O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
ŠTĚPÁNKA MIKEŠOVÁ - LIDICE |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 29 březen 2020 | |||||||||||
Strana 3 z 3
Po útoku na Heydricha se však věci mění. Němci postupně prohledávají všechna města a vesnice za nasazení desítek tisíců policistů, mužů od Waffen-SS, wehrmachtu a německých organizací NSDAP a hledají parašutisty. Ale už před tím je velký tlak gestapa, které rozbíjí odbojové sítě a denně posílá desítky českých vlastenců na popraviště. Četník Ressl zajisté musel uvažovat, co dělat? Když tam Štěpánku Mikešovou nechá, přijdou na ni. Čeká jej popraviště, protože už ji dávno nezatkl... Proto Štěpánku zatkne a předá gestapu. (Samozřejmě, že s o několik dní pozdějším vyhlazením obce to nesouvisí.)
Nevíme, co by se stalo, kdyby četník Ressl Štěpánku nezatkl. Nejspíše by svému osudu neušla. Měla registrační číslo protektorátního žida, Němci pouze nevěděli, kde je. Její rodiče byli registrováni a následně deportováni do Auschwitz. Když gestapo a německá policie vpadly do Lidic, dostala by se jim do rukou. Kdyby byla muž, byla by zastřelena, protože byla žena, šla by do koncentračního tábora a těžko svoji identitu utajila. Kdoví jaký vliv by to mělo na chování nacistických úřadů k lidickým ženám, určitě by jim to nepomohlo.
Případ Štěpánky Mikešové sám o sobě nic nemění na nacistickém zločinu, naopak ho potvrzuje a umístění jejího jména na desku památníku je otázkou formální diskuse, ve které se musí vzít v úvahu účel památníku podle zakládací listiny. To nemohu posoudit. Ale příběh ovšem musí být uveden se všemi okolnostmi, musí být též uvedeno, že obyvatelé Lidic Štěpánku neudali, ale tolerovali tři roky.
Kdo zavinil její zatčení v době heydrichiády, se neví, ale každopádně ne někdo z Lidic. Ale ať už kdokoliv, stejně jen pod tlakem okolností a ze strachu o svůj vlastní život, nikoliv jako „nejodpornější ze všech udavačů“.
Chápu, že historikové se snaží o „nové neotřelé pohledy“. Co je to neotřelý pohled, když už dávno jsou fakta zjištěna, základní morální postoje zaujaty? Neotřelým pohledem může tedy být jen změna morálního postoje - pod vlivem propagandy, peněz a pochybné slávy - na postoj nemorální.
V daném případě vyviňování nacismu a obvinění ze selhání českých lidí. Tedy zadání k novému ideologickému pohledu na dějiny. Není to pak nezávislá historická věda, ale nám z komunismu dobře známá ideologická pavěda.
Vlastimil Podracký
Literatura: 1/ Vojtěch Kyncl: Lidice – zrození symbolu, Praha 2015(2016) 2/ Vojtěch Šustek: Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové, in Slánský obzor č. 25, 2018, s. 48-75. 3/ Vojtěch Šustek: LIDICE-historický symbol a skutečnost. Ke kritice a interpretaci pramenů z doby okupace, in Pražský sborník historický č. 45, 2018, s. 373-405.
Obě studie Vojtěcha Šustka jsou ve formátu pdf na webových stránkách Archivu hl.m.Prahy.
|
< Předch. | Další > |
---|