moje sedmileté škvrně si už v r. 1987 blaženě dopisovalo pomocí BBS na svém prvním počítači.

jestli mi pamet slouzi

Jako malá holka jsem hltala povídky od Otakara Batličky, vždycky jsem škemrala na kamarádce, která měla svázaná salátová vydání časopisu s jeho povídkami, aby mně je půjčila. V době, kdy byl pro odbojovou činnost deportován do lágru, byl O.B. zaměstnancem Elektrických dopravních podniků v Praze 7, vedle dnešního metra C Vltavská. V hale jejich bývalého sídla byla velká pamětní deska všech jejich zaměstnanců, kteří zemřeli během 2.sv.války v koncentračních táborech.Jestli je tam deska dodnes, netuším. Ale symbolická vzpomínka na O.B. je na rodinném hrobě Batličkových na Vinohradském hřbitově. A svoji ulici má u metra C Ládví.
S internetem mám zpoždění, s počítači jsem přišla do styku poměrně brzy, dokonce ještě v dřevních dobách děrných štítků a sálových počítačů. Ale internet na mne z PC juknul až někdy v roce 1990.

moc se mi líbí tvůj styl psaní.

Soukromě internet až od 1998.
Děrné štítky jsem taky ještě zažila, v jednom podniku, ačkoli měli už nový počítač, jeden, stál v kanceláři šéfa, s přehozenou dečkou, aby se na něj moc neprášilo. Na dotaz, kdy bude zprovozněn, se asi půl roku dávala jedna odpověď - někdy příští rok, možná.

tak nějak kolem 1987 plus mínus probíhala výuka programování na stavební fakultě čvut následovně: člověk si v ruce na papír napsal program, pak se odebral do děrovny, tam to naděroval včetně vstupních dat, svázal gumičkou, odnesl do sklepa, kde počítač zabíral skoro celé patro :-) , štítky vložil do přihrádky a druhý den si do téže přihrádky došel pro sjetiny. rozbalil několik metrů papíru, na konci si přečetl "error" a vydusal o 3 patra výš do děrovny, opravil chybu, vyhodil blbý štítky, zasunul nový, svázal gumičkou...

jinak štítky sloužily jako výborná záložka do knihy.

Když se rušily sálové počítače, tak se celé krabice štítků vyhazovaly do sběru. Schovala jsem si krabici děrných štítků na památku. Teď už překážely, tak je používáme na poznámky.
Taky pamatuju dřevní doby pořizování. Na program jsme měli barevně odlišené formuláře na COBOL, FORTRAN, KOMPASS...každý to tam nadrásal a odnesl do děrovny. Z děrovny na sál a těm kolečkům oprav jsme říkali ladění.
Jó, byla to hezká doba mládí.

To jsi mně připomněla vzpomínku na moje studium. Z programování byl zápočet a protože se mi nevedlo napsat program bez chybky, tak jsem se se šikovným spolužákem dohodla. Napsal ho dobře, za pivo. A byl zápočet. Já jsem zase hezky psala, tak jsem kamarádům popisovala projekty. Dělba práce musela být.

Já jsem ještě na SŠ ráda rýsovala na pauzák, takže jsem klidně udělala rys pro půl třídy. Až si to jednou náš třídní prohlédl proti světlu a pak už jsme museli odevzdávat i podklad.
Prográmky "na zápočet" jsem dělala kamarádům za čokoládu...

zažil jsem to děrování na stavárně - jeho poslední rok. Následoval zcela zásadní pokrok - 5,25" diskety, který se strkaly do mechaniky zabudovaný do dveří v tom sklepě (jestli si to dobře pamatuju). Svoji diplomku už jsem dělal, stejně jako ročníkovou práci ve 4. járu, komplet na počítači. Výkresy jsem tiskl na plotru na zdarma vyžebraný plakáty Heidi Janků (mám pocit, že v divadle na Vinohradech mi je dali, papír do plotru byl drahej a blbě se sháněl) - měly krásnej křídovej bílej rub, plotr tehdy měl v zásobníku klasický rýsovací pera a na tu křídu kreslil jedna báseň. Při vobhajobách jsem manipulací s Heidi budil dost veselí . Ale ve stejný době jsem si v soukromý firmě Novák a partner (dělali mimochodem statiku Tančícího domu, škoda, že pro mě po škole neměli místo) vydělával na studia kreslením výztuže panelů - na prkně a perama na pauzáku. V devadesátýmpátým, to už jsem měl dostudováno, jsem chodil na internet na rektorát v Sinkuleho ulici a tam jsem si přes ten zeleně svítící monitor psal se svou v USA studující přítelkou. Jenom přihlásit se do sítě bejval vobčas docela porod. Navíc kvůli časovýmu posunu nebylo možný najít vhodnou hodinu, kdy bysme se skutečně potkali, takže jsem něco napsal a druhej den si šel přečíst vodpověď. Vůbec by mě tenkrát nenapadlo, jaký to bude mít za pár let možnosti.

Všechno, co dnes umím na počítači, jsem se naučila sama, či s pomocí kolegů. A práce na jednom informačním systému mne živí už osm let...

co lidí používalo děrné štítky jaksi druhosledově - byly praktický, což ? no vlastně zajímavé - spíše logické...
Na datu odkdy používáme net jsme se neshodli, ale už to bude sakra dlouho. Ono to utíká...

Myško ono to je i pro mě lepší, takhle se učit. A bavilo mě to, byla to novinka. V práci jsem vypracovávala a vytiskávala jakési manuály, vzory pro vyhotovování jednotlivých rozhodnutí. Co mi to dalo práce a za pár dní už to bylo automatické konání - tak to má byt.