Miluju hrnčířské trhy, vždy odejdu s nějakým hrnečkem.

No nevím, zda by se to nemělo léčit? A jestlipak to nebude dědičné?

Ovšem - nikdo nemá na moji zlatou starou tetičku z Budějic.

Ta hrnečky milovala,

miluje a bude milovat,

a navíc to o ní každý ví,

takže jich dostává mraky,

ať už půllitráky, hrnečky, hrnečíčky,

koflíčky či takové ty dušičkové - vodnické s pokličkama.

Doma si na ně nechala udělat speciální poličky,

má je všude a tak se v důchodku vůbec nenudí,

protože z nich může stále dokolečka utírat prach.

Jednou mi říkala:

"Až umřu, tak budou všechny tvoje".

Trošinku mě to vyděsilo a začala jsem přemýšlet, co si s nimi tak asi počnu, a kam je dám.

No - jenže - když já na něco moc myslím, tak se odpověď brzy dostaví sama ....