7.2. 1311 – v zemích Českých Jan Lucemburský, v Evropě Jan Český, byl korunován 10. českým králem.

      Když roku 1306 vykrvácel rukou neznámého vraha Přemyslovský rod po meči, vyvstala otázka, koho posadit na uprázdněný český trůn. Mužští Přemyslovci sice došli, ještě tu ale zbývalo několik princezen. Jedna z nich, Anna, byla provdána za německého vévodu Jindřicha Korutanského.

Prezidentský systém nebyl v zemích Českých populární ani ve středověku, proto se čeští páni poradili, kdo by tak mohl vhodně reprezentovat zemi a přitom jim moc nekecal do jejich záležitostí, a než se chudák Jindřich nadál, seděl nato šup na českém trůnu.

Užil si ho celé dva týdny, než do Čech přitáhl římský král Albrecht Habsburský, a prosadil na trůn svého syna Rudolfa. Ten slíbil zaplatit astronomické Přemyslovské dluhy, a aby bylo formalitám učiněno zadost, oženil se královnou vdovou Eliškou Rejčkou.

Rudolfova šetrnost, snaha zlepšit stav královských financí, kterému mělo napomoci především důsledné vymáhání daní a dávek, i zpochybnění pohledávek některých šlechticů vůči koruně, mu ovšem popularitu nezískaly.

Ani jeho vláda neměla dlouhého trvání, při obléhání Horažďovic, kdy se pokoušel přivést k poslušnosti Bavora ze Strakonic, dostal úplavici a umřel.

A tak se na český trůn zase vrátil Korutan, muž slabý, necharakterní, nerozhodný, za jehož vlády „upadlo království české skoro do nejhorší zkázy“ a země, která ho „měla dřív ráda, však posléze nenáviděla ho“.

I sešli se čeští páni, pro jednou zase výjimečně svorní, a řešili, co s tou polízanicí dál, až ji vyřešili poslední svobodnou Přemyslovnou Eliškou. I vyslali poselstvo k novému římskému císaři Jindřichu VII. Lucemburskému. „Vy máte syna, Výsosti“, pravila delegace, „takového zrovna šikovného na ženění, vždyť už mu je čtrnáct. A my máme princeznu, krásnou a urozenou, taky zrovna na vdávání.“

„Vždyť Jeníkovi je teprve čtrnáct, co by si chudák sám počal v takové barbarské zemi na výdrholci Evropy, kde vraždí své krále? A ta vaše Eliška je už dočista dospělá ženská, hele, já mám bratra Walrama, ten by se k ní hodil víc, co vy na to?“

„Bratr císaře není syn císaře, buď Jan nebo nic. Ale považte, Výsosti, ta princezna by přinesla věnem zemi mlékem a strdím oplývající a taky stříbrné doly v Kutné Hoře.“

„Tak ji sem tedy pošlete, ale musí tu být štandopede nejpozději za 5 týdnů“.