"...nevím, jak to řešit, protože bych z toho měl nerad nějaký průšvih"
No, to je mi Tě fakt líto. Ty matky Tvých dětí průšvih nemají ? Když nemají dětem dát co do hrnce ? Ty si lebedíš u rodičů, máš zadarmo střechu nad hlavou a hlady Tě zřejmě umřít nenechají.
Zatímco "matka půlročního kluka" už zřejmě nemá mateřskou, a je odkázána na Příspěvek v mateřství, který na pokrytí nákladů na bydlení, jídlo a ostatní potřeby nestačí. Zvlášť, když chybí výživné od otce dítěte.
Ty totiž Mirku nemáš jen vyživovací povinnost k dětem, ale i k téhle matce Tvého půlročního syna. A to až do dvou let věku dítěte. Hezky si to nastuduj, a mazej někam do práce, třeba na kasu do supermarketu. Tam berou pořád.
Takoví "rozsévači", co mají děti všude možně a nestarají se a neplatí na ně ani výživné, by měli být v kriminále a makat v lomu, aby finančně zajistili své děti a ženy. A né se válet u rodičů a na Úřadu práce.

Jestli jsi nějak nemocný, či neschopný se postarat o svoje děti a bývalou partnerku, matku Tvého syna, pak povinnost platit výživné přechází na prarodiče.
Jistě z Tebe budou mít radost...

Na Tvém místě, Mirku, bych si urychleně našla práci. A to jakoukoliv. Výživné platíš dohromady 3.500,-, což není taková pálka, abys ji nemohl vydělat. Bydlíš u rodičů, a tak předpokládám, nemáš vysoké výdaje za bydlení a nebo tam možná i bydlíš zadarmo.
Neplnění vyživovací povinnosti je trestným činem, pokud vím....
O snížení zažádat můžeš, v tom Ti nikdo bránit nemůže, ale jak známo, soudy se vlečou dlouhou dobu a po celou dobu bys měl platit výživné (a nebo doplatit zpětně). Ty částky nejsou nijak ohromující a je zde předpoklad, že jak dětičky porostou, budou maminky žádat zvýšení výživného....
Takže, prosím, neuvažuj nad zbytečnostmi a koukej si urychleně najít práci!!
Jinak si ještě neodpustím poznámku, že plodit umí každý blbec, ale pak je nutno se o děti postarat!!!

a začni pracovat. Kdekoliv.

Troufnu si tvrdit, že v dnešní době je nezaměstnaný pouze ten, kdo nezaměstnaný být chce.

no ty seš mi teda dáreček!

Šukat - to jóóó, zodpovědnost - to nééé.

Hele, to jsi váženě takovej trotl, co neví, že když nechce děti, tak si má vzít gumu? Nechápu, fakt ne.

Jako chápu, že si lidi občas nesednou a rozejdou se, ale podle tvojí úspěšné dráhy ploditele to vypadá tak, že každou ženskou opustíš hned po tom, co ji zbouchneš.

Blila bych z tebe.

Kolik ti je?

Panebože, a tohle mají být dnešní chlapi. Nakopala bych tě......

cos napsal, je jistě pravda, jenomže - fakt ti přijde ti fér, aby třeba člověk, který pracoval 20 let, má vzdělání a kvalifikaci a přijde o práci z nejrůznějších důvodů - třeba proto, že se na jeho místo tlačí někdo známý šéfa - a všichni víme, jak to chodí - aby takový člověk s VŠ a bohatou praxí šel např. za kasu do supermarketu nebo k pásu od fabriky jako pomocná nekvalifikovaná síla za 11-12 tisíc hrubýho?

Protože každé lepší místo nemáš šanci sehnat bez těch správných kontaktů. A když je ti k padesátce nebo dokonce přes padesát, tak už nikoho nezajímáš?

Nerejpu, jen se ptám. Dojímají mě totiž tyhle neustále omílané kecy o tom, jak práce u nás je. Jo, je, ale jaká a za kolik......

To jako sorry, ale já bych nešla. Protože je to totální degradace a životní prohra.

A hledala bych dál práci ve svém oboru, nebo alespoň lépe ohodnocenou.

Když se vrátím k Mirkovi - jak k tomu přijdou jednak děti, kterým hodlá snížit přes soud výživné (soud by to asi neodklepl, výživné platí Mirek malé), jednak jak k tomu přijdou jeho rodiče, kterým asi z podpory moc nepřispěje, a kteří ho zřejmě živí. Styděla bych se nepracovat.

dočasné řešení - to je ono. V teoretické rovině to zní sice fajn, ale....v praxi to pak vypadá úplně jinak. Myslíš, že při vytížení, který jako prodavačka v Lidlu máš, zvládneš obíhat výběrka a konkurzy? Nebo když ti někdo známý konečně zavolá a řekne ti "tam a tam sháněj někoho s tvou kvalifikací, zmínil(a) jsem se o tobě, hned tam jdi", že to řekneš v Lidlu svýmu nadřízenýmu a on tě okamžitě pustí?

V reálu to vypadá tak, že tě nadřízený(á) pošle do háje, většinou z nepřejícnosti a závisti a ty máš na výběr - buď to risknout a zdrhnout - a když to nevyjde, tak jsi v hajzlu, protože dostaneš okamžitě padáka a na pracáku ti pak akorát ukážou vztyčenej prostředník ohledně nějaký podpory, jak by to bylo s dávkama, fakt netuším a ani to zjišťovat nechci nebo poslechnout a zůstat na krámě s tím, že ti uteče zajímavá práce.

Fakt to není tak jednoduchý a černobílý, jak to v teorii vypadá. Nehledě na to, že prací "pod svoji úroveň" (ať to zní jak chce) sama sebe diskvalifikuješ pro případný další práce v oboru, kdyby náhodou. Protože ono to většinou není tak, že si zaměstnavatel řekne "super, tohle je dříč, bere cokoliv", ale právě naopak "hm, asi nebude zas tak dobrej, když s touhle kvalifikací prodává v Lidlu, to asi nebude žádná výhra, poohlídnu se po někom jiným".

Prostě "dočasným řešením" si akorát nasereš do bot a s největší pravděpodobností se už z toho nevyhrabeš. Podle mě je lepší ten čas v nezaměstnanosti využít na kurzy, ať už jazykové nebo jiné, prostě zvyšování kvalifikace. V životopisu se to stopro vyjímá líp než "dělala jsem 3 roky v Lidlu, protože mě nikde jinde nechtěli."

Já říkám, že na práce typu supermarket nebo uklízečka má člověk dost času až mu bude přes šedesát a fakt nebude ani ta nejmenší šance získat něco lepšího.

On se ten sociální systém taky neposere, když vidím, na co všechno peníze jsou a člověk s desítkami odpracovaných let rozhodně není vyžírka a morální právo na podporu má.

Asi tak.

Hezky se čte, že by měl člověk využít čas na pracáku ke zvyšování kvalifikace, na kurzy atd. Ale kde na ně vzít, když je člověk na podpoře a našetřeno z nejrůznějších důvodů nemá? A pracák se s rekvalifikačním kurzem zrovna nepřetrhne.
Neříkám ale, že nemáš v něčem pravdu...

většinou slyším od lidí, kteří to bezvýsledné hledání nikdy nezažili na vlastní kůži. Obvykle se jedná o vysokoškolsky vzdělané úspěšné třicátníky.
Vzhledem k tomu, že jednu takovou osobní zkušenost s dlouhodobě neúspěšným hledáním práce mám, byla bych velmi velmi zdrženlivá, než bych něco takového vyslovila. Brala jsem tehdy co se dalo, úklid, roznášku letáků, práci na černo, cokoliv, co přineslo aspoň pár kaček do rodinného rozpočtu. Ovšem moje sebevědomí, už tak pošramocené ztrátou zaměstnání, to nijak nepozdvihlo, spíše naopak.
Už je to naštěstí dávno, v současné době mám práci, která mě baví a naplňuje. Ale nezapomněla jsem.
Přesto jsem na tom zdaleka nebyla tak, jako ty, Mirku, byla jsem vdaná a manžel na mě nijak netlačil, i když nám ten druhý plat v rozpočtu citelně chyběl. Ty jsi v situaci, kdy bys podle mého názoru měl brát opravdu COKOLI.

zkus si představit, že se obě maminky domluví a přivezou ti obě děti se slovy:"Chudáčku nemáš práci a alimenty jsou na tebe moc, tak tady máš děti, pěkně se o ně starej a my jdem zatím vydělávat"

Já říkám, že na práce typu supermarket nebo uklízečka má člověk dost času až mu bude přes šedesát a fakt nebude ani ta nejmenší šance získat něco lepšího.

jo, pokud má na složenky a na jídlo a boty pro děti, proč ne. Ale tenhle dotaz není o tom, jak si zvýšit kvalifikaci a dostat tak lepší práci, tenhle dotaz je o tom, jak snížit výživné, které je už tak bídné, protože tatínek nemá práci (díky bydlení u rodičů asi není tlačen existenční nouzí vzít cokoli)

A není jen prodavač v Lídlu. Záleží co Mirek dělal, ale pro mě coby zaměstnavatele bude znít schopněji a důvěryhodněji chlap, co bude mít v životopisu "rok dělník v továrně XY s.r.o.", protože si to spojím s daty kdy a kde skončil předtím, a proč, a kdy a kde pokračoval potom, k tomu přidám fakt, že má dvě děti - a budu mít v tomhle bodě jasno: není línej, je zodpovědnej.

1500 pro rodinu s půlročním dítětem je výsměch. Máš dvě malé děti, jedna jejich matka ještě na MD, tak makej a plať, ne?

že mám na krku hned dvoje alimenty, pak se nemůžu moc vošklíbat nad nějakou prací, která není hodna mejch úžasnejch zkušeností a kvalifikace, ale padám dělat cokoli, třeba kácet stromky do lesa. Berou i baby, platěj dobře, tak to by v tom byl čert, abych haranty nezavopatřil, no ni?