Ples byl krásnej.

Sokolíci si dali obrovskou práci nejen s přípravou, ale i s atmosférou.

Petra vypadala skvěle.

Měla na sobě krvavě rudé šaty a na hlavě složitý systém loken. Otáčeli se po ní všichni.

Myšce pořídily naštěstí méně vyzývavý model, ale taky jí to moc slušelo. Vždyť to trvalo skoro tři hodiny, než se vrátily z nákupů. A moje dcera se teď prvně nesla na vysokých jehlách a tvářila se jako korunní princezna. Byl jsem na ni pyšnej.

Petra jí kromě šatů našla i tanečníka - docela fajn kluk a patrně s velkou empatií - než jsem rozhýbal svoje kosti já a přestal šlapat Petře na nohy, všiml jsem si, že ti dva už spolu docela úspěšně krouží.

"Sluší im to spolu, že?"

"Ty kuplířko..."

"Čo je to kuplířka?"

"Jen se nedělej," rozesmál jsem se.

"To je nejaká stredoveká profesia?

"Ne, to opravdu ne... i když... vlastně... jo."

"Tak čo je to?"

"No to je taková ženština... co dohazuje k sobě lidi."

"Aha ty myslíš dohadzovačku," teď se rozesmála ona.

"Jojo, to bude ono. Ale nezapomeň, že Myšce je šestnáct."

"Tss... ja v jej rokoch..."

"Petro, já ti neberu tvoje mládežnický zájmy, ale přece jen bych byl radši, kdyby se teď učila fotit."

Zbytečně brzo jsem se při tanci pustil do složitých úvah a ztratil drobet kontrolu nad svými kroky.

"Tys mi šlápnul na manželku!!" zaslechl jsem známý hlas. "Jejda, Přemku. Ty jsi sokol? To bych nikdy neřekl."

"Miláčku, tohle je můj nový kolega, Jirka Moravec. Jirko, tohle je Anežka, moje žena."

Drobná ruka, ale energická.

"Velmi mě těší, a omlouvám se. Opravdu jsem na vás nechtěl šlápnout."

"Nevěřte Přemkovi, jen hledal záminku, jak přestat tančit," usmála se.

Seznámil jsem je oba s Petrou a uvítal, že skončila další série polek a valčíků. Zamířili jsme k baru a osvěžili se bublinkama. Přemek neměl touhu řešit pracovní věci, Petra ho neměla chuť balit, a tak jsme se všichni vyhnuli případnému trapasu.

Za chvilku ze sálu zazněly schody do nebe a Petra neváhala ani vteřinu:

"Smiem prosiť, môj milý?"

Zešeřelý sál do sebe zabalil tančící páry a nabídl jim pár chvil té blízkosti, co umí být velmi příjemná.

Petra mi zavoněla nejen parfémem, a já jsem znovu zjistil, že najít ji ve svých dlaních je fantastické. Byli jsme si k sobě velmi blízko a ta krásná žena musela v tenhle okamžik docela jistě vědět, že mi není lhostejná, ať se děje cokoliv.

Užíval jsem si jí a jen občas někde v sále zahlédl i Myšku. Petra má pravdu. I já v jejím věku zažil první lásku a asi nemá smysl si myslet, že jí něco takového mine. Našel jsem Petřiny rty a dlouho, velmi dlouho si s nimi povidal. Domů jsme dorazili dlouho po půlnoci. To už asi kočku živou nenajdu teď.

Notebook zabzučel a já si šel zatím spláchnout plesový pot.

ONA

Petra priniesla lístky na nejaký ples. No to mi tak chýbalo. Celý večer sa na každého usmievať a tváriť sa, že tvoríme s pánom doktorom šťastný pár. Nejak rapídne strácam chuť na čokoľvek podobné. Pristihla som sa pri myšlienke, že stokrát radšej by som strávila večer pri notebooku... s Jirkom.

Tak krásne sa s ním dá kecať o všetkom a o ničom... a hlavne, zaujímam ho.

Jednoducho je to človek, ktorého zaujímam. Ktorého zaujíma, čo si myslím... dokonca aj to, čo cítim. A zjavil sa v mojom živote práve vo chvíli, keď som si začala myslieť, že už nezaujímam vôbec nikoho.

Už stokrát som oľutovala, že som ho na tom parkovisku zahnala.

Hihi, to som strašne zvedavá, ako zareaguje, keď mu prezradím, s kým má tú česť.

Tak veľmi by som chcela, aby ho to potešilo... aby nebol sklamaný.

A som zvedavá, čo urobí s tým mojím časom narodenia. Čo mu o mne povedia hviezdy?

Manžel vyriešil plesovú dilemu za mňa, poslal Petru aj s lístkami do mínusu.

Tentokrát ma to nemrzelo. Aj tak by som si nemala čo obliecť.