O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| O PEJSCÍCH A LIDECH 3. |
|
|
|
| Neděle, 16 říjen 2022 | ||||||
Strana 2 z 2
Jednoho podzimního dne se Luky opravdu předvedl. Odpoledne téměř žádný kšeft a tak jsem zavřel a sháněl čtyřnohého parťáka. Dozorčí v kasárnách mě informoval, že se hlídka vrátí až za hodinu a že Luky šel s nimi. Nechtělo se mi hodinu čekat a tak jsem si domluvil, aby Lucky přespal v polské restauraci, a já vyšlápl tentokrát směr Luční bouda, Výrovka, Bafe na rozcestí, Lyžařská bouda. Všude přátelé, všude pivo i nějaké štamprle a moudra, jako: „Ještě nepospíchej, ženská musí vědět, co si bere“! Brzdili přátelé moji, brzdili mou snahu odejít.
Na dveře pokojíku jsem klepal s výčitkami. Mnoho do půlnoci nechybělo. Když se dveře otevřely, nemohl jsem uvěřit, co to vidím: Luky mě vítal jako bych měsíc byl pryč. Alenka, jak jsem jí hezky říkal, se chvilku mračila a poté jsem dostal vysvětlení, že již v šest večer proklouzl do kuchyně a vesele se hlásil. Báječně trefil, přestože tu dvouhodinovou cestu pěšky se mnou absolvoval jen dvakrát.
Podzimní Krkonoše jsou uplakané, na hřebenech až na vzácné případy se občas z mlhy vynořil v pláštěnce samotář či dvojice. Čaj či grog a nashledanou. Brzy se stmívalo a tak jsme v podvečer chodili navštívit s Lukym personál na Sněžce nebo majitele restaurace v Polsku. Při jedné z návštěv, kdy vodka tekla proudem a večírku byl přítomen i velitel kasáren, si mne Januš, majitel restaurace, vzal stranou a uzemnil mě otázkou, zdali bych mu Lukyho neprodal. Nabídl mi hromadu peněz a mluvil dlouho, jak je jeho žena do psa celá blázen, že se u nich bude mít jako v bavlnce. Nabídku jsem ale bez zaváhání odmítl a argumentoval, že Luky je tu přeci s námi všemi.
A pak… Turisté žádní, tak jsem z nudy něco v kiosku předělával, Luky pospával na matraci před vchodem. Otevřel jsem nouzově konzervu frankfurtských párků a zvu jej na hody. Jenže matrace před dveřmi prázdná. Šel za lepším do kuchyně v kasárnách, ani se mu nedivím. Hotel, kde Alenka pracovala, byl zavřený a první hosty tam čekali až po Vánocích. No, Luky večer nepřišel a nepřišel již nikdy.
V kanceláři velitele kasáren jsem hlásil krádež. Tušil jsem, kdo za tím je. Bohužel. Poláci zrovna dokončovali na Sněžce dodnes stojící restauraci a kdokoliv z dělníků jej mohl odvést.
Příběh gondorsetra Lukyho skončil smutně (pro mne), a já na prvního psího kamaráda rád vzpomínám. Pepa Kouba, a příště o tom dalším.
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
