Můj švagr koncem loňského listopadu oslavil osmdesátku, tak jsem mu volala, abych blahopřála k tak pěknému věku. Jenže on spustil takové ty pohřební řeči, že už stříhá poslední centimetry na pomyslném metru a jestli ho chci ještě někdy živého vidět, tak ať za ním a jeho družkou přijedu na chalupu. Že Květa, vdova se kterou žije po smrti mé sestry, je ještě o nějaký ten pátek starší a i ona se prý na mne těší..

Tak jsem se nechala ukecat a rozjela jsem se za nimi na chalupu do Lensedel.

To je taková malá hezounká vesnička, mezi Senohrabama a Ondřejovem a vypadá tak trochu, jako by jí namaloval Lada. Vlastně na tom není nic divného, protože Ladovy rodné Hrusice, jsou jen co by kamenem dohodil. 

Autobus mI jede z konečné metra C-Háje až do Ondřejova. Sbalila jsem batoh a oba psy a dojela až na konečnou na náměstí.

Byla jsem tam ještě před obědem a do Lensedel to je pak jenom kousek - naučnou stezkou Kocoura Mikeše.

Tak jsem si řekla, že mám dost času a mohla bych se tedy ještě podívat do volně přístupného areálu Ondřejovské hvězdárny, který patří Akademii věd. Areál je upraven jako park se vzácnými stromy a řadou moderních plastik.

V letní sezóně si můžete o víkendech zaplatit prohlídku s odborným výkladem. Párkrát už jsem tam byla při příležitostech otevřených dveří, ale dneska nikde nikdo, vědátoři někde zalezlí a celý park jsem měla jenom sama pro sebe. Před výstupem nahoru na Žalov jsem na náměstí  v místní skvělé pekárně, koupila ještě pro švagra teplé makové buchty, velké jak cihla. Celou cestu jsem pak měla problém, abychom je se psy nezprivatizovali.

Slavných osobností se jménem Frič je v naší české historii hned celá dynastie. Jedním z nich je český vlastenec Josef Václav Frič, známý z bojů na pražských barikádách 1848, spisovatel, novinář, politik a celoživotní revolucionář proti habsburské monarchie. A právě tenhle bouřlivák, přezdívaný „Revolučka“ se stal otcem dvou bratrů Josefa a Jana, o kterých zde bude řeč. Jejich matka pocházela z rodiny Kavalírů, zakladatelů sklárny v Sázavě. Tam se dodnes vyrábí varné, laboratorní a technické sklo značky Kavalier a Simax.

Všichni ti obrozenci 19.století se vzájemně přátelili a často byli i spřízněni sňatky. Mezi sebou se znali K.H. Borovský, Neruda, Němcová, Erben, Šafařík, Čelakovský, Rais a další. Tak se rod Fričů časem ocitl v blízkém pokrevním vztahu i s básníkem Sládkem, železářem Rottem, architektem Dušanem Jurkovičem, se spisovatelem Egonem Hostovským, hercem Rudolfem Hrušínským či Jiřím Voskovcem-Wachsmannem. Tak se tato dynastie rozmáchla, že v roce 2015 měla i kolem dvou stovek idiánských potomků s fričovskou krví  - až v Puerto Esperanze v Jižní Americe.

Synové Josef a Jan když vyrostli, založili čtvrtou generaci dynastie Fričů. K lítosti svého otce je místo umění zajímala technika, hlavně optika a astronomie. K astronomii je údajně přivedl Jan Neruda, který byl kmotrem Jana.  Josef studoval zoologii a palentologii, Jan techniku, chemii, fyziku a přírodní vědy. Z mladšího Jeníka vyrostl geniální konstruktér, z Pepíka organizátor a obchodník.  Po studiích si založili továrničku na přesné měřicí a optické přístroje. S Jeníkovými vynálezy souprav pro vyměřování štol a tunelů, astronomických, geodetických či nivelačních přístrojů udělali kluci díru do světa. Jejich výrobky si objednávaly nejrenomovanější laboratoře a závody. Ve volných chvílích se věnovali milované astronomii v podomácku postavené observatoři.