Potíže se spánkem, tj. neschopnost usnout, nekvalitní spánek, ale i nadměrný počet hodin strávených spánkem, mohou také ukazovat na problémy v duševní oblasti.

Snížený zájem o věci, které vás dříve bavily – to je dalším příznakem deprese nebo vážnější úzkosti. Apatie a neschopnost radovat se z věcí, zážitků či koníčků, které vás dříve těšily.

A samozřejmě pocit nadměrné únavy - nevysvětlitelné pocity vyčerpání, kterých se nedokážete zbavit ani po dlouhém spánku, odpočinku a kvalitním jídle, stejně jako mátoživé zpomalené pohyby.  

Bohužel se i v dnešní době, kdy se o duševních poruchách a depresích na veřejnosti běžně mluví, většina lidí za svůj stav stydí a než se odhodlají problémy řešit, mohou uplynout i dlouhá léta.

Deprese je onemocnění a nikoliv lenost nebo nedostatek vůle. Ten, kdo jí trpí, si to nijak nezavinil.

Podle Světové zdravotnické organizace jí trpí více než 300 milionů lidí na celém světě. A číslo neustále roste. Přitom – ač se jedná o onemocnění velmi časté a dobře léčitelné, je velký počet lidí, kteří se s tímto problémem potýkají a neléčí se – i když dnes má medicína k dispozici velmi účinnou léčbu (antidepresíva a psychoterapie).

 Deprese je mrcha.

Někdy je to běh na dlouhou trať,

někdy "potěšení" pro zbytek života...

Máte také nějaké ty zkušenosti?

