O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
VERONIČČINA SILVESTROVSKÁ ESKAPÁDA |
Středa, 05 leden 2022 | ||||||
Strana 2 z 2
Zaznamenavši můj nelibý výraz mě Herbert utěšoval, že je na hory připraven a v kufru auta mi pyšně ukazoval své zimní obutí. To, co považoval za horské mačky, byly ve skutečnosti gumové návleky s kovovými knoflíky, které nosí seniorky na slevové závody do hypermarketu, aby měly jistější krok a nezlomily si nohu v krčku.
Pomalu jsem se loučila se svým pološíleným nápadem, neboť s takto vybaveným mužstvem se mi do lesa nechtělo, avšak našli jsme řešení, jak bychom mohli podniknout horskou túru a zároveň se nevystavovat zbytečnému nebezpečí. Rozhodli jsme se tedy pro jinou trasu, bezpečnější, suchou, s tím, že tu druhou – ledovou polovinu - si vyjedeme bezpečně vlakem. Slovo dalo slovo a zamířili jsme k trase Vitznau – Felsentor.
Tuto trasu jsem již dvakrát absolvovala, ale v noci byla jiná, než jsem si pamatovala. Sklon stoupání byl asi 60 stupňů a místy postrádal veškeré fyzikální zákony, včetně toho gravitačního. Část jsme lezli po čtyřech, část po dvou, avšak v záklonu a místy mám pocit, že jsme lezli dokonce pozpátku. Jedna čelovka žalostně skomírala, druhá z posledních sil blikala a třetí umřela úplně. Odkázání pouze na slabý proužek světla jsme se drápali do neznáma a nic nenaznačovalo, že se blížíme k cíli.
Se záminkou, že se pouze kocháme výhledem, jsme se Sarah dělaly pauzy v pětiminutových intervalech a zdálo se, že do cíle dorazíme nejdříve na jaře. Ještě jsme nebyly ani v polovině a já už chtěla dolů.
Nakonec se nám podařilo po tmě najít málo osvětlenou vlakovou zastávku a čekali jsme na spásu v podobě horského vlaku. Jen co jsme se ve vlaku maličko ohřáli, už jsme zase museli vystoupit. Asi není velkým překvapením, že nahoře bylo velmi větrno a zima. Do půlnoci bylo ještě daleko, tak jsme se prozíravě schovali na veřejné záchodky, abychom se ohřáli a trošku oschli.
Při té příležitosti mi přišlo na mysli, že by to nebyl
první Silvestr, který jsem z většiny času strávila na záchodě, ale tehdy to
bylo ze zcela jiných důvodů. Tento důvod nebyl zrovna nejpříjemnější, ale zdaleka ne ten nejhorší. Po nějaké době jsme usoudili, že je čas vyrazit do konečné zastávky, abychom si obligátně udělali nějaké fotografie; a taky jíst slavnostní sendviče na záchodě, by nebylo ideální završení tak výjimečného večera.
Konečně nastala kýžená půlnoc. Zahřátí svařákem a čajem z termosky, pak přišlo na řadu i to Champagner, které jsem tak statečně nesla cestou necestou a shodli jsme se, že tento večer, i přes počáteční peripetie, byl opravdu výjimečný.
P.S. První foto je z internetu, já měla tak zmrzlé ruce a tak silně foukalo, že bylo nemožné udělat pořádné fotky.
(bláznivá) sportovkyně VERONIKA
|
< Předch. | Další > |
---|