O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| KONCE I ZAČÁTKY - 2. |
|
|
|
| Pátek, 09 prosinec 2022 | ||||||||
Strana 4 z 4
Z těch složenek a plateb už jsem tak mimo, že se mi podařilo zaplatit přeplatek. Sice jsem měl chvíli problém s tím, že na poukázce nebyl variabilní symbol, ale při své inteligenci jsem to nějak zvládl. Došlo mi to, až když jsem se příště pokoušel uhradit další poukázku s dvojnásobnou sumou. (A s těmihle schopnostmi mám řídit projekt. No potěš.)
Měl bych být citově obrněnější. Asi jako můj táta - kdysi dávno byl u zubaře, kde mu píchli anestezi. Odtrpěl si svoje a doma se rozčiloval, že ta injekce byla tak akorát na dvě věci. A pak mu večer ztuhla brada, mamka nejdřív chtěla volat pohotovost, že prý mrtvice... a pak jsme tu záchranku málem museli volat pro ni, když jí došlo, že konečně začala fungovat anesteze...
Dusila se smíchy a skoro prošvihla Nemocnici na kraji města.
Dr. Hořký je vůl. Disketu s
opravami odeslal na jinou pojišťovnu a samozřejmě, když mu jí vrátili se
stejným množstvím chyb, jaké obsahovala, neměl jiný nápad, než mi zavolat a
tvrdit, že je všechno blbě a můžu za to já. Vysvětlil jsem mu, že moje chyby teprve zažije, a že tohle je opravdu věc, se kterou nemám co do činění. V každém případě můžu příště ty diskety i zabalit do správných obálek a případně je i poslat. Jenže jsem velmi nešikovný a balení disket mě bude stát víc času, než jejich příprava.
"Podívejte se, inženýre,“ (nemělo smysl mu potřetí vysvětlovat, že nejsem. Prostě objem jeho jmenných kontaktů byl dávno překročen a jinou škatuli pro mně najít nemohl), "já se nebudu zabývat těmahle prkotinama prostě. Chci od vás, aby to fungovalo, a jestli to znamená, že to budete dělat všechno, tak to dělejte."
"Jenže vy se jima musíte zabývat, doktore. Jsou to vaše peníze a vaše odborná zodpovědnost. Tu já za vás mít nemůžu."
"Odborná...", odsekl posměšně, "co je tohle tady za odbornost, sešít občas ránu po šlápnutí na hrábě."
"To je právě to, co nedokážu a ani nesmím posuzovat. A víte sám, že někdy je třeba u těch účtů vaše spolupráce. Přece kvůli blbě odeslané disketě nebudete házet flintu do žita." "Heleďte... měl bych možná nápad. Pavla má nějaký ty technický schopnosti ... a když bude něco potřeba, řeknu jí to spíš než vám.
Co kdybyste to začal dělat s ní, a pak to nějak přebrala?"
Já vím, že se říká na přímou otázku přímá odpověď. Ale to v tomhle případě fakt nešlo. Rozhodně dělat cokoliv s ní
mě připadalo rozumnější, než vykazovat účty s ním.
Udělali jsme si návštěvu u Pavlíka. Bydlí v Praze a po rozchodu se snažil chovat velmi neutrálně. Asi to nebyla moje vina, že ho to po poslední návštěvě u Mileny trošku přešlo. Neměl se mě tam zkusit zastat. Ale teď jsme u něj, hrajeme guitar hero a je sranda jako kdysi. Probrali jsme pár pracovních věcí, v podstatě neznám lepšího programátora, než je on. Má dar od Boha přímo, řekl bych... což nevím, jestli jako agnostik můžu. Pamatuju si, když bylo Pavlovi sedmnáct, řekl jsem mu, že už je lepší programátor než já. V podstatě jsem mu předal programátorské žezlo. Milena na to tehdy reagovala zajímavě - tobě to nevadí, že je lepší?
Nevadilo. Naopak. Neumím si představit lepší smysl táty, než mít kluka lepšího, než je on sám. A já mám takový dva.
Škoda, že s Petrem to teď není zrovna ideální. Měli jsme střety vždycky, byl lev jako já a i když by to nepřiznal, je povahově hodně po mně. No... a já byl z domova v osmnácti a tu svoji cestu jsem si musel taky vždycky hledat a vybojovat sám. A dost často stejně blbě jako on.
Pavel nám udělal kuřecí mňamku, vypadá to, že se s tím vařením docela baví. Nechci z tohohle vyprávění dělat Moravcovy dobroty, ale schválně to zkuste - osmahnout nudličky s čímkoliv, třeba jen bylinkové koření na cibulce, pak to zapatlat hořčicí s taveňákem a dát do trouby. Prostě dortíček. A jdou mu ty mňamky k duhu, už je tak vysokej, že díky mému slabozraku mu občas nedohlédnu ani na hlavu.
Reminiscence Myška se narodila sedm let po Petrovi a šest po Pavlovi. I když to těhotenství bylo pro mne asi vůbec nejprožívanější, Milena s bříškem byla neuvěřitelně krásná a já už taky konečně aspoň občas dospělej, tak první tři měsíce jsem nějak pořád nemohl Myšku zařadit do svého života.
Za těch pár let jsem si zvykl na dva kluky a Milenu, mělo to svůj rytmus. Prostě pořád to nebylo úplně ono, jako kdybych nevěděl, kde najít kousek místa v sobě pro toho prcka.
Změnili jsme bydlení, z malého dva plus jedna jsme najednou byli v obrovském bytě s pěti nebo šesti místnostmi. Nebyla to změna k lepšímu, jak se potom ukázalo, ale tehdy jsme si mysleli, že to je ono. Stál jsem u okna, s Myškou na ruce a říkal jí: "Vidíš? Tady teď budem dlouho bydlet. Tak ať se ti tu líbí, Myško." A stalo se něco, co mě strašně moc dostalo.
Myška mi zapletla miniprstíky do hřívy a přitulila se jak ta nejzkušenější ženská. Tohle kluci prostě neumí.
Toho místa v srdci si vzala tolik, že jsem chvílema pak nemoh ani dýchat. Štěstím.
Zdravím a těším se na vaše další komentáře…
ROMAN
|
||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
