Tohle povolání není pro tvrdý lidi. Nebo naopak - musíte být občas určitě tvrdý, abyste to zvládnul. Držím palce, aby vám to vydrželo na dlouho
A tomuhle čerstvému "nalezenci" přeju, aby byl co nejdřív v pořádku a pak někde, kde ho budou mít rádi.

Konečně - lidem, kteří se takhle ke zvířatům chovají, přeju, aby se už konečně vyřešil - a hlavně zavedl do praxe - pořádný postih.

Tak hlavně, že to dobře dopadlo. Lidi jsou prostě hovada. Někteří. Ale je jich čím dál víc. Mně stačí někteří naši sousedi. Moji psi nikomu nic nedělají, nikdy neudělali, venku po nich uklízím, jsem jediná, kdo lítá se sáčkama jako kretén i po trávníku za barákem, kde všichni ostatní na to kašlou (a někteří nechávají psy vydělat i na chodníku.)

Když jsou kluci doma sami, tak je ticho, žádný vyřvávání........a prostě vadí. Jen tak, že existujou. Přitom jen v našem vchodě je těch psů celkem 8. Ale vadí jen ti moji, protože jsou to NO. Už jsem slyšela, že na co potřebuju tak velký psy. A já říkám, co je komu do toho?

Před pár měsíci jsem ztratila obojek na toho staršího. Ručně šitý jemu na míru se jménem a mým telefonním číslem. Muselo to být v baráku, protože jsem kluky odstrojovala už ve vestibulu (bylo už večer a nebyla pravděpodobnost, že někoho potkáme, a kluci jsou nekonfliktní), pak po vystoupení z výtahu jsem odemkla a všechno (obojky, kšíry i vodítka) v jednom chumlu hodila na botník jako vždycky a ráno jsem pak ten obojek už nenašla.

Myslíte, že se našel? Samozřejmě, že ne. Přitom tam bylo jméno psa i moje telefonní číslo, že.

Před měsícem mi někdo ojel (asi klíčem nebo něším ostrým, šlo to až na plech)) lak na autě. Plus dal průchod svému výtvarnému umění. Jeho štěstí, že jsem hajzla nechytla, protože to by mě asi zavřeli. Od té doby jsem si k povinnýmu ručení sjednala pojistku i na vandalismus a auto už nechávám stát přímo pod kamerama městský policie. I když pak musím domů kus dojít.

Ale hlavně, že jsme všichni tam slušní lidi, že jo. Já jsem asi divná, ale když mám s někým problém, tak to řeším osobně. No nějaký "slušný" občan to řeší poničením mého majetku, zbaběle, za tmy v noci.

Pejskaři jsou všelijací. Většinou mívám současně dva psy a to už je skoro smečka. Tak se k nám občas přidá nějaký ten zatoulaný pes. V Praze to bylo snadný, měl na obojku číslo na majitele, nebo jsem psa znala a mohla jsem ho vrátit domů. Neměl, zavolala jsem 158.
Na venkově se to řeší hůř, obzvlášť, když majitel je blb.
Nedávno se na nás na louce přilepila huskina. Měla postroj a cedulku se svým jménem a mobilem majitele. Nechala jsem psy na louce vyblbnout a pak jsem je všechny tři vzala domů, abych majitele zavolala z mobilu. Volala jsem opakovaně , vždy hovor přerušil a pak moje číslo asi zablokoval. Napsala jsem mu, že fenku tedy odvádím na místní policii. Rosie už byla dávno v kotci policie, když mne majitel zavolal, teď jsem ale hovor nevzala já a tak jsem dostala od něho sprostou SMS, protože policii zaplatil pokutu. Měl by být rád, že jenom pokutu, Rosie lítala po silnici, mohlo být mnohem hůř.