O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
MŮJ ŽIVOT S KOŇMI - 5. |
Neděle, 06 listopad 2022 | ||||||
Strana 2 z 2
Naše bývalá klisna Ivana, na Maškově uvázaná a kopavá, stála v nejvzdálenějším boxu stáje a udála se s ní obrovská změna. Na Maškově byla lechtivá, neklidná při čištění, až zlá. Změna ustájení způsobila zázrak, Ivana byla jak vyměněná, nechala se čistit v boxu neuvázaná a přesto bezpečně. Při návratu s koňmi z jedné výcvikové hodiny, kdy jsem jela za Alenou a Cárkou, jsem zažila příhodu, které bych nevěřila, kdybych to neviděla na vlastní oči. Alena asi nedávala pozor a kobyla ji shodila na cestě pod stájí. Alena se snažila odkutálet se od kobyly dál, ale jejím kopytům se stejně nevyhnula, protože kobyla odskočila na stejnou stranu. Z mého pohledu to byl pád před koně a po něm koňské proběhnutí přes Alenu. Já měla co dělat udržet se v sedle mé též zneklidněné klisny, Cárka se snažila zabránit tomu, aby Alenin kůň utekl na silnici.
Šlo o pár vteřin hrůzy, protože jsme netušily, co se Aleně stalo. V podstatě, místo abychom se vrhly do snahy ji zvednout, jsme v šoku jen po ní koukaly. Poněkud se nám ulevilo, že se zvedá celá špinavá ze země, na obličeji otisk bláta z podkovy jednoho kopyta koně, důkaz, že na ni ten kůň opravdu šlápl. My zíráme a Alena nadává. Ta mrcha mi dupla na loket! Postupně zjišťujeme, že Alena má škrábanec na lokti, a na obličeji odřenou tvář a později velikou modřinu. Jak je to možné? Předpokládáme, že kobylka se sice lekla, jezdkyni shodila a šlápla na ni, přesto i ve své polekanosti nějak rozpoznala, že šlape na člověka a dokázala nohu nadlehčit tak, že Aleně obličej nerozdrtila.
Po zkušenostech, kdy mi kůň párkrát šlápl na nohu a stál a stál jako kdyby nevěděl, že noha vespod bolí, nevím, jak je to možné. Zdá se, že kůň chápe vážnost situace a chová se podle toho. Možná na nás ve stáji šlapou, protože se tím pobaví, možná nás proto ze sedla shazují, když mají nějakou záminku, ale v podstatě je kůň empatický tvor a má o svého jezdce starost.
Během svého života jsem zažila i další příhody, které jinak vysvětlit nedovedu. Já jsem předposlední den školního roku dopadla hůř. Při přelézání koňské ohrady jsem doskočila na hroudu, ta se rozpadla, já upadla a způsobila si výron kotníku. V sádře jsem pak prožila část prázdnin, ale také legrační poslední školní den, protože spolužáci si někde vypůjčili dvoukolák a s ním mne, protože jsem měla nechodící sádru, dovezli do školy.
Po prázdninách už nikdo z bývalé maškovské party na jízdárnu v Hájích nechodil, nechtěly tam docházet ani Alena s Cárkou a tak jsem tam přestala chodit i já.
|
< Předch. | Další > |
---|