d@niela

Komentáře (17)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Ani ne, ale včera jsem to docela chápala, protože jsem měla plačtivou. Nestává se mně to často, jenomže pes se mně v sobotu pokusil zabít a v neděli se mně bolístky rozležely. Škubnul se mnou, že se rozežene za kočkou a já jserm si pravou botou přejela přes levou a klička tkaničky se chytila za háček u druhé kotníkové boty. Tím jsem si svázala nohy a práskla sebou o beton. Rozbil se mně celej člověk. Odřený a naprásknutý nos, zablokovaný krk, rozbitá kolena, odřené dlaně a natažený sval u pravé ruky. A mohu být ráda, že zrovna nic nejelo, protože jsem se tam nějakou dobu ještě válela, než jsem si rozmotala nohy. Vlastně jsem se moc nesmála. Já jsem depku pokořila 200gr čokoládou na vaření a sousta jsem hojně zalévala loky domácí višňovky a pak jsem si také všude stěžovala a vy tady jste další. březen 02, 2020 08:45 ... : d@niela Ježišmarjá, Stáničko, jak moc tě lituju! Úplně to všechno cejtím s tebou... taky jsem tenhle "zážitek se psem jednou absolvovala", vyšla mi z toho zlomená klíční kost. Holt narozdíl od tebe jsem dlouhá jak štafle. A úplně chápu tu chvíli, kdy člověk zůstane ležet na zemi: mně moh vzteky šlak trefit... Ne vztek na pesa, ten je v tom nevinně, to my jim daly vodítko... ale je to takový čirý zoufalství, bolest, a vztek.. Moc držím palce, ať to co nejdřív přestane bolet! březen 02, 2020 09:12 ... : Iris Deeres...ouvej, to bolí i z vyprávění. Nezlomila sis nic, osteoporozu nemáš? Bacha na to, já jsem si po nenápadném menším traumatu zlomila ploténku obratle a ještě jsem s tím nic nedělala, protože to až tak moc nebolelo a netušila jsem to. Teď, zhruba po roce, bych udělala cokoliv pro to, aby se ta chvíle dala vrátit, stala jsem se nemožnou. Pokud jde o deprese a duševní poruchy, myslím si, že naopak už to není takové tabu, jaké to bývalo, píše a mluví se o tom celkem dost a lidé se za psychofarmaka nestydí, jsou běžná. Zajímavá je ale zcela nenápadná deprese ve stáří, jak jsem se nedávno dočetla. Trpí jí prý strašná spousta seniorů, nepoznaně a bez zájmu mladých. Symptomy celkem odpovídají, ale přisuzují se stáří....Všichni staří ale nejsou stejní, takže je to k zamyšlení. březen 02, 2020 11:38 ... : *deeres* Od malička jsem na mlíku a mléčných výrobcích i vápník se mně vstřebává v pohodě a tak mám kosti, že by mně je každý mohl závidět. Dneska už v pohodě, čokoláda a višňovka zabraly,bloknutý krk rozmasírován, nos už dokáže i smrkat, aniž upadne, kolena a dlaně se hojí, jenom ten natažený sval na ruce asi bude chvíli zlobit. Dříve bych depku léčila bonboniérou, ale pralinky s višní se už koupit nedají, čokoláda v bonboniérách je hnusná, místo višně marmeláda, místo alkoholu tresť a cukr, ani Mon cheri už není to, co bývalo. Sice nás neustále varují, že cukr je zlo, ale já když se někdy dostanu do stresu, tak si stačí zamlsat a pohoda. Ne, cukrovku nemám a ani si jí nehodlám pořídit! březen 02, 2020 12:58 ... : Iris Deeres, tu kondici Ti závidím, za svoji nekondici si ale můžu jen a jen sama. S úvahou na čokoládové téma beze zbytku souhlasím. Jsemť ujetá na Mon cheri a jiné višňové dobroty. březen 02, 2020 13:36 ... : d@niela Holky moje, todle jsem neměla číst .... Jo, taky jsem na sladký. Já neujíždím, já bych jela přímo Monte Carlo, kdyby to šlo. Ale takhle se šidím Margotkama, co si občas koupím, a pak po drobečku vychutnám. Už odmala jsem měla ráda pendrek a pendrekový bonbony, tak si je taky občas koupím, a někdy i zmrzlinu. No, jenže, já se bohužel už nedokážu tomu totálně odevzdat, současně s tou dobrotou, co mi leze do břicha, mi do hlavy lezou takový eklhaft slogany, jako že cukr je fuj, je tam špatnej tuk, jsou tam emulgátory a činidla a konzervanty, a barviva a co já vim, jak se ty všechny potvory jmenují... Nakonec jsem se rozhodla (ale ještě nevím, kdy to provedu), že si upeču koláč. V lednici mám pytlík nějakýho mraženýho, tak bude drobenkovej ovocnej. A ten si pak nakrájím, většinu dám zas do mrazáku, pár kousků sním - a to ostatní zas budou "odměny". To jako když se mi povede donutit se k nějaký nelibý činnosti :-) Zdravím a všem přeju nejpevnější kosti a hodně odolnou, nesedřitelnou kůži. březen 02, 2020 14:37 ... : Iris Danielko, je postní doba a my, katolíci, máme držet čtyřicetidenní půst....od masa. Jenže, maso není žádné lákadlo a tak se vymýšlejí moderní metody - půst od sociálních sítí, půst od kávy (také neuskutečnitelné...) a alkoholu a jiné nápady. Prostě dobrovolné zřeknutí se něčeho za účelem pprocvičení si ovládání a tak... Tak jsem si i ze zdravotních důvodů, o kterých píšeš, uložila půst od sladkého. Musím říct - to je tedy něco! Stokrát za den mi vystřelí ruka k čokoládě, co ji mám v šuplíku, pořád chodím od ničeho k ničemu, protože si strašně potřebuji kousnout do něčeho sladkého - co Ti mám povídat. Neděle se za postní nepovažují, tak jsem včera upekla plech jablkového koláče politého dvojitou tlustou čokoládovou polevou...ach. Připadala jsem si jako moučný červ. Radši jsem ten koláč rozdala dětem, i manželovi a jeho milence jsem zabalila. A teď už jen zase vzdychám. Myslím, děvčata, že ten cukr je fakt záludný. Ale na stres nejlepšíííí březen 02, 2020 14:56 ... : *deeres* Tak na to je jedinej recept, nemít to doma, pak si ruka může vystřelovat nejenom do šuplíku, klidně i za roh a nadarmo. Dokud jsme bydlela v činžáku bez výtahu, až pod střechou, tak jsem maškrty zamkla do špajzu a klíč jsem odnesla dolů do poštovní schránky. Na mlsání jsem se pak raději vykašlala. Teď, když šmejdím po kuchyni a nevím co by, tak si dám ovocnou žvejkačku bez cukru, docela to taky zabírá. Obzvlášť, když nic jiného po šuplíkách nenajdu. březen 02, 2020 16:30 ... : Iris Ale jo, žvejkandy pomáhají, skoro si říkám, že jich užívám možná až moc, vzhledem k jejich složení. Ta čokoláda zbyla, tedy jen půlka. Ostatní jsem stačila....no sežrat...ještě před Popeleční středou Pomáhají svěží mandarinky a vůbec ovoce a zelenina, ta huba zkrátka pořád něco musí přežvykovat. Ale pokud by se tělo zbavilo té závislosti na sladkém, možná by to byl hodně užitečný bonus. Jo, prázdný šuplík to ulehčí, jen co s tou půlčičkou čokolády? Že by v neděli? březen 02, 2020 18:02 ... : Inka no já tu zkušenost mám, sice ne sama, je to někdo z rodiny, jsme si hodně blízské. Začalo to už asi před 7mi lety. Deptala jí matka, manžel alkoholik, utratil každou korunu, ...asi tak nějak to začalo. Mám na ní asi radar. Často si voláme, jednou mi volala, že se chce rozloučit... Celé to nakonec dobře dopadlo, ale bylo to o prsa. Pomohla jsem jí se rozvést, prodat byt a rozdělit se s manželem, koupit byt nový, přestěhovat se. Snažila se chodit do práce, vždy když jí něco vykolejí se z toho vynervuje, přestane na několik dní spát a je to v kýblu. Když přestane spát, dostane strach, že něco udělá v práci a odchází...pak zase hledá novou práci, je to zamotaný kruh...před 14 dny jsem jí musela nechat dovézt na psychiatrii, byla úplně mimo realitu. Má fobii z léků, nechce jíst žádné pilulky, má úzkostné stavy, nemá motivaci do života...no není to legrace. Za 14 dní jí dali úplně dohromady, je v pohodě, volám jí a jezdím za ní. Snad zjistí co jí je a dají léky, jen mám strach, aby je jedla. Má děti, ale mají svůj život a mají sami toho hodně, neví kam dřív a ještě matku, které je 50 let mají jí v podstatě na krku. Už si od sebe rozvrátila celou rodinu... nevím zda se jí to dá v hlavě spravit... je mi z toho smutno. březen 02, 2020 18:08 ... : Inka já jsem taky mlsoun ukrutnej, ráda bych s tím skončila, ale nějak se mi to nedaří, prostě mlsám ráda. A miluju čokoládu a špičky s vaječným koňakem. Nemusím bonbóny, nežvýkám, nemusím sušenky. Teď se zrovna chystám, že se stanu raw veganem, asi ne úplně 100%, ale pokusím se o to. Potřebuji dát dolu kila a ne málo. A zeleninu a ovoce mám ráda. březen 02, 2020 18:18 ... : Krakonoš Teď jsem zrovna Mon Cheri dožral. Složení? Čokoláda, likér, višně, cukr, kakaový máslo, nějaký ty emulgátory a aromata. Chuťově skvělý, nevím, jaký bejvalo za císaře pána, ale zdá se mi dobrý. Takže timpádem depku ani úzkost nemám, páč nemám pocit, že mi někdo zase prostřednictvím německý čokoládovny ubližuje . Iris, ale ty jsi myslim hubená, ne, tak se můžeš cpát čkokoládou, jak se ti zlíbí . březen 02, 2020 20:50 ... : Iris Krakonoši, když vynechám dobrovolné postní odříkání, skutečně si zatím nemusím odpírat sladké kvůli ohrožení tajle. Ale - jak se zmiňuje deeres - všude se píše o škodlivosti toho "bílého jedu", takže by jeden ztratil chuť a odvahu. Přiznám se, že když narazím na nějaký takový titulek, článek zbaběle ignoruji. Něco na tom samozřejmě bude, no ale když je to tak báječné, uklidňující....a jsou horší věci Odklonili jsme se od depresí, vždycky mě bavilo, jak snadno se téma zatočí bokem, ale toto je myslím stále k věci. V čokoládě je hořčík a ten je prospěšný na nervy, že? březen 03, 2020 07:36 ... : doktor Děvčata Vámi cítím.Manželka ,už je to tři týdny,při lezení z trolejbusu upadla a svalila se pod trolejbus má stále bolesti a jak říká Deer,bolí ji úplně celej člověk.Byla na chýře i urologii a je to OK,ale stejně nemůže sedět,ležet.no vím jak je asi Deer.Děvčata i tak přeji hezké "aprílové" dny. březen 03, 2020 13:22 ... : mila1 Tak já jsem se taky párkrát s psem natáhla. Když to je v lese, tak se zas tak nic moc nestane, je to tam měkké, jen pes divně kouká, proč se panička válí po zemi. On má strach, že mu chcípnu a kdo mu pak bude kupovat granule... Ale dvakrát jsem se kvůli němu natáhla i na ulici a jednou to odneslo koleno, skončila jsem až na artroskopii, a podruhé jsem si přitom rozbila brýle a praštila se do čela Když jsem to pak vyprávěla na chirurgii panu doktorovi, tak se ustaraně ptal na psa, zda ho můj pád nezranil... Co se týče čokolády, tak ji taky miluju, ale vypozorovala jsem, že když si ji dám večer, nemůžu pak spát, stejně, jako kdybych si dala kafe.. Miluju hlavně takovou tu malou čokoládičku s nugátovou náplní. Nebo oříškové čokolády, ale ty musím kvůli nevalným zubům omezovat. březen 04, 2020 10:38 ... : Iris Milo....nebudeš mi věřit, ale teď zírám na obrazovku PC a jsem z toho vedle. Několik nocí po sobě jsem celou noc spala, zatímco předtím jsem několik let naopak vstávala 3-4x za noc. Je-li to možné, po tak krátké době, tak by mě až teď po tvé poznámce napadlo, že to bude tím odříkáním sladkého. No tedy, to je objev Budu to sledovat, díky březen 04, 2020 11:39 ... : mila1 Iris, já se tohle dozvěděla až nedávno. Ona čokoláda obsahuje kofeinu poměrně dost a obsahuje i theobromin, který působí na organismus povzbudivě, takže dát si čokoládu třeba před cvičením nebo před náročnou zkouškou je v pohodě, ale před spaním to může na někoho působit rušivě. Spíš to člověka nabudí místo toho, aby ho to zklidnilo :-) březen 04, 2020 12:19

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující