O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| PŘIPADAL JSEM SI JAKO HLUPÁK |
|
|
|
| Pondělí, 31 říjen 2022 | ||||||
Strana 2 z 2
„Co teď?“ Položil jsem si otázku. „Už jsem tam přece měl být. Ale kde tam, když to tady není?“ Vytáhnul jsem tedy mobil, do jehož displeje se mi opřelo odpolední slunko, houby jsem viděl, docházela mi baterka, nicméně po delším zmatečném hledání jsem zjistil následující: Metropolitní očkovací centrum se z Kongresového centra na Vyšehradě přestěhovalo někam na Pankrác. A já jsem blbec, protože jsem si toho nevšimnul dřív, teď musím zpátky do metra, popojet jednu...? Ne, dvě stanice, pak vylézt, počkat, až se chytí GPS a na skomírající baterku se tam nechat dovést navigací pro pěší.
Na Pankráci na malým vršíčku stojí pěkný stromořadí. Měl jsem holku jak tříkolku, ale jinej mi na ní jezdí... Ale houbeles, co to plácám, na Pankráci mě navigace neposlala do žádného stromořadí na malém vršíčku, alebrž rovnýma nohama do staveniště. Zdál se vám někdy sen, ve kterém jste bloudili nevlídnou krajinou, pouští nebo močálem, netušili, kde jste, připadali si dočista ztracení a v očích měli vidinu skonu hladem, utopením, případně upečením se v rozpáleném písku? Tak zrovna takhle jsem se cítil já, akorát nešlo o poušť, nýbrž o staveniště a nikoli o bažinu, ale o křižující se čtyřproudové komunikace, které jsem za hustého provozu přebíhal bez pomoci přechodů, neřku-li semaforů.
„Aleluja, nejsem tak dočista ztracen, nezhynu zde hladem ani vysílením,“ pomyslel jsem si ve chvíli, když se před mýma očima zčistajasna vyloupla modrá šipka se spásným nápisem: „Metropolitní očkovací centrum.“ Jenže má radost netrvala dlouho, neb šipka ukazovala zcela opačným směrem, než kam mě vedla navigace, do níž jsem prve zadal vytouženou adresu. Nu nebudu to protahovat, po další chvíli se mi to centrum podařilo konečně najít, skrývalo se v jedné nenápadné otlučené budově, kde bych ho rozhodně nečekal.
„Užíváte nějaké léky? Máte nějaké alergie?“ Zeptala se mě s vlídným úsměvem sympatická paní doktorka, rozhodující v procesu očkování o tom, zda ten a ten človíček je k onomu bodnutí způsobilý. Podobně jako prakticky každý příslušník své věkové kategorie beru léky na tlak a cholesterol, a nějakou tou alergii též disponuji, vždyť je to dneska moderní. Nechci se vymlouvat na zatemnění mysli, způsobené právě prožitým blouděním, ale na dotazy, jakéže prášky konkrétně beru, jsem té trpělivé paní doktorce neodpovídal, prostě jsem si v tu chvíli nedokázal vzpomenout. Nicméně ona dáma byla nejspíš zvyklá, zařadila si mě do skupiny senilních sklerotiků, jednotlivé přípravky na regulaci tlaku a cholesterolu počala jmenovat, až se trefila do těch mých.
Nu a to už je vlastně všechno, zbytek očkovacího procesu proběhl bez dalších zádrhelů, já se uklidnil a cestu zpět k metru absolvoval mimo staveniště a křižovatky bez přechodů po obchozí trase, které jsem si prve nevšimnul. Jen jedna věc mě zamrzela, ve chvíli, když jsem chtěl zavolat manželce a varovat ji, že jsem celou tu anabázi přežil, že se mě tudíž nezbaví a bude mít na krku dál, mi definitivně kleknul mobil se skomírající baterkou a já se už nedovolal.
Inu, jsem dalek toho, abych někomu říkal, zda se má nechat naočkovat nebo nemá. Nečinil jsem tak ani v nejtěžších covidových dobách, neudělám to tedy ani teď. Ale jedno vám řeknu, přátelé, pokud se k tomu rozhodnete, radši si předem zjistěte, kde se v současné době nachází vaše oblíbené očkovací centrum, zejména pokud si vyberete to Metropolitní. Vyhnete se tak horkým chvilkám, ve kterých jsem si připadal jako totální hlupák.
JAN PRAŽÁK, psáno pro blog idnes.cz
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
