Mám. A opravdu nemůžu za to, že Petra oslovila jako první úplně jinej orgán.

Ono se to pak těžko zaměřuje jinam.

Přemýšlím, jestli jsem fakt takovej sobec, když prostě neudělám to, co po mně obě dvě chtějí.

A pak mě napadlo - co když opravdu v Petře najdu to, co jsem chtěl najít v Pavlíně?

Jsou to přece sestry... možná by to mělo smysl. Nevím. Jen hrozně nerad se smiřuju s tím, že bych měl dostat pouze část toho, co chci. Jsem sobec. Ještě, že se ozvala ta kočka. Docela se těším, až vykoukne na facebooku. Možná je to stářím, že už mi stačí si v klidu povídat u pc. A nebo je to něčím úplně jiným.

Sotva se objevily první věty, měl jsem pocit, že ta ženská je mi blízká. (Ženská? Jak vůbec můžu věřit tomu, že je to ženská? Třeba je to stokilovej fousatej chlap.) Minulou noc jsme strávili skoro celou spolu, vůbec jsem nemohl od té konverzace odejít, bylo mi s ní fajn. Měl jsem pořád pocit, že mi chce říct něco víc, než jen to, co v těch jejích větách oficiálně je. A bylo mi s ní dobře.

Ona

- Čau kočko, dlouho jsem tě neviděl, on tě ten hnusnej vědec zase zavřel do krabice, že jo : )

- Nazdar kovboji, jo, tak nějak...

- Měla bys mu zdrhnout : )

- Taky si to někdy říkám. Jenže kdo mě pak bude krmit?

- Co takhle zkusit si ulovit myš?

- Když tě celej život krměj, zapomeneš lovit.

- Tak to máš těžký. Ale možná by se někdo našel, kdo by chtěl bývalou Schrodingerovu kočku ; )

- Možná jo... třeba nedávno jsem potkala jednoho a chvíli to vypadalo, že by o ni stál. Krásně se s ním dalo povídat.

- Tak proč si s ním nepovídáš?

- Uf...

- Proč si povídáš se mnou?? : ))

- No tohle je dobrý tohle opravdu : )) Škoda že my nesmíme ani naznačovat. By ses pobavil.

- Ty jsi děsně tajnůstkářská kočka.

- To jo. Ale mám i jiné zajímavé vlastnosti : )

- Poslouchej, že ty jsi beran?

- Já jsem kočka : ))) Ale jinak jo, narozená v beranu... jaks to uhod?

- Nevím, ale mám na to odjakživa čich. Beranice mě něčím oslovují.

- Třeba já tě oslovila facebookem : ))

- Ne, vážně : ) Máte v sobě něco, co nás lvy přitahuje. Kdyby tě trochu zajímala astrologie, mohl bych ti vysvětlit, že lev s beranicí je nejlepší možná partnerská kombinace. Ale tuším, že vědecká kočka by mě s tím poslala do háje, čili už mlčím : )

- Náhodou je to zajímavé, co říkáš, ale je fakt, že těmhle věcem nevěřím. Fyzikálně je to blbost.

- Fyzikálně je to blbost, a taky se tím „zabývá" ohromná spousta podvodníků, ale já se s tím potkal kdysi na matfyzu, zkusil jsem to vzít jako abstraktní metriku bez fyzikálního pozadí s tím, že ty planety jsou jen symboly, naučil jsem se to vypočítavat a ke svému velikému překvapení jsem zjistil, že to sedí na lidi kolem mnohem víc, jak by se statisticky slušně patřilo. Ale to je fuk : )

- Zajímavé. Jsi první člověk s exaktním vzděláním, co v tom něco vidí. Možná si někdy nechám vyprávět.

- To mi ale budeš muset o sobě prozradit něco víc : )

- Tak víš co? Prozradím ti datum narození, a ty si o mě zjisti, co tě zajímá. Aspoň se hned přesvedčím, jestli nekecáš. Není nad experimentální důkaz : )

- Jistě, sem s tím, ale potřebuju i čas a místo. Nebudeš věřit svým hebkým ouškům : )

- Hm... místo ti neřeknu. Mám na to důvod : ) Ale je to střední Evropa, to ti musí stačit.

- Ok, tak to odhadnu.

- 30. března 1971, 02:00. To jsem tedy fakt zvědavá : )

- Já jsem zvědavej, co jsi zač, kočko... ale hlavně ať jsi živá i zítra, rád bych tě zase našel tady : )

Hm... tak se na tebe podíváme, kočko...

Uvařil jsem si grog a začal jsem si hrát s nativním horoskopem.

30.3.1971, dvě hodiny ráno. Někde ve střední Evropě. Hm. Pročpak se brání uvést město, kde se narodila?

Že by to mělo nějaký důvod? Snad nemá strach z toho, že se mrknu do registru VZP a zjistím, co je zač?

To těžko, tyhle přístupy měla k dispozici stejně Milena, já se staral jen o software.

Tak jedem... Individualistka. Inspirativní. A vypadá to, že na sebe klade zbytečně vysoké nároky. Možná nejen sama na sebe.

Ten grog krásně rozvoněl celou naši chýši.