O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| JAK JSEM NAUČIL LAMU ZDRAVIT |
|
|
|
| Pondělí, 29 listopad 2021 | ||||||||||
Strana 2 z 2
Tak jsme – a to zcela pravidelně, denně, začali přilepšovat lamákovi. Všichni známí mi začali sbírat zbytky starého chleba a tvrdé rohlíky. Ale zásoby jednou dojdou. A došly. Lidé asi nic nevyhazují a všechno dojídají. Při cestě za nákupem jsem se stavil v obchodě janovské pekárny, že si opět objednám nějaké neprodané pečivo.
Místo odpovědi na pozdrav mi paní prodavačka s úsměvem řekla jen „mám“. A mám toho dnes hodně, dodala. Takže jsem nic neobjednával. Ona mi sesypala několik přepravek neprodaných rohlíků do velkého černého igelitového pytle, hodila ho na váhu a řekla: bude to za padesát, berete? No samozřejmě. Takové množství budu mít až do Vánoc. Řekl jsem jí, že lamáček bude mít radost, ona že ho mám od ní pozdravovat atd. Pár úsměvů, pár zdvořilostních frází do doby, než to lamák spapá. Pak se zase přijedu ukázat a prohodit pár slov s příjemnou ženskou. Opět tu suším dvě vysoké řady papírových krabic od jablek, plných neprodaného pečiva. Ale při dnešní inflaci je ten plný pytel za pade úplně zadarmo.
Při úplně první návštěvě, kdy jsem odjel jen s plnou papírovou taškou, paní nic nechtěla a tak jsem jí dal čokoládu za ochotu. No a teď mám takovou nadílku... To by bylo pro několik lamáků. V garáži to pak suším, aby to bylo řádně proschlé, tvrdé a protože lamák má asi hodiny v hlavě, každý den ráno mezi devátou a desátou stojí na svém kopečku za potokem a dívá se, kdy otevřu domovní dveře nebo garážová vrata. A pokud mne vidí, s kopečku sejde blíže k potoku, na své místo, kam mu denně dávám ty jeho dobroty.
Ve stavebninách jsem si koupil tři metry dlouhou teleskopickou tyč, jaká se používá třeba na válečkování vysokých nepřístupných míst. Na její konec jsem přišrouboval plastovou misku a tímto podavačem se značně zlepšilo krmení lamáka. Do misky naložím ty jeho pamlsky, vysunu teleskopickou tyč a mám jistotu, že to nezapadne do trávy a vyklopím mu to na to jeho očekávané místo. Musím ale také dávat pozor, abych sám nespadl do potoka, i když, za tu dobu už je to rutina.
Teď se však musím vrátit k samotnému nadpisu, protože to, že mne lamák vždy zdraví, že na mne nikdy v životě neplivl, i když mám brýle, což je pravda pravdoucí a nic než pravda. To zdravení jsem ho naučil tak, že když mu nesu to jeho papání nebo přilepšení, protože on se jinak celý den pase, a kdo má tu trávu pořád žrát, že? Mluvím na něj, říkám mu ahoj lamáčku, a mohutně kývu hlavou nahoru a dolů. Někdy i čekám, až to spořádá. A on to pak k mé radosti za několik dní začal dělat po mně. Protože má mnohem delší krk než já, je to jeho kývání samozřejmě mohutnější, výraznější, ale kdo ví, možná je v tom i kousek radosti.
Někdy se postaví i na zadní, někdy si i poskočí. A někdy už mne zdraví jako první a to i na dálku, když vidí, že jsem si připravil jeho krmící výsuvnou tyč, která mu naznačuje, že se něco bude dít. Až budou zralá jablíčka, nasbírám mu opět bednu jablek, aby tu stravu neměl tak jednotvárnou. I když s mrkví neudělám nic špatně.
A to je konec pohádky. Tak hezky do postýlek a pozor, dámy, ne abyste byly ke svým protějškům, které vám dělají jen slast, tak kruté, jako ten odporný hmyz. Znáte to staré přísloví: Za dobrotu na žebrotu.
STREJDA (Moc hodnej to chlápek)
|
||||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
