Tak - a je tu další hrníčkové vzpomínání - tentokráte od INKY, té báječné holky, která snad jede na jaderný pohon. Neuvěřitelná ve všem... Té energie, co v ní je!!!  Jóó, hrnečky - ááách... na kávu, čaj, mlíčko s medem či polévku. Mám jich mraky - ať už v práci, na chatě či doma, každý má své pevné místo a je jen můj.  Vždy si je velmi pečlivě a intuitivně vybírám. Mám jich spousty na poličkách a dají se v nich najít nejrůznější a nejtajnější věci a věcičky. Jiný hrneček mám na kávu a jiný na kafíčko...

V práci mám jeden super oblíbený blankytně modroučký s volským vočkem a je na něm napsáno v angličtině  "slunečným vždy nahoru", mám ho moc ráda a přináší mi dobrou náladu a chuť do práce. 

Pamatuji se docela dobře, jak jsem si ho vybírala; byla jsem krátce po rozvodu a začala jsem nový život po dvaceti letech, jako nová svobodná žena, změnila jsem šatník, vizáž ....

a k tomu patřil i nový hrneček, ze kterého vyzařoval optimismus do budoucnosti, protože všechno začíná nejprve myšlenkou ...

Doma v baráčku mám kameninový půllitrák, hodně modrý s bílýma malýma kytičkama, dávám si do něj ráno kafíčko a užívám si rána u krbíku nebo na zahrádce; za krkem mi většinou sedí koťátko Bihan a štěňátko Ki se mi do něj snaží urputně strčit nos, kávu totiž miluje. 

Mám z něj pocit takové té starobylé domácí pohody beze spěchu, kdy byl na všechno čas a rána začínala tím, že sis vychutnala dobroučké, voňavé kafíčko.