Chválabohu, dnes už máme normální starosti i vlastní bydlení, třeba zrovna teď nám přebourávají plyn a taky odpad u pračky.

Do toho všeho navíc ještě dodělávám nějaké drobnosti do práce, a protože včera večer dorazil Pavel na divadlo, které je sice až za měsíc, ale my ho vždycky rádi vidíme, tak je tu živo až moc.

"Tati, bude snídaně?"

"Samozřejmě, že bude snídaně, jen co bude v kuchyni trochu víc místa. Myslel jsem, že budete spát do oběda rovnou."

"No my by i jo, ale ten kravál nás vzbudil."

"Pavel je už taky vzhůru?"

"Dělá, že spí, ale já ho odhalila."

"Myško, ty chodící nehodo", zkusil jsem jí drobet rozcuchat, ale nedala se.

"Pavel toho má za týden taky dost, nemělas ho budit."

"Jenže má taky povinnosti, že jo. Ségru zas tak často nevidí."

To má pravdu.

"Tak víš co? Skočím rovnou pro pečivo. Pak udělám vajíčka se slaninou, stejně už s tím plynem končí, jo?"

"To by šlo," usmála se Myška a když jsem si oblékal nový kabát, prohodila: "Ty jsi úplnej frikulín, tati."

"Cože??"

"Mno .. free, cool a in."

Hahaaa.. no to mě dostalo.

Takže s tím omšelým dědkem se Milena asi moc netrefila. No a co, že jsem ješitnej, usmíval jsem se pod vousy, někdy je to docela fajn.

Odpoledne zavolal Hořký, abych přijel. Než jsem se stihl zeptat proč a kdy, zavěsil.

Štvalo mě to, ale řekl jsem si, že tam skočím radši hned večer, příští den byl svátek.

Otevřela mi zlatá hříva slovenského původu.

"Vitajte, Jirko," řekla nepřítomně a odkráčela s telefonkem u ucha, klidně mě zanechávaje jen tak, jako bych tam chodil obden. Z nějaké jiné místnosti ke mně doléhalo, co říká.

"Lenže ty si mi to sľúbila, moja zlatá, vieš? A ja som sa na to spoliehala. Ale prosím ťa... to nemyslíš vážne. Vieš čo? Trhni si Petruška."

Nějak jsem nevěděl, co se ode mne očekává, jestli mám samostatně naběhnout k PC a vyřešit problém, který samostatně objevím, nebo jako idiot čekat v hale, než se panička dovybavuje. Opravdu mi tohle celé začínalo lézt na nervy.

Pohled mi nesoustředěně klouzal po stovkách knih na policích kolem stěn.

Dva metry Douglase Adamse. Lem, Asimov. A spousta fyziky. A astronomie. Nic o chirurgii.

"Rád čítate?", ozvalo se tak blízko za mnou, až jsem nadskočil. Koukala na mne s dokonale nevinným úsměvem. Stála tak blízko, že se mi nepatrně zatočila hlava.

"Jistě, a pokuď jsou všechny tyhle knížky vaše, tak lze říct, že rád čtu to co vy."

"Ale kdeže... sci-fi mi nič nehovorí, to je všetko manželovo. Moje sú len tie ostatné."

"Řekněte mi, Pavlíno... vzala byste si Hawkinga?" Vůbec nevím, co mě to napadlo.

Rozesmála se. "Nie. Môj muž musí mať mozog, ale i svaly. Oboje funkčné."

Rozesmál jsem se taky, protože mi to připomnělo slavný výrok o sexy mozku.

"Koukám, že blondýny ze Slovenska v tom mají jasno."

Zpražila mně pohledem, ale prozradily ji cukající koutky.

"Takéto prirovnania si vyprosujem," řekla téměř rozpustile a vzápětí se zeptala: "Myslíte, že sa dožijeme poriadnej teórie veľkého zjednotenia?"

Čím dál míň jsem věděl, co si mám o ní myslet.