O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| MŮJ ŽIVOT S KOŇMI - 4. |
|
|
|
| Pondělí, 17 říjen 2022 | |||||||
Strana 3 z 3
Volali na mě, že ji nesmím nechat se válet, protože by rozbila sedlo (sedla mají v sobě dřevěné kostry a tato kostra se dá zlomit). Ale jak to mám udělat? Nepouštěj otěže, nedovol jí, aby položila hlavu na zem. Kůň se nemůže válet, pokud se na zem nepoloží celý (to jsem se o dost let později smála při plavení poníků hřebci Goldanovi – chtěl se vyválet v rybníku, ale nedokázal to, musel by strčit hlavu pod hladinu).
Koňská hlava je těžká sama od sebe a ještě těžší, když ji máte udržet ve vzduchu proti vůli koně, ale vyhrála jsem, kobyla zase vstala, já na ni mohla znovu nasednout. Dostávala jsem ji pak často a už mě opakování jejích pokusů se vyválet nezaskočilo a většinou se mi podařilo jí zabránit v ulehnutí tím, že jsem ji na sněhu nenechávala postávat. Nakonec jsem postupně měla příležitost povozit se na všech místních koních. Nejraději jsem měla Toulku. Pokud jsem mohla (stáj byla uklizená, koně nakrmení), vlezla jsem si do jejího boxu, sedla si na žlab a povídala si s ní, nebo jí krmila cukrem nebo tvrdými rohlíky. Líbila se mi její ušlechtilá hlava, vysoký kohoutek, rovný hřbet i sympatické chování bez zlozvyků.
Později, což předbíhám děj, zůstala Toulka v Hájích z našich sedmi koní nejdéle, nastálo zařazená do chovného stáda a založila tam jednu z rodin tohoto chovu. Intuicí jsem si vybrala z maškovské stáje nejlepšího koně?
Potěšilo mne, že Toulka byla první kůň, na kterém jsem klusala. Rukama jsem se musela držet krčního řemenu martingalu, abych jí necukala otěžemi v hubě. Natřásala jsem se na koni jak pytel brambor, nedařilo se mi vysedávat lehký klus, padala jsem do sedla v nevhodnou dobu, nedržela správný takt. Druhý den mě dost bolel natlučený zadek, ale podstatné bylo, že už jsem se mohla zúčastnit výcviku s ostatními, krok, klus, změna směru, cviky na koni za jízdy; jenom když ostatní cválali či dokonce skákali překážky, musela jsem se držet ve vzdálenější části kolbiště a krokovat.
Vysvětlím ty cviky na koni – museli jsme pustit otěže z rukou, a cvičit nejprve uvolňovací cviky, např. kroužit rukama v zápěstí, v lokti nebo celými pažemi (v případě nohou šlo spíše o houpání nohami v kotníku či koleni), pak třeba předklánění se na pravou a levou plec koně, snažit se kolena zvednout až k bradě, otočit se v sedle tak, že jezdec seděl zády k hlavě koně, nejzdatnější se mohli pokusit stoupnout si na sedlo.
Koně šli v řadě za sebou a trpělivě snášeli naše podivné jednání. My zas se snažili „přežít“ např. klus bez použití třmenů, abychom se drželi více koleny než opřením nohou o třmeny. Na Maškově jsem si užila i svou první vyjížďku po loukách a cestách mezi poli, poprvé jsem zažila, jak je krajina krásná z koňského hřbetu. Jela jsem na Útěše. Uměla jsem tedy ovládat koně v kroku a v klusu, a těšila se, že se budu učit cválat.
Ale k tomu už nedošlo...
Jednoho dne jsme přišli na Maškov a ve stáji nebyl ani jeden kůň! Jezdecký klub Maškov byl zrušen a sloučen s druhým klubem státního statku Cheb v Hájích.
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
