Progresivní seriálové ztvárnění hry The Last of Us

Krásným příkladem, jak dnes vypadá progresivní znásilňování předloh, ukazuje třeba televizní ztvárnění skvělé hry The Last of Us. Atmosferická střílečka/adventura z roku 2013 byla doslova herním zázrakem z řady důvodů – byl to technologický skvost, který se netradičně postavil k žánru zombie post-apo her a hlavně měl excelentně vyprávěný příběh s postavami, které byly výborně psychologicky propracované.

Na začátku hry přijde během pouličních nepokojů hlavní hrdina hry Joel o svou dceru Sarah. Je to dramaticky a emocionálně neskutečně silný začátek, a to i na standard dnešních tříáčkových her. Děj pak poskočí dvacet let do budoucnosti, kdy se cynický a emocionálně vyprahlý Joel snaží přežít v krutém světě po apokalypse, kde poslední zbytky lidí přežívají v komunitách a snaží se ubránit všudypřítomným „infikovaným“, tedy bezduchým lidským zombiím, které se staly hostiteli agresivní parazitické houby cordyceps.

Drsný Joel se shodou okolností připlete k tomu, že má přepravit unikátní „zboží“ přes půlku země. To zboží je roztomilá dívka Ellie, která se víc než jen trochu podobá Joelově dceři, kterou před dvaceti lety zavraždil zmatený voják (i tohle má v ději smysl). Joel a Ellie si k sobě během hry postupně nacházejí cestu a Joel pomalu ztrácí část svého odporu k lidem. Sirotka Ellie nakonec chrání jako vlastní dceru a v podstatě ji adoptuje. Je to velmi silný a dojemný příběh, kde do sebe vše zapadá, motivace postav dává smysl, funguje tam fyzika i genetika a tak dále. V roce 2013 to ještě jakž takž šlo dělat, i když v dodatečném obsahu vývojáři udělali z Ellie nečekaně lesbu.

Přenesme se ale do roku 2023 a do technicky skvěle zpracovaného televizního seriálu The Last of Us od HBO.

Doba pokročila a mládež je potřeba převychovávat mnohem intenzivněji než kdy dřív, takže původní reálie hry musely být změněny, aby to odpovídalo novější progresivní agendě. Nemusím snad zdůrazňovat, že ta oficiálně neexistující, ale zároveň všudypřítomná politická agenda vadí jen tupým a nenávistným lidem z vesnice. A pokud vám praská hlava z paradoxu, že moderní ideologové tvrdí, že neexistují rasy ani pohlaví, ale zároveň všude vynucují obsazování podle rasy, pohlaví a tak dále, tak jste samozřejmě dezoláti, homofobové a starý smradlaví bělošský dědci. To jen aby bylo jasno.

Sarah, dcera bělocha Joela, je tedy v moderní seriálové verzi The Last of Us černoška (či mulatka). Ellie samozřejmě také nemohla zůstat tou roztomilou pihatou dívenkou s nevinnýma zelenýma očima a tak i ona byla „swapnuta“.

Tvůrci přitom nějak pozapomněli, že právě podoba Ellie a Sarah byla důležitým bodem příběhu i toho, proč se povedlo prolomit Joelovu cynickou skořápku. Koho by zajímaly takové nepodstatné nuance? Hlavní je obsazovat diverzifikovaně!