O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| MŮJ ŽIVOT S KOŇMI - 1. |
|
|
|
| Úterý, 20 září 2022 | ||||||
Strana 2 z 2
Samozřejmě jsem toužila jezdit na opravdovém koni a jednou mít svého vlastního. Jenže celé dětství to zůstalo jen pouhým snem. Naši mi koně nepořídili, a mě nikdy ani nenapadlo, že by mi koně mohli koupit, nebyly na to peníze ani prostory. Chtěla jsem chodit do jezdeckého oddílu. Rodiče mi sice slibovali, že mi domluví docházení do oddílu, ale nikdy to nenastalo. Prý že berou až od 12, 13 let a když jsem se dočkala, nedostala jsem svolení od maminky.
Konečně mi vysvětlila, proč nechce, abych jezdila na koni. Slyšela někde, že holky, co jezdí na koni, nemohou mít děti a tak jsem svou touhu po kontaktu se živými opravdovými koňmi nemohla realizovat.
Svezla jsem se tedy na koni z jízdárny jen na MDD kolem 1. června, obdivovala jsem je v prvomájových průvodech, někdy jsem na toulkách lesem za naším domem potkala jezdce na vyjížďce, nebo alespoň nalezla otisky kopyt v blátě.
Nejvíc
jsem si tedy koní užila, když jsem nejela na prázdniny k babičce a dědovi
do jižních Čech, ale ke strejdovi Mandátovi na Moravu.
S mladším bratrem v ZOO Praha, já už byla na shetlanda moc velká
Vesnice, ve které žil, měla kolem návsi deset stavení a v jejich hospodářských budovách chovalo družstvo nejen krávy, ale také koně. Přímo ve dvoře, kde bydlela strejdova rodina, byla stáj s plemennými hřebci a tažný pár koní, mohla jsem tedy pozorovat připouštění klisen nebo zapřahání koní do vozu, a ve výběhu za zahradou dovádění hříbat v ohradách.
Do stájí jsem nakukovala přes otevřené horní části půlených dvířek a těšila se, že mě sestřenice sveze. Jednou mě kočí posadil na koně přímo ve stáji, také Anča se nade mnou smilovala, a když jsem na ní počkala u kapličky, tak, když odjížděla z tréninkové louky zpět do stáje, svezla mě na Baronovi. V mých očích byla Anča tím, čím jsem toužila být, jezdkyní schopnou ovládat koně tak, že si ze závodů vozí vyhrané stužky.
Snad jsem jí i trochu záviděla její život mezi koňmi, ale nakonec se i mě podařilo se ke koním dostat a začít sbírat zkušenosti…
pokračování co nevidět!
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
