"Bolí?"

"Trochu jo."

"Koupil jsem francovkovou mast. Zabalíme to," vzpomněl jsem si na tu bezdomovkyni a zasmál jsem se při představě, že si tu mast natírá na chleba.

"Co se směješ? Nejsi nějak škodolibej?" zareagovala Myška.

"Ale ne, jen jsem si na něco vzpomněl," a začal jsem jí vykládat lahvovou historku.

"Tak po tobě už jdou i tyhle... no potěš. To by Petra nebyla lepší?"

Ha. Jak ví o Petře?

"Počkej. Ty znáš Petru?"

"Jo."

"A jak si k ní přišla prosím tě?"

Zavrtěla hlavou. "To neřeš. Víš, já si myslím, že bys měl někoho mít. A Petra nevypadá vůbec zle."

"No moment. To musím řešit. Kde jsi k ní přišla?"

"Potkali jsme se v obchodě. Netušila jsem, kdo to je, ale prostě mě oslovila a zeptala se, jestli náhodou nejsem tvoje dcera."

A to je zase co? Já se v těch babách prostě nevyznám.

"A tys jí řekla, že jo?"

"Jo. Mluvila tak srandovně..." "To bylo slovensky, dítě."

Rozesmála se. "To náhodou poznám. Ale myslela jsem spíš to, co říkala."

"A řekneš mi, co ti říkala?"

"To je naše tajemství. Mimochodem, kdy nás představíš?"

No tak to je dobrý. To mám z toho, že jsem ji nepřiznal hned.

"Myško, poslouchej..."

"Ano. Jsem jedno velké ucho, tati. A už můžeš přestat vázat ten fáč, přes hlavu to být nemusí."

"Neřáde. Není to tak jednoduché. Vlastně vůbec nevím, jestli má cenu, ti ji představovat. Jak to říct...."

"Aha. Prostě už ji nechceš. Tak to fakt neřeš."

"Myškooo, prosím. Nejsem žádnej promiskuit, přece."

"Cože nejsi????"

"No to zase neřeš ty. Ostatně na google si to můžeš najít."

Herdek, co ta Petra blbne? Zrovna ona, taková ... chlapožroutka. To mi dělá schválně.

Už tuším, že to s ní její sestra fakt neměla jednoduchý. Jenže na mně si holčičko nepřijdeš. Chceš se mateřsky realizovat? Tak ať je po tvém.

"Víš co, Myško? Co bys říkala výletu do zoo?"

"No, já ti nevím. V tomhle období tam stejně budou jen zmrzlý hadi a nějakej ten medvěd, ne?"

"Jo tak to netuším," rozesmál jsem se při představě těch hadů. Lámali by se při plazení po schodech??

"Ale Petra měla takovej nápad, že by tam s tebou vyrazila. Tak jestli chceš pokračovat se sbližováním s ní, tak můžete vyrazit. Třeba hned zítra."

"Hm. V zoo jsme tu ještě nebyli, to je fakt. A ty nepůjdeš?"

"Ne, dítě moje. Mně ty její řeči zas tak srandovní nepřijdou."

"To je tak, když mysl zatemní chtíč."

"Ježiš na to jsi přišla kde zase????"

"Se věnuju klasické litaratuře, teď."

No tak to jsem poprvé rád, že tu s sebou nemáme naši knihovnu. Jak by komentovala moje úlety, kdyby měla k dispozici třeba Moraviu, to opravdu nevím. Vrátil jsem se zpátky k pc. Byla tam. Živá.

ONA

Ach bože, moja hlava. To som si zase dala.

Je nutné otvárať tie oči? Lebo to nejako nejde... au, kurník... radšej ich nechám predbežne zavreté.

JEŽIŠI! Náhle som si spomenula na Schrodingerovu kočku.

Naraz som bola načisto prebudená.

Ja som napísala Jirkovi! Och bože, och bože... alkohol je metla ľudstva... čo teraz... čo teráááz??

Manžel spal, tak som sa po špičkách vyplížila zo spálne.

Postavila som na kávu a horúčkovito premýšľala, ako obmedziť následky včerajšej noci.

Čo to bol do šľaka za nápad... predsa sa nemôžem vo svojom veku takto strápňovať...

Ale po druhej káve ma panika do značnej miery opustila.

Snáď sa to bude dať nejako zahrať do autu... snáď hneď nezistí, že som to ja... a pokiaľ by sa to náhodou vyvíjalo dobre, tak sa vlastne nič zas tak hrozného nestane, ak to zistí... veď - keď som k sebe úprimná - veľmi rada by som s ním zase bola v kontakte. Tak o čo vlastne ide?

Posielať niekomu šifry na facebook je aj tak oveľa nevinnejšia aktivita ako bozkávať sa na parkovisku, že áno.

Toto vedomie mi konečne dodalo odvahu potrebnú na otvorenie notebooku. Yes! On to vylúštil... a zaujíma ho moja identita... no tak to prrr, zlatúšik... my mačkovité šelmy nepredávame svoju kožu tak lacno. Hlavne ma nesmie prezradiť slovenčina...