Kamarád, co ode mne koupil oba hřebečky, mi asi za dva měsíce sdělil, že hříbata měla hříběcí, že je tedy přeléčil a už jsou OK, ale abych to věděla.

Vyděsil mě.

Jednak, že jsem mu nevědomky prodala hříbata s problémem, druhak, že mám znovu problém s touto chorobou.

Jestliže hříbata onemocněla až po odvozu od matek, tak se nemohla od nich nakazit, protože to by se nakazila někdy po narození, nemoc by se projevila dřív. Musela se tedy setkat s nákazou později. Co se změnilo?

Přivezli jsme Sametku. Koně po prodělané nemoci jsou vůči ní imunní, Sametka nemocná už nebyla. Ale byla logickým zdrojem nákazy. Odebrali jsme krev a poslali na rozbor do německé laboratoře. Testy prokázaly, že se Sametka po prodělané nemoci hříběcí stala pro tuto nemoc přenašečkou. Bakterie u ní přežívá ve vzduchových vacích, nemoc u ní nevyvolá, imunní jsou i všichni koně, kteří nemoc přestáli, ale mohla by nám nakazit všechna nová hříbata, která se s touto nemocí ještě nesetkala a nemají protilátky.

A už by nešlo o nakažení půlročních hříbat, ale hříbat novorozených, více nemocí ohrožených, což už jsem zažila a nedopadlo to vždy dobře.

Kam s ní? Mám ji od hříběte, protože se u mě narodila, mám ji tedy 23 let. S těžkým srdcem jsem stála před rozhodnutím – nechat si ji, ale riskovat život letošních hříbat, a pro jistotu skončit s chovem, dál nepřipouštět – nebo dát pryč Sametku.

Jsem především chovatel, a navíc hříbátka jsme v době, kdy se definitivně potvrdilo, že Sametka bude možná doživotně nemoc přenášet, očekávali již velmi brzy, takže jsem zase hledala nějaké ustájení. V tomto případě jen pro jednoho poníka, ale hledala jsem místo, kde by Sametka žádného koně nenakazila.

Doufala jsem, že by mohla zůstat na Moravě a nakonec se to povedlo – našla nový domov kousek od Olomouce.

A je tam dodnes, tedy už dva roky. Vezli jsme ji v covidové době (jaro 2020), protože než se její infekčnost potvrdila, měla se nám zakrátko rodit hříbata dalšího ročníku a nechtěli jsme riskovat jejich nakažení, takže se to nedalo odložit.