Deset vteřin byl zticha.

Možná patnáct.

A pak jsem slyšela asi tu nejdůležitější větu mého života.

Protože bez ní by bylo patrně všechno jinak.

„Co ti brání? Myslíš, že se sem jedna malá holka nevejde?“

To že se mám sbalit a vypadnout jsem po příchodu domů a přiznání, že noc jsem strávila opravdu s tím děvkařem, pochopitelně slyšela a několikrát a pěkně nahlas.

Takže jsem vypadla. Se školním batohem a taškou nejosobnějších věcí. Před domem mi oboje vzal z rukou.

Chtěl jít nahoru se mnou, ale rozmluvila jsem mu to. Nemusel slyšet a vidět úplně všechno.

Doma se rozhlédl svým minimalistickým bytem a zkonstatoval, že je možná načase koupit i nějaký nábytek, když mu ex všechno krom té ledničky vystěhovala.
„Zatím mi to takhle stačilo, ale ty asi budeš potřebovat na něčem psát úkoly, viď ty moje školačko.“

V očích měl párek ďáblíků a na rtech ten jeho andělský úsměv. A zas to bylo krásné, i když trochu jiné než předešlý večer a já byla zamilovaná jak nikdy předtím. (A nikdy potom.)

Tehdy před lety jsem Sim tenhle příběh samozřejmě nevyprávěla.

I můj manžel měl dost rozumu, aby to neříkal holce na prahu dospívání. Řekl jen, že jsme se potkali na maškarním bále.

Dneska jsem na to všechno zase vzpomínala, protože jsme se s Honzou juniorem taky bavili o vztazích.

U něj poměrně vzácnost, když chce tyhle věci probírat.

Takže… nikam nespěchat a do ničeho se nehnat.

Nebo jednou krásně zešílet. Vždycky to může krachnout. Nebo vyjít.

Kdo ví. A to je na tom to dobrodružství.

PS: A jak jste se

se svými protějšky dali dohromady vy?

Dneska trochu nostalgická

KYTTKA

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Byla šedesátá léta a to se žádné okolky moc nedělaly. AIDS byl ještě pořád někde v nedohlednu. Já toho svýho potkala v knihovně, krásnej chlap, ze kterýho vždycky všechny ženský šly do kolen. A gentleman, knížky z knihovny mně donesl až domů a protože byl únor, večer brzy tma, venku čerstvě napadlý sníh a začalo mrznou, tak nějak už plynule zůstal nějakou tu desítku let. Když pak přestal být džentlas, tak jsem s ním vyrazila dveře. říjen 09, 2020 10:31 ... : doktor Mne manželka okouzlila na telefonu ( služebním ),uměla nesmírně nádherně říkat (ř),už tehdy to bylo sexi a pak už jsem ji jenom ukecal.Musím dodat,že jsem ji miloval.Možná stále miluji,ale nechci to zakřiknout. Hezké odpoledne. říjen 09, 2020 12:52

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující