O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| HOLUBÁŘI - 2. |
|
|
|
| Pátek, 25 březen 2022 | ||||||
Strana 2 z 2
Měl jsem slzy v očích, a již jsem se rozhodoval hledání vzdát, když se na mé směšné mlaskavé napodobování kavky ozvala z nočního stolku odpověď - m..ťa, m..ťa, m..ťa, m..ťa.
Přál bych všem
prožít onen nádherný pocit, který projel v krátkém okamžiku mým tělem a za slzy
jsem se nestyděl. Odcházeli jsme ztichlou chodbou, já se šťastným úsměvem, na
rameni mi seděl spokojeně Pepek a čechral mi zobákem vlasy.
Pozdě odpoledne jsem se vracel od jezu, dosyta vykoupán, bos, jen v šortkách. Byla neděle. Srpnové slunce řádilo naplno. O školních prázdninách jsem se přihlásil na brigádu. Zásoby barevných kovů byly vyčerpány. Pracoval jsem šest hodin a dostal neskutečně nudnou práci. V jakémsi průjezdu jsem seděl před obrovskou hromadou použitých cihel a malou sekyrkou je upravoval do použitelného stavu. Od pondělí do pátku. Šedesát haléřů za jednu čistou.
Kousek od domu na Janské náměstí jsem napodobil kvákavý zvuk kavky a netrvalo dlouho a Pepek mi usedl radostně na ruku a hup na rameno.
Když mne maminka nakrmila, pelášil jsem na půdu k holubům se zbytky jídla. Ale i kdybych je nekrmil, uměli se postarat sami. Vylezl jsem vikýřem na střechu a sedl na prkno mezi komíny. Byl to malý rituál s holuby. Drobil jsem chléb, někdy sypal vařenou rýži. Přiletěli i holubi, kteří u mne nebydleli. Poštovní holoubek vyrostl ve zdatného jedince a asi z vděčnosti, že jsem jej v mládí krmil, se ke mě choval stejně jako Pepek. Ke konci školního roku jsem jej přinesl do třídy a za asistence všech žáků jej vypustil s okna. Letěl rovnou domů.
V chladnějších dnech jsem chodil za partou kluků k Plicňáku. Tak se říkalo domkům na svahu u nemocnice. Hráli jsme tam na malém plácku fotbal. Pořád za mnou chodil Jirka Pekláč, byl ještě menší než já, chodil teprve do šestý. Stále loudil, abychom ho vzali s sebou do kostela na holuby. Nakonec nás ukecal. Hnízda byla již prázdná, mláďata již vylétla.
Asi hodinu jsme lelkovali po půdě a v obou věžích. S prázdnou jsme sestoupili k naší únikové cestě. Když Pekláč uviděl, kudy musí slézt, razantně sestup odmítl. Po krátké poradě jsme vymysleli jediný možný plán. Jirka Levý se spustil k úzkému oknu, držel se mříže a odtáhl se ode zdi co nejvíce, aby mohl a byl připraven Pekláče chytit mezi zeď a sebe. Když již visel za ruce a vše šlo podle plánu, dostal šok, začal hlasitě křičet a domáhal se, abych jej vytáhl zpět, což však bylo nemožné.
Jirka mi dal znamení, já jsem Pekláčovi silou odtáhl ruce z rámu a pustil jej volným pádem do kamarádovy náruče. Jen necelý metr volného pádu a bylo by vše v pořádku. Ne! Ten vůl pokrčil nohy a místo aby hladce přistál dle plánu, dopadl Jiřímu nohama na ramena, udělal ve vzduchu salto a praštil sebou ze čtyř metrů na dlažební kostky.
Ležel na břiše a nehýbal se. Během chvilky jsme stáli nad ním, přesvědčeni, že se zabil. Opatrně jsme jej otočili na záda. Krvácel z nosu a na čele se mu dělala obrovské modrofialová boule. V okamžiku, kdy jsem se už rozhodl beze slov doběhnout na nedaleké náměstí pro pomoc, se Pekláč ozval, "kluci, to byla morda…" a s naší pomocí se postavil. Zázraky se dějí, asi okolo kostela létají andílci. Nebylo mu dva týdny veselo, přežil ten neuvěřitelný pád jen s otřesem mozku.
Co bylo
dál. Staré město se obléklo do hávu lešení. Strýc Karel a Strýc František
byli členy správné strany a dostali na chebském náměstí prostorné byty.
Tatínek, jakožto bývalý krejčí – tj. kapitalista, dostal byt v paneláku. Moji holubi se díky rámusu sbíječek stali opět svobodní, Pepek kavka jednoho dne odletěl a již se nevrátil.
I já jsem jednoho dne odlétl, a toto je má vzpomínka na Cheb. Pepa Kouba
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
