Dcerce řekni, ať to dá k soudu. U soudu řekni to, co tady píšeš, a soud z toho vyvodí nějaký závěr.

a zatím bydlela Tvoje dcera u Tebe?

To přece taky muselo něco stát?

ale jaké vztahy mezi sebou vlastně máte?

Dcera ví, že je matka těžce nemocná, a vymáhá (?) na ní peníze, kterých má matka málo.

Na druhé straně se matka diví, že studující dcera potřebuje finanční podporu? Přece když spolu doteď žily ve společné domácnosti, tak taky nežila ze vzduchu?

Proč se dcera odstěhovala prakticky okamžitě, jak to bylo možné?

A proč jste se o financích nějak rozumně nedomluvily?

Proč se dcera odstěhovala prakticky okamžitě, jak to bylo možné?

Protože není blbá.

Tak tento výrok bych potřebovala vysvětlit.

Tobě přijde správné opustit člověka v nemoci?

Ovšem na druhou stranu, onehdá jsem četla výpověď dcery, která také odešla od matky, okamžitě jak mohla. A bylo to kruté čtení.

Ta pravda bude ležet někdy v prostředku.

nebudu vysvětlovat nic za kolemjdoucího, jen podotknu, že nepsal, že to je správné, laskavé, ohleduplné. Neblbá může být klidně i vypočítavá, sobecká, chladná, lhostejná.

než bych vysvětloval, zkusím napovědět: víš co je to domov důchodců? Pomsta za jesle...

že to tak je. Něco tam neklape, nemusí to být jen u dcery. Ta se možná zachovala jako zdravé zvířátko se zdravým pudem sebezáchovy. Ale možná že byla u matky tak dlouho, jak bylo nutné s ohledem na mámimu nemoc (jak by jí asi nemocná matka mohla donutit k návratu, kdyby se dcera odstěhovala k otci, i kdyby ji náhaněla zákonnými možnostmi, dcera i otec vždycky mohou říct, že se pouze jedná o dlouhodobé opakované návštěvy, u 15-17-letého potomka by to prošlo). Teď je máma z nejhoršího venku, když pracuje a rehabilituje, tak se dcera šla taky "zrehabilitovat" k tátovi, před maturitou a dalším studiem bude potřebovat čas a energii pro sebe.

myslíš, že když byla dcera u tebe, stálo její živobytí 17leté slečny studentky méně, než součet výživného od otce a 2500 od tebe?

zvaž, jestli počkat na rozhodnutí soudu o výživném, nebo jestli spíš se s dcerou zkusit dohodnout na nižší částce

pak už by snad dcera měla vzít fakta do hrsti a postarat se bez pomoci nemocné mámy. Její otec snad nebude taková sketa, aby svou pomoc podmiňoval stejnou pomocí od matky.

že vy jste dceru "nutila" ráno vstávat do školy? Že musela být večer doma v rozumnou dobu? Že jste se starala aby měla co jíst, aby chodila čistě oblečená a učesaná? Fuj, styďte se!
To víte, u tatínka se nic takového dít nebude, zrovna jí začal "konečně" nový život!
Počíteje s tím, že se u soudu dozvíte, že chcete dítě do vlastní péče, protože jste na peníze, jako já. Vím, je už plnoletá, ale princip bude stejný.
Lehko vám asi nebude, já to mám už za sebou, ale už to nechci nikdy zažít.

že přispívat na obživu dcery je v pořádku, ať jde o otce nebo o matku? Pochopitelně s ohledem na zdraví a poměry jich obou. V ideálním případě by se Ivana s dcerou na výši dohodla. Ale to, že se dcera odstěhovala, napovídá, že vztahy ideální nebudou, a to nic ve zlém. Pokud Ivana nemůže přispívat 2500,- a dcera nechce částku snížit, pak se budou muset obrátit na soud. Do té doby by ovšem Ivana alespoň něco přispívat měla.

Jenže ta máma k ni ma vyzivovaci povinnost, byla by jen dobra vule té dcery se toho úplne vzdát, a nemyslím si, ze by bla takova hyena proto, ze to nechce udělat automaticky.

Dobre by bylo si na to sednout a dohodnout se, nelze-li to, je někde něco ve vztazích zásadně špatně.

A on ji otec živí a ještě ji posila peníze na účet?

Dalo by se to vzít i tak, ze dosud zakladatelka disponovala částkou peněz, kterou ji na dceru platil dceřin otec, ted o tento příjem přijde a ještě by měla sama platit. Trochu mi tam chybi jakakoli ochota dceru na studiích podporovat (byt třeba v menší míře a ze by dcera o to rozhodne měla matku požádat jinou formou),pripada mi, ze to chce zaonacit tak, ab ji nemusela dávat vůbec nic.

Vypadá to, že Ivana dosud živila (strava, oblečení) dceru pouze z toho, co na ni poslal otec. Takže ona ji "jen" vychovávala, nechala u sebe bydlet, platila společně využívané energie atd. Tato rovnováha se mění - dcera se odstěhovala k otci a žádá výživné od matky. Nevím, jestli soud částku schválí nebo upraví, v každém případě musí Ivana na novou životní situaci reagovat. Nějakou korunu platit bude muset určitě, žádný soud neřekne - nemusíte dceru živit, když máte malý plat. Chápu, že když Ivana zaplatí bydlení, má na své potřeby tak tak, nedokáži posoudit úměrnost nejvyšší položky v rozpočtu - nájemné. Za jak velký byt to je? Nebylo by možné, když se dcera odstěhovala, odstěhovat se také - do menšího bytu s nižším nájemným? Samozřejmě neznám situaci v rodině, jak moc je rozhádání s dcerou vážné, zda-li se dcera může zase vrátit (ale jednou se stejně odstěhuje, nebude u maminky bydlet napořád ani kdyby vztahy prošly změnou k lepšímu).

vetsinou pisou takovehle dopisy muzi, kteri se chteji vyhnout placeni vyzivneho.
Je zajimave,ze pani Ivana presne vi, kolik jeji exmanzel bere a u sebe udava matouci udaje - udavat cca hruby prijem..? Kdyz bych tedy vzala, ze bere 12500 hrubeho, tak po odecteni daní, uplatnení nároku na jedno dítě a nároku na invalidní důchod je to cca 11800 Kc. K tomu 5500 invalidni duchod a dělá to 17200 Kc. K tomu mela doposavad 2500 alimentu od manzela, takze mela zhruba 20tisic na sebe a dceru. Pokud z toho platila 9500 najem, tak ji zbyvalo cca 10 tisic na sebe, dceru, sluzby a naklady na sebe.. Kdyz si prectu dopis pani Ivany, tak tam mluvi jen o sobe, o svych lecich, o svych masazich atd. Ani slovo o tