Doposud téměř idylické soužití v mém Schengenu narušil trochu jen Heinrich von Swietelski, rodilý Němec z Lužice a bývalý člen Frakce rudé armády. Turek Ali Agca si totiž blízko kompostu otevřel stánek s kebabem. Dělal ho ze všech zvířat, která ulovil a stáhl Mongol Ulán, který stále vylepšoval svou jurtu. Ali kebab uměl. Všichni jsme na něj rádi chodili. V domě už stejně nic k jídlu nebylo. Ani na zahradě. Pozorovatelská mise Evropské unie, složená převážně z  francouzských Romů a londýnských Číňanů, vysbírala i všechny hlemýždě. Heinrich však ideologicky trpěl. "Das ist eine kapitalistische Sau.", mumlal na Aliho adresu, když zahradou voněl čerstvý kebab.

Našel jsem nakonec bruselsky elegantní politické řešení. Vzal jsem si Heinricha stranou a pravil jsem: "Soudruhu, všichni tu jíme Aliho voňavé šištičky. Dokonce i naši muslimští přátelé ani nezkoumají, z jakého jsou masa. Přece se nechceš vyřadit z našeho kolektivu. Víš, kde by ses pak ocitl?" V Heinrichově upřímné levicové tváři se zračil zmatek. Zkusil hádat:  "V prdeli?" "Ne, Heinrichu, něco daleko horšího. Zůstal bys v izolaci. Mimo hlavní proud integrace." Tato strašlivá představa sebrala nebohého stalinistu tak, že se okamžitě odebral k Aliho stánku, omluvil se mu a koupil tři kebaby.

Začínal jsem být blízek mentálního orgasmu své multikulturní katarze. Stačí přitom jen otevřít srdce, peněženku a zbourat ploty! Pravda, v zahradě jsou pokáceny všechny stromy, shořely však v ohních hřejících roztomilé děti všech barev. Před vánicemi zimy nás pořád ochrání zbylé obvodové zdi mého domu. Mé srdce bije vlevo. Pro Evropskou unii a její humanitní ideály. Ani virus HIV, importovaný ukrajinskou kráskou Čurinkou, ani TBC od Rumunů, ani cholera, kterou svědomitě trousila indická neteř šéfa evropské mise, nic nemůže popřít vznešenost myšlenky soužití kultur bez hranic. Konec konců, syfilis, kapavku a měkký vřed jsme během prvního měsíce měli stejně už všichni. Příští víkend byl očekáván přátelský výsadek Maorů z Tasmánie.

Ač jsem to nečekal, všechno nakonec zkazili Srbové. Místo Tasmánců přijel na olysalé mule jménem Slobodanka atleticky vypracovaný muž v maskáčích. Ze sedlových brašen trčely pažby dvou armádních brokovnic a místo pozdravu na mě zařval: "Slyšel jsem, že se tu motaj nějaký  machometáni. Bude se čistit." Zíral jsem do hlavně ruské vojenské pětačtyřicítky. Stojan Jakotyč pak zahájil svou misi tím, že okamžitě podřezal Albánce Škipetara jako ovci a jeho heroin nacpal do sedlových brašen své muly. Jenom Biháriovci stihli zmizet včas. Eskymáci byli jako obvykle úplně ožralí, takže je jenom zašláp. Mongolové uhořeli ve své jurtě. Rumun Deprescu se pokusil nabídnout Srbovi svůj řitní otvor, manželku a všechny děti. Jakotyč je sice nechal naživu, ale vyhnal je do nehostinných okolních lesů. S muslimy se vypořádal způsobem hodným Ratka Mladiče. Všechny je nahnal do mešity a hodil za nimi dělostřelecký granát.

 Největší problém měl s Mašukulumby. Uhuhu, Mzuri a jejich bojovníci neprodali svou kůži lacino. Stojan Jakotyč si v podkroví domu udělal palebné hnízdo a Somálci se zakopali u studny. Boj trval tři dny. Nosili jsme potravu ve dne Srbovi a v noci černochům. Jako multikulturní demokraté jsme přece nemohli  někomu stranit. Mašukulumbové měli sice opakovací zbraně, ale Stojan Jakotyč měl taktiku. Jakmile černý bojovník vystrčil temeno hlavy ze zákopu, ustřelil mu ho svou pětačtyřicítkou. Zběsile, ale marně pálili Uhuhovi bojovníci do betonových tašek bramac, kterými jsem kdysi dům pokryl.

