Byla jsem tak šťastná, konečně můžu a smím chodit ke koním!

První úkol zněl: nakrmit Útěchu. Dostala jsem do rukou mísu, ve které byl namíchaný její příděl ovsa spolu s melasovým šrotem, a měla jsem jí to vysypat do žlabu. Zarazila jsem se, ne že bych se bála, ale jak se mám prodrat kolem hladové kobylky  ke žlabu na druhé straně boxu, než jsou dveře do něj?

Tak mi to umyvadlo zase sebrali a předvedli mi, jak to udělat, aby mi kobyla na mé projití ke žlabu udělala místo. U vedle stojící klisny Toulky jsem si už poradila, zavelela „ustup“ a rozhodným chováním si uhnutí koně ke stěně boxu prosadila.

Možná v té chvíli mi padla Toulka do oka a já si ji oblíbila.

Vedle Toulky stála Šiška.

Přes uličku byly boxy Petry a Dáši a ve vedlejší části stáje byla dvě stání, obsazená klisnami Lídou a Ivanou.

Box je ohrazené místo, ve kterém je kůň volně ustájený, může se otáčet napříč nebo do uličky, kdežto stání je vazné a tolik pohodlí koni neposkytuje.

V dnešní době už se budovat nesmí kvůli požadavkům na welfare zvířat.  Klisny v boxech byly, pokud zrovna nežraly, otočené hlavami do uličky a přes nízká vrátka pozorovaly dění ve stáji.

Po nakrmení koní následovalo vyvážení hnoje, neboli kydání.

Bylo ho od sedmi koní za celý den dost.

Protože hnojiště bylo až za rohem stáje, musela se kolečka dobře naložit, aby se při jedné jízdě hodně pobralo a hnůj přitom nikde nepadal.