O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
KRABICE OD BOT |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 25 listopad 2020 | |||||
Strana 1 z 3
Načančám okna a postupně celý byt. Vůně smrkových větví a postupně pečeného cukroví časem provoní celý interiér a pronikne i na chodbu domu.
Máma byla čerstvá vdova, která musela nějak uživit dvě děti, ale nevěděla jak. Měla jenom měšťanku a jediné, co uměla, byly práce v domácnosti a později starost o děti.
Hloupá nebyla, ale jako předělaná levačka nebyla ani
šikovná na ruce a její vzdělání jí v prvopočátku stačilo
jenom na místo uklízečky, nebo pomocné pracovnice v kuchyni. Průsery se většinou dějí ve skupinách a máma měla co dělat, aby nám zajistila alespoň základní potřeby.
Podle toho vypadaly u nás doma i Vánoce. Dárky pouze praktické, hnusné vroubkované bavlněné punčocháče, mámou upletené úděsné výrobky, které jsem se styděla nosit, a nějaká knížka. Čokoládové ozdoby, které zdobily smrček, byly spočítané a nesměly se jíst. Jako cukroví se pekly hnusné anýzové sušenky. Po letech mámu napadlo, že by si je mohla zase zopakovat, když prý nám tak se ségrou tolik chutnaly. Rychle jsem jí to vymluvila. Nechutnaly, ale nic jiného nebylo.
Přesto všechno sem se na Vánoce vždycky těšila. Ve svátečním pokoji se zatopilo ve velkých litinových kamnech „musgrávkách“, ve kterých se topilo pouze výjimečně, protože koks nebyl k dostání a byl drahý. Před kamna se slídovou mřížkou, za kterou byly vidět plameny, jsem vždycky v podvečer zapadla do obrovského ušáku s vypůjčenou knihou. Když jsem ukořistila nějakou verneovku, nebo májovku, tak to teprve byly ty správné sváteční chvíle.
Máma chodila do práce a já měla vánoční prázdniny, přes den jsem tedy musela do družiny. Z družiny jsem, jak jenom to šlo, vždycky utekla. Ale z té vánoční nikdy.
|
< Předch. | Další > |
---|