O pár týdnů později pak Zetor slyšel, že Nováková našla na plotě před svým domem rozvěšená střeva svojí kočky.

Zetor nevěděl, kdo to udělal, ale měl silné podezření.

Věděl, jak Johnny nenávidí, když mu kdokoli odporuje.

I jak si zakládal na tom, že měl ve škole dokonalý prospěch, což mu Nováková zkazila.

Nikdy se na to ale Johnnyho nezeptal.

Začínal se ho totiž trochu bát. Zetor myslel pomalu, ale úplný pitomec to nebyl. Prostě mu trvalo jen trvalo déle, než si dal všechno dohromady. A to, co v poslední době dělali s Johnnym, už nebyla taková sranda jako dřív…

Jako teď s tim klukem. Zetor ho chtěl jen trochu potrápit, měla to být jen sranda. Ale Johnny už zase zašel moc daleko.

Když ho hodili do toho sklepa, dostal Zetor strach, jestli ho nějak nezmrzačili. Nebo dokonce nezabili. Ta dutá rána, když třískl hlavou o rám dveří i to, jak se svíjel dole pod schodama… to bylo trochu moc. Špatně bylo i to, že Johnny pak dveře zavřel, dal na ně zpátky visací zámek a řekl jim, že ho tam nechají pár hodin vyudit…

To bylo…bylo to takové…úchylné. Tohle slovo by Zetor před Johnnym nikdy nepoužil, ale ono to tak asi bylo.

Nebyl Johnny nakonec fakt trochu úchylák? To jak se u toho šklebil…

Čím déle o tom Zetor přemýšlel, tím méně se mu to líbilo. Pak tam navíc začal čmuchat ten skautík Adam.

Kurvafix, proč se to muselo tak zajebaně zvrtnout!

Z druhé školy už se vyhodit nenechám, to kurva ne! Fotr by ze  mě vymlátil duši!

Adam za ten rok od minulé rvačky vyrostl snad o deset centimetrů a Zetor se doslechl, že teď navíc chodil na judo, karate, taek-won-do a kdo ví co ještě. Kdyby se jich takhle oprskle ptal nějaký jiný kluk, tak by ho asi rychle poučili, ať do toho nestrká frňák.

Ale nikdo z nich se nechtěl pouštět do křížku s tímhle pošukem, který se neuměl vzdát a nestyděl se ani kousat a drápat, jak nějaká holka.

Navíc… Zetor ve skutečnosti nebyl takový grázl jako zbylí členové gangu.

Nelíbila se mu myšlenka, že možná pomohl někoho zmrzačit. Ani se mu nelíbilo to, jak by ho fotr seřezal, kdyby se to dozvěděl. Ale kluci ho přece vzali mezi sebe do gangu…jeho, dutou hlavu! Kurvadrát!

Zetorovi to pořád vrtalo hlavou – tou jeho pomalou, dutou hlavou. Chvíli mu to tedy trvalo, ale nakonec se rozhodl.

Řekne skautíkovi, kam toho malého šprta zavřeli.

Třeba to pak ještě dobře dopadne a všichni se z toho nějak vykroutí, jako už tolikrát předtím.

Když tedy kolem šesté hodiny odpoledne s gangem postával před obchoďákem Luna, řekl jim, že si vzpomněl, že už musí domů. Že fotr vlastně potřebuje pomoct v garáži s prací na tý nový feldě.

Domů ale nešel.

Vrátil se oklikou na zahrádkářskou kolonii. Adama potkal, zrovna když vycházel z orezlé vstupní branky a mířil zpět na sídliště.

„Ahoj,“ řekl Zetor a otřel si zpocené dlaně. Překvapilo ho, jak hodně je nervózní.

Jestli se o tomhle dozví Johnny, tak ho zabije. Náhle mu projelo hlavou, že to vlastně není nadsázka. Že se Johnnyho fakt začínal bát a že by ho fakt možná mohl zabít.

„Co chceš?“ řekl Adam a rozhlédl se rychle kolem, jestli to není nějaká past. Zetor zvedl ruce v něčem, co považoval za mírové gesto.

„Hele v pohodě. Přišel sem ti říct, kde je ten podělanej kluk.“

„Fakt? Proč tak najednou?“

„Hele von je možná zraněnej, nebo co. Nechci to mít na triku. Johnny to přehnal, víš? Bylo to prostě moc.“

„Johnny je zasranej psychopat.“

Zetor zaváhal a pak pomalu řekl: „Já nevim. Možná. Je teď nějak divnej. Ale ten kluk… prostě jdi a mrkni na něj, jo?“

„Kde je?“

„Na tý velký zahradě, úplně vzadu. Tý, co má modrou branku a podezděnej domek. Před plotem je keř a v něm je díra skrz. Jdi okolo domu dozadu, tam jsou modrý dveře do sklepa. A tam je zavřenej ten kluk.“

„Vy ste ho zavřeli do sklepa? Kluka s arachnofóbií?!“

„To byl Johnnyho nápad. Byla to fakt kokotina…“

„To je slabý slovo, vole. Hele, jestli kecáš a je to nějaká bouda…“

„Nekecám, fakt ne,“ Zetor znovu zaváhal. „Ale slib mi jednu věc. Johnny se nesmí dozvědět, že sem to propíchnul já, jasný?