 Třetí den střelba utichla. Stojan se vydal ke studni. Překračoval mrtvá těla, až se dostal k náčelníkovi. Uhuhu byl těžce zraněn, mrtev zcela ale nebyl. Z posledních sil napřímil své modře pomalované kopí se žlutými hvězdami a prohnal ho mezi žebry zuřivého Srba jako ještě včera svůj pyj mezi pysky krásné Mzuri.    

S pláčem hořkým a žalem nevýslovným bloudilo mé tělo troskami  multikulturní zahrady a má duše troskami vznešených evropských ideálů. A kdesi  vzadu v dutině lebeční, někde mezi prodlouženou míchou a hypothalamem, se začala vtírat všetečná otázka:

Neudělali náhodou soudruzi z Bruselu někde chybu?

PS.
Tohle vše vám píši z Ostrova svaté Kateřiny, mé nové vlasti. Tady o Evropské unii nikdo nic neví. A já budu zplna hrdla mlčet.
Mou jedinou památkou na prožité dobrodružství je Škipetarův výtisk lisabonské smlouvy. Ale  je stále tenčí a tenčí, neboť je vytištěn na recyklovaném měkkoučkém papíře … 

 (autor neznámý)

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : d@niela doufám, že jste si nepoprskali monitor a smíchem neprobudili spolupracovníky... srpen 24, 2021 23:24 ... : mamča Kdyby to nebylo k pláči, tak bych se i zasmála. Je to hezká, vtipně vypointovaná nadsázka, ale "S Bruselem na věčné časy a nikdy jinak" nás to čeká. Ale třeba budeme mít štěstí, a některý osvícený (budoucí) politik se spojí s Orbánem, přidají se všichni z V4 (my pochopitelně opatrně až jako poslední), a naše vnoučata budou zachráněna. I Rakousko má momentálně dobrého vůdce. Jestli nám v tom Rakousko-Uhersku nakonec nebylo líp. srpen 25, 2021 09:07 ... : Petr Sysala Neviděl bych to tak černě. Blbost je sice věčná, ale to bylo i přátelství se Sovětským svazem. A kde je dnes? V (_._) Brusel dopadne stejně, bo už tam je taky srpen 25, 2021 12:10 ... : *deeres* Jsem rasistický xenofob a tak nedbám nabádání naší úžasné političky Věry Jourové a nemíním ze své xenofobie slevit. Na oknech si nechám mříže a při odchodu zamčené bezpečnostní dveře. Možná, že nakonec EU opravdu bude na tom stejně tak, jako dopadl někdejší Sovětský svaz. Na zadní se staví Polsko, Maďarsko a teď i Rakousko. Turecko, Řecko, Maďarsko už ploty proti přílivu migrantů mají a pouze vylepšují, teď se k nim má přidat Polsko a Litva. My budeme jako vždy poslední, jestli vůbec. srpen 25, 2021 17:38 ... : strejda Čekal jsem vtipný a úsměvný článek, bohužel. Celé se mi to zdá dost zmatené. Asi jako ta naše současná EU. Budeme jí říkat Brusel. "Vítr přichází z Bruselu." Ale kdo ví, té daně za prdění skotu se možná ještě dočkáme. A bude se kšeftovat s prděnkami. srpen 25, 2021 20:33 ... : Petr Sysala Vítr přichází z Brusele! Strejdo, máš tam chybu ve skloňovani srpen 26, 2021 06:57 ... : d@niela No, a já vám teď prozradím něco - veselýho - nebo smutnýho? - OK, jak se to vezme. Tohle jsem ulovila na netu, jak jinak, a snad poprvé to bylo uveřejněno v roce 2010... Takže ok, určitě to zas není tak současný, některý ty vtipy - například díky za připomínku: "z Brusele", jojo, tenkrát ani nelítali motýle... Snad to taky nějak zvládnem. Dost mne poděsily fotky velkých letadel, narvaný těma zoufalýma lidma. Lidma, co doteď žili v podmínkách o pár století zpět, nic neumějí - tedy mimo pěstování drog, a najednou se ocitají v současnosti. Bude to s nima setsakra těžký. Těžký je "přesadit" a vzdělat jednoho, natož takové davy... srpen 26, 2021 08:18 ... : strejda Petr Sysala: Díky za opravu. Neuvědomil jsem si vzor. srpen 26, 2021 09:02 ... : Josef Hm. Na mě moc dlouhý a myšlenka i vtip mi krapet uniká. Vždycky u takovejch litánijí vzpomenu na moudrost jednoho miliardáře, kterej uchazeči o jeho finanční podporu svejch úžasnejch myšlenek sdělil: "Pokud se vaše napsaná myšlenka nebo nápad nevejde na zadní stranu mojí navštívenky, nestojí mi za to, abych se jimi zabýval". srpen 26, 2021 16:15 ... : d@niela Helejte, vážený pane Josef, tím se vůbec nerozesmutňujte. Já vás zvu na kafe, uvážu bryndák, a pak vám budu článek zvolna a pomalu předčítat... No, ale pokud byste sám zkusil rukama vlastníma zase něco ze své klávesnice vydobýt, byla by má radost veliká. Ovšem nejsem miliardářka, takže odměnou snad zas něco jedlého, žádné bankocetle. Spokojenej? srpen 26, 2021 16:52 ... : Josef A dyk nic ve zlym. V žádnym případě článek neodsuzuju a třeba ještě někdy i přečtu. Jen teď mi na to chybí nálada a klid a proto dokážu souvisle strávit tak nanejvejš jen půl stránky. Spíš bych zrovna teď potřeboval pár tipů na jednoduchý, na suroviny nenáročný, žrádla, protože momentálně pečuju o krapet trvale nemocnýho dědulu, v baráku synka, po dobu jejich rodinnýho pobytu (o psu nemluvě) někde u moře. Takže jsme tady dva opuštění dědci v chalupě, ovšem o nákupy a dědulovo stravování se musim starat sám. Od snídaní, přes vobědy, až k večeřím. A já umim jen kuře pečené, kuřecí řízky, vepřové pečené, brambory vařené. Navíc si ještě absolutně nerozumím s troubou, na který mi na displeji vyskakujou zcela nečekaně nečekaný vobrázky a čísílka, aniž bych je dokázal nějak cíleně dešifrovat a nastavovat. Kurnik! Pro mě situace naprosto nezvyklá, protože já si celý roky vystačim s dvacítkou cigár a čtyřma, pěti, kozlama denně, plus nějaká houska se salámem. A teď, bábo, raď! srpen 27, 2021 06:32 ... : mamča Josef : Myslím, že výčet Tvých kuchařských specialit na 14 dní bohatě vystačí. Nemusíte mít každý den oběd o třech chodech. Na snídaně a večeře klidně stačí ten namazanej chleba. Ráno s máslem a marmeládou/medem, a večer namazat sýrem/majolkou a obložit nějakou uzeninou. K tomu okurku/rajče/papriku, apod. Mrkni, jestli krom digitrouby nemají někde třeba Remosku. Jinak kuře se dá udělat i vařené/dušené/smažené, k čemuž trouby netřeba. Taktéž vepřové řízky se nechají usmažit, nebo do nich zabalit nějakou dobrou klobásu, a dusit a podlévat do změknutí, pak jen zahustit vzniklou tekutinu trochou mouky zakvedlané ve vodě, nebo kupovanou granulovanou jíškou (tmavou). A máš vystaráno. Dědula bude určitě rád, že konečně dostává "chlapskou krmi". Jestli tedy nemá něco se zažíváním. srpen 27, 2021 09:12 ... : Josef Jo, dík, mamčo. Já bych tady ale nejvíc ze všeho potřeboval nějakou babu. Ostatní bych klidně zvládl, i mytí nádobí, luxování, vytírání, zalejvání, jenže zřejmě jediný, co neumim, je zdravá strava. Však už mi děd (stejně starej jako já) upozorňoval na nedostatek zeleniny, to jsem zrovna vyřešil nákupem deseti rajčat. Pak si ještě naporoučel kyselýho zavináče, tak toho měl teď k obědu. Tady na náměstíčku, spíš teda na