O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| JAK JSEM BRÁNIL RODIČE |
|
|
|
| Čtvrtek, 15 červenec 2021 | |||||
Strana 3 z 3
Přijel sem autem před vchod a můj vlastní otec přiváděl toho ožralého mladíka, který v obou rukou držel láhve nějakého alkoholu, mával s nimi a vykřikoval nějakou píseň. Přede dveřmi mého embéčka, když se ho můj otec snažil natlačit do zadních dveří, a navíc mu sebral ty dvě flašky, aby mne náhodou s tím zezadu za jízdy nepraštil do hlavy. Což opilého mladíka natolik popudilo, že popadl mého otce za klopy saka a začal ho zvedat do vzduchu - vzhledem k tomu, že můj otec byl pouze okolo 170 cm a kluk o hlavu větší, tak se mu to dařilo.
A tehdy došlo k reakci, na které dodnes popírám úmyslnou vinu, bylo to něco podvědomého – a obrana z QS-1. Jednou rukou jsem proto stlačil mladíkovy ruce dolů, aby se můj otec dostal nohama na zem, a druhou jsem ho mírňounce plesknul někde mezi dolní čelist a krk. Kluk vyvalil oči a udělal něco, co bylo tehdy známo jako z olympiády v Mexiku - Fosbury flop: prohnul se v zádech a zády napřed se pozadu snažil přeskočit střechu mého nového žlutého embéčka. Jenže skok nedokončil a padl zády na střechu auta. Zděšen a strachujíce se o střechu, jsem se hnal, že ho odtamtud stáhnu, ale on pomalu sklouzl a zůstal ležet na zemi. V bezvědomí a nedýchal.
V ten moment selhala moje matka a začala kvílet: "Ty vrahu! Tady nemůžeš dělat, co tě někde naučili!" Namítl jsem krátce, že fakt, že mám dva metry, 130 kilo a sílu úderu v pravé ruce 600 kg, je především její zásluha (byť hedvíčkovských genů, vždyť všichni mimo mého otce měli dva metry - můj dědeček, jeho bratři, atd.) a přistoupil jsem ke své verzi Heimlichova manévru, tedy že jsem třikrát klekl spratkovi na hrudník. Je možné, že to všechna žebra nevydržela, ale v každém případě začal dýchat a velice spokojeně se vyblil vedle auta. Situace byla zachráněná. Nakonec jsem tedy parchanta zavezl až domů k němu do Kroměříže, předal ho ještě mírně groggy jeho matce a odjel.
Tak jsem bránil své rodiče, byť ti nade mnou pak ještě dlouho kroutili hlavou a otec jako vždy zlehčoval celou situaci ("Dyť přece o nic nešlo! Jen mne trochu zvedl do vzduchu!") a strýc (otec nevěsty) na mne pak dlouho dělal takové ty ksichty, že se na mne ani nemůže podívat, jak jsem jim zruinoval takovou pěknou svatbu, když byli všichni šťastně ožralí, že jo. Já jsem pro jistotu brzo potom emigroval a už se na mne nikdo dívat nemusel. Jo, a Hanička se prý potom asi za dva roky rozvedla, ale to už jsem byl pryč, takže doufám, že mi eventuálně bylo odpuštěno.
ROSS HEDVÍČEK |
|||||
| < Předch. | Další > |
|---|
