O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
JAK JSME CHOVALI NEUŽITEČNÁ ZVÍŘATA |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 22 listopad 2020 | |||||
Strana 1 z 3 ![]()
Byli jsme proto rodina několik let zvířenyprostá a ne že by mi to vadilo.Tohle se mělo změnit a ta změna přišla ze strany, kde bych ji očekávala ze všeho nejmíň. Sim chodila do první třídy, Honza byl mimino několik týdnů staré, venku mrzlo, až praštělo. Já seděla doma v klidu a s knížkou, šťastná, že díky kojení opravdu nemusím na hokej. Můj milý na něj totiž chodil docela rád a já nemálo zápasů absolvovala s ním, protože žil v přesvědčení, že: Kam jdu já, půjdeš i ty. Abych mu nekřivdila, bylo to i naopak a postupně se naučil, že i když se milujeme, nemusíme sdílet úplně všechno. (Myslím, že k tomuto závěru dospěl asi po čtvrtém nebo pátém baletním představení.) Děti jsem uložila, večeře na něj čekala, takže jsem dál pokračovala v bohulibé činnosti spokojená, protože náš syn na rozdíl od své starší sestry spal šestnáct hodin denně a v postýlce a já tak mohla přečíst stohy knížek. Už když jsem slyšela klíč v zámku, vyšla jsem Honzovi v ústrety, abych ho nasměrovala rovnou k té večeři, dala si ji s ním a šla taky spát.
Já se lekla, zapištěla, on se lekl, trhl sebou a to bílé cosi udělalo hop a davaj pryč. „A je v háji. Celou cestu ho zahřívám v kapse, tak se asi probral. Budeme mu říkat Stuart. Teda jestli ho chytneme. Sim bude nadšená, pořád kouká na myšáka Littla.“ |
< Předch. | Další > |
---|