O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| HANOBENÍ BENEŠE A FAŠISMUS |
|
|
|
| Úterý, 08 září 2020 | ||||||
Strana 2 z 2
Není to jednoduché, ale já se snažím vždy zjistit prvotní příčinu. Myslím si, že je to boj univerzalistů proti tomu, co nazývají nacionalismus; ve skutečnosti proti sounáležitosti lidí s rodnými kolektivy, s národem, se státem, s obcí a rodinou (tedy nejen proti nacionalismu, ale také proti patriotismu). Tento boj je prvořadý, ostatní ideologie jsou upozaděny. Levičákům najednou nevadí feudální vykořisťování rolníků, nevadí střílení do davu obyvatel italských měst. Taková selhání vadí pouze na ruských vojevůdcích. Beneš byl socialista, demokrat a byl pro rovnost lidí. To nevadí, levicový aktivista klidně napíše, že byl rasista a masový vrah, protože to potřebuje v rámci boje proti českému národnímu vědomí.
Proti nacionalismu obecně bojuje především americká levice, tedy přibližně ta, která vede nebo alespoň sympatizuje s hnutím BLM. Nikoliv Trump. Mary Heimannová dostala za svoji striktně protinacionalistickou neobjektivní knihu: „Československo – stát, který zklamal“, cenu jakési americké univerzity. Za co asi? Ne za objektivitu, ale za univerzalistický étos. Tato garnitura univerzalismu vychází z amerických univerzit a navazuje na neomarxistické myšlení, které po vzoru Trockého je světové, globalistické, univerzalistické a nenávidí národní kolektivy. Tato snaha je hodně zmatená, vyznačuje se trapnými dvojími standardy pro různé účastníky. Co je nacionalistické v jednom případě, pro jiný příklad neplatí. Spíše doprovází různé politické a mocenské akce. Nacističtí Ustašovci a Banderovci nevadí, nevadí ani Kosovští vrazi, ale vadí hájení českých národních a státních zájmů Václavem Klausem mladším.
Cílem univerzalistů je jakási smíšená multikulturní společnost, která je ovšem viditelně neuskutečnitelná. Nebezpečnost univerzalismu je především v tom, že zavádí chaos, rozvrací státy, nové vlády jsou nefunkční. Nový univerzalistický člověk vyznačující se všeobjímající láskou k černochům, muslimům a ničící vlastní tradice je obvykle jen anarchista bez reálně vysvětlitelného cíle. Ale jak do toho zapadá to, co pan Nickelli nazývá fašismus? Tedy jakýsi boj proti symbolům vítězství nad fašismem (nacismem) a za naše národní osvobození? To má samozřejmě další, dosud ještě okrajové jevy - jako je hledání české viny na holocaustu, zpochybňování oběti Lidic, neustálá snaha zamlčet, že odsun Němců byl legitimní důsledek druhé světové války a německý majetek zálohou na německé reparace, ale naopak udělat z něj osamocený čin českých nacionalistů. Celé toto neobyčejně nátlakové hnutí, mající obrovskou finanční podporu, dokonce i z německého velvyslanectví, je opravdu fašizující svým étosem, systémem lží, jednostranných výkladů. Je to snaha o obhajobu nacismu.
Tyto fašizující projekty jsou vykládány jako odstraňující český nacionalismus, který je nepřítelem i pro univerzalisty. Proto toto fašizující hnutí dostává podporu univerzalistů. Na pomalování sochy Edvarda Beneše se slévají oba proudy v jeden. Univerzalistické protirasistické hnutí se slévá s fašismem. Jsou to bratři k triku. Zatím se proti fašizaci žádný univerzalista nepostavil, byť proti německému nacismu a holocaustu ideologicky protestují. Je to jen důkaz myšlenkového chaosu.
Současnou situaci dobře popsala paní Marie L. Neudorflová ve svém projevu k výročí úmrtí Edvarda Beneše v Sezimově Ústí dne 3. 9. 2020. Mimo jiné řekla: „Na tomto setkání není třeba obhajovat Edvarda Beneše proti jeho kritikům, kteří buď jakoby neznali českou historii, nedovedli ji dát do širšího konfliktního kontextu, v němž Češi a Slováci byli jako národ ohrožováni agresivními sousedy, anebo vědomě podporují postoje, které se neslučují s existencí menších národů a s demokracií. Často opakují argumenty sudetských Němců, idealizují Rakousko-Uhersko, ignorují výsledky poctivé práce historiků.“
Dále říká: „Je třeba ještě zdůraznit, že česká historie 19. a 20. století je jak zrcadlem evropského vývoje, pozitivního i konfliktního, tak obsahuje nesmírně cenné aspekty vlastního pozitivního úsilí. Nechceme-li přispívat k podemílání kořenů naší národní existence, základů demokracie a naší úrovně, tyto pozitivní aspekty musí zůstat základem naší sebeznalosti, vědomé součástí naší osobní a národní identity i našeho zdravého kolektivního sebevědomí. Musí zůstat základem výuky na školách i poctivého přístupu k naší minulosti v médiích. Jen tak zachováme vše pozitivní, co pro nás s láskou a velikými oběťmi minulé generace vytvářely. A jen tak můžeme v jejich úsilí pokračovat pro generace budoucí.“
K tomuto není potřeba nic dodávat. Pouze si musíme všichni uvědomit, že boj proti „fašismu“ nebude snadný. Na začátku je zapotřebí věci správně pojmenovat, dát výrazům smysl.
Vlastimil Podracký
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
