Následující příběh se započal v roce 1944, ve druhé světové válce. Ale nebojte, není to nic smutného, nic ošklivě válečného, ale naopak. Tehdy našel jeden americký voják malinké štěně, drobnou jorkšírku, v liščí noře v džungli na Nové Guinei. V táboře ji pak prodal za dvě australské libry desátníku Billovi Wynnemu. Dvoukilová psí holčička následující dva roky „svého“ vojáka ani na chvilku neopustila. Krmil ji, spala s ním, neopustila ho ani při dvanácti leteckých či námořních záchranných či foto-průzkumných misí.

Byla vždy ukryta v jeho batohu. Přežili spolu sto padesát náletů.  Po skončení války si ji odvezl domů, do Clevelandu, ukrytou v pouzdře na kyslíkovou masku.

A abych nezapomněla, dostala jméno Smoky.

Stejně jako mnoho jorkšírků, i Smoky se ráda učila nejrůznější cviky a triky, a byla velmi ochotná je předvádět. Když Wynne dostal horečku dengue a byl poslán do vojenské nemocnice, jeho kamarádi k němu propašovali Smoky, aby ho potěšila. Ošetřovatelé si všimli, jak se po jejích návštěvách zlepšil, a požádali ho, aby mohla navštívit další hospitalizované vojáky. V té chvíli se zrodil koncept terapeutických psů v nemocnicích.

Bill ji během doby naučil plno roztomilých cviků, a tak měla na dalších deset let o zaměstnání vystaráno: těšila a rozveselovala zraněné a nemocné vojáky v nemocnicích pro veterány. Smoky je dokonce považována za prvního terapeutického psa.

Jejich společná dobrodružství byla neuvěřitelná – uvedu jedno, kdy malinká Smoky na letecké základně v Lingayenském zálivu na Luzonu (Filipiny), pomohla zachránit čtyřicet letadel a stovky vojáků před hrozícím útokem!