O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
MILENA A JEJÍ KONÍCI - JEDEME DÁL! - 4. |
Středa, 20 červenec 2022 | |||||
Strana 1 z 3 Bylo toho hodně, co se všechno stalo, a tak jsem propásla Milenino další pokračování jejího krásného vyprávění o životě s poníky. Já odletěla za dcerou na Floridu, tam se mi nějak zašmodrchal notebook, a i když to nechci svádět na něj (to já jsem ten nedouk, u kterého všechno ožije vlastním životem), tak se stalo, že další článek vychází teprve dnes. To předchozí najdete zde...
V dubnu 2019 jsem z Borohrádku do Hrabenova přepravila Grácii a Guineveru (jde o pravé sestry, mají stejného otce i matku) a jejich polosestru Fláji (stejný otec), kobylky, které mám od jejich narození, a s nimi kdysi vyměněnou, importovanou Duhu (oficiálně Yentl – Rainbow), černostrakatou kobylku se složitou povahou. Jejej, teď si možná myslíte, že je to šifrované přiznání k tomu, že má špatnou povahu, že kope, nebo kouše. Ne, Duha je jen nedůvěřivá, hůř se odchytává. Přesto fungovala, a to jak při vožení dětí, tak v zimě zapřažená do sáněk. (Ale málkovická „pony školka“, to je zase jiný příběh…)
Březí kobylky doprovodil hřebec Parlington Rupert, mladší z mých hřebců, s klisnami, na rozdíl od druhého hřebce, nepříbuzný. V Borohrádku zůstala dočasně Sametka, kterou jsme převezli do Hrabenova až v listopadu, když jsme do Borohrádku jeli s dvěma přikoupenýma klisničkama.
Pastviny v Hrabenově nebyly tak rozlehlé jako v Borohrádku, ale prostředí je nádherné. O takovém jsem celý svůj chovatelský život snila – a nakonec se sen stal realitou.
O Pepovi a Pavle nemohu mluvit jako o ustájovatelích, správnější výraz by byl opatrovatelé. Starají se o mé poníky jako o vlastní. Velice si vážím toho, že se nám podařilo najít se navzájem a doufám, že spolupráce bude pokračovat.
Všechny čtyři přivezené klisny se ohřebily, odchované 3 hřebečky jsem prodala. Dva hřebečky si nový majitel odvezl až v prosinci, takže se se Sametkou krátce potkali.
Sametka se fyzicky dala dohromady, těšila jsem se, že bude vozit mé vnoučky; nevadilo mi, že už mi žádné hříbě nedá, byla prostě výjimečná.
Nádherná ryzka, s krásným pohledem očí, trochu větší než mí ostatní poníci – ti měli 81-86 cm a ona 91 cm, tím spíš vhodná pro pracovní využití. Je to ta, co ji vídáte na konci článků jako součást mého podpisu.
|
< Předch. | Další > |
---|