návsi, stojej krámy zcela zaprd a báby prodávačky jsou v nich nerudný, naprosto nechutný. Zejtra nahodim Forda a sjedu do Radlíka do Billy. Tam vyberu, co je potřeba a nikdo na mě nebude hulákat a strkat do mě, ať si pospíšim a nevočumuju regály (spíš teda na sobě přehušěný prťavý regálky) s předraženejma cenama a převážně chybějícíma nebo matoucíma cenovkama, kdy pak teprve u kasy vidím, za kolik jsem vlastně co v tý tlačenici koupil a nuceně zaplatil. Jinak je tady celkem fajn, až na počasí. I na ty nerudný vesnický krámečky bych si zřejmě časem zvykl. Teď ovšem spíš děkuju pánubohu za pražský Tesca, Alberty, Kauflandy ... Ještě jednou dík. Měj fajn den. J. srpen 27, 2021 11:26 ... : mamča Josef : Josef Bille mají v chlaďáku (většinou hned zkraje za zeleninou, v regále vpravo) hotová jídla. V nouzi celkem poživatelná. srpen 28, 2021 06:08 ... : Josef Ještě jednou dík, Mamčo. Ale předražený hotový žrádla z mrzáku, ty rovnou z jídelníčku vylučuju. To už bysme mohli každej den chodit do hospody na neskutečně předražený blafy hospodský. Dneska a zejtra je párkama špikovaná pečená vepřová frankfurtská kejta, s mejma vlastníma domácíma knedlíkama. Vim přesně, co do toho dávám a ty poctivý 4 porce vyšly cca na 160,- Kčs. A ještě zbyde pár knedlíků na večeři s vajíčkama. Snad to tady takhle ty dva tejdny přežijem. Já teda určitě. Jestli druhej děd, zvyklej výhradně na drahou zelenou BIOstravu, která je zaručeně zdravá, ovšem tím pádem zase není dobrá, to si teda nejsem jistej. Tak přeju brouchuť! srpen 28, 2021 10:27 ... : Josef Už jen drobet, mami. Frankfurtská i knedlíky byly skvostný! Děd spořádal 7 knedlíků a ohromný kusy masa. Sem myslel, že se z toho po...e! Ale zatim ne. Pokrájel jsem rohlíky na knedle a hledal v šuplikách mouku. A co jako bys řekla? Jo, přesně! Samozřejmě je tady jen BIOmouka. V lednici jsou BIOvejce, ale ty mi bylo líto brát, koupil jsem radši v Bille 30 ks neBIO za 54,- Kčs. Ovšem, zapomněl jsem koupit neBIOmlíko, takže jsem s těžkym srdcem do knedlí chrstnul trochu BIOmlíka z lednice. Taky je tady BIOrejže a BIOšpakety, což je mi líto žrát, takže zejtra ještě jednou do Billy pro neBIOšpakety. Jen čumim, že jsem nenašel žádný BIOpivo ani BIOkořavku, to bych s chutí ochutnal. Ale naštěstí mám zásoby neBIO ze Žižkova, protože chlastat BIO trvale, to by mi stejně přišlo líto. BIO zásadně nechávám pro děti. srpen 28, 2021 15:25 ... : mamča Josef : A co "dědula" ? Já vím, že se mu bude po Tvojí kuchyni stýskat. Ono to BIO nemusí zrovna každému a pořád chutnat. Jak říkala onehdá Zdena Frýbová : "Chutné a zdravé se vzájemně vylučuje". srpen 28, 2021 17:43 ... : Josef Jo, to je přesně tovono. Chutné a zdravé se vzájemně vylučuje. Proto taky vitamíny přenechávám jinejm. To samotný bio, to by mi u surovin ani tak nevadilo, ono to chutná uplně stejně jako nebio, jenomže je to neskutečně předražený, klidně trojnásobně oproti nebio, takže by mi to za ty prachy hořklo v dršťce. Ale chápu, že mladí chtějí pro svý děti jen to nejlepší a nejzdravější. A tak by mě ani nenapadlo, jim jejich víru v bio nějak podrejvat. Sám ovšem nenakupuju podle hrdejch štítků, nýbrž jen a jedině podle cenovek. srpen 29, 2021 06:03

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující