad i tu tíhu, kterou tam tedy vláčím, si beru jako trest za to, že je posílám do světa. Ale o to mám větší radost další den, když vidím, že některé z nich si našly už nového majitele. 

Ono zas, uvažujeme-li trochu víc rozumně, tak kdyby někdo měl zde odložené knihy kupovat...

Mj. dnes jsem si domů zase odnesla asi osm tlustých magazinů z roku 2000. Už se těším, až si přečtu, na co se těšili lidé před tím čtvrtstoletím...