Na svoji obhajobu však musím dodat, že jsem ještě nebyl v plném výkonu, tak jako s Tebou.

Vždyť víš. Zpočátku to byl jen jakýsi záběh.

Když mě pustili z té nemocnice, nešli jsme ani do kina, aby mě náhodou neudeřila sklápěcí sedačka do šourku. Pamatuješ?

Miláčku, během naší známosti, kdy ona byla mnohem více aktivní než já, už mi nešlo jen o to jedno – doktorovo - důrazně vyřčené procento.

Mě už šlo o celých 100%. O našich 100%. Věř mi!

Ne, nebudu Tě napínat lásko.

Všechno dobře dopadlo. Své dny měla pravidelné.

Pravidelné je měla rovněž ta mladá studentka, která u nás v práci myla okna a přivydělávala si tak na svá studia.

Tehdy jsem se bál, aby nespadla se štaflí a proto jsem jí je držel.

No a pak…pak jsem si představoval jak padá – nějak v podvědomí jsem to i předvídal a tak jsem ji raději chytil do náruče.

Ani ona nebyla žádná špindíra.

Stejně jako Ty, i ona nosila jedny rezervní kalhotky v tašce. Ale ten doktor se šeredně zmýlil, lásko. Za necelý rok zkoušek jsem si ověřil, že to byla opravdu má vytoužená stovka!

A že Tys mohla v klidu, v pohodě a bez stresu očekávat své dny. Nakonec – ta šmejdilka se po roce našich mechtlí i techtlí stejně odstěhovala hodně daleko.

Už jsem o ní nikdy neslyšel. Od jejího bývalého muže jsem se jen nááá_ho_dou dozvěděl, že se nakonec rozvedli a kdoví, kde je jí teď konec.

A studentka? Ta už také jistě dostudovala.