O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| JO, TO VÁM BYLA SUPER DOVOLENÁ ... |
|
|
|
| Pátek, 28 leden 2022 | ||||||||||
Strana 6 z 6
Den D 7 Předpoklad: viz den D 6
Skutečnost: Ráno prší a prší a prší. Přestává až kolem poledne, rychle balíme a sbíháme do údolí. Rychle probíháme civilizací, u jezera Obenberger shlédneme místní pamětihodnost - kostelík v ruském stylu Maria am See a šplháme na protější hřeben. Nejrychleji šplhá kamarád Náčelník, kterému civilizace způsobuje bolení zubů a je poněkud nerudný. V polovině kopce je bažinatá plošinka, ale nic lepšího k mání není a nebude, tak zůstáváme. Zatímco nabíráme vodu, objevuje se na obzoru auto. Jsme tím poněkud zaskočeni, sice sem na kopec vede širší cesta, ale stoupání je poměrně značné. Z auta vystupuje zemědělec, loví krávu, přivazuje ji za auto a zase sjíždí dolů.
Den D 8 Předpoklad: Přechod přes hřeben po italsko-rakouské hranici směrem k městu Brenner, kde je cíl naší cesty.
Skutečnost: Velmi brzy ráno nás budí bouchnutí dveří od auta a cizí hlasy. Nenápadně pozorujeme, co se děje. Z auta vystupují lidé, obchází naše stany, potom odcházejí, za hodinu se vrací, cosi nakládají a odjíždějí. Přemýšlíme, co tak brzo po ránu můžou dělat v tak opuštěném místě, kousek od italské hranice... Usuzujeme, že rodové tradice jsou asi mocné a trvalé, i dnes ve sjednocené Evropě. Tak taky balíme a stoupáme do sedla Portjoch (2109 m n.m.), kde stojí hraniční kámen Österreich - Italia. Odtud vede na italském území krásná úboční cesta - bývalá vojenská silnice, čas od času lemovaná pevnostmi, dnes obývané hlavně kozami. Ostatně tyto nás z hřebene zvědavě pozorují.
Zatímco v Rakousku bylo mlha a nevlídno, Itálie je přívětivá a slunná. Cesta se nám velmi líbí, protože je natolik široká, že mohou jít i tři kamarádi vedle sebe a konečně si můžeme povídat (taky proto, že je víceméně po rovině a nikdo nemusí hledat plíce). Starší kamarádi vypráví zážitky z vojenské základní služby, případně co vše museli podstoupit pro získání modré knížky. Mladší kamarádi, kteří již základní vojenskou službu absolvovat nemuseli, nadšeně prolézají každou pevnost, kterou potkáváme. Také začínáme přemýšlet, kam pojedeme příští rok.
Remcálek navrhuje Černou Horu...
Zítra nás čeká jen sestup do Brenneru a hajdy domů. Do Prahy, do Podolí, do lékárny...
Grüß Gott, Remcálek
|
||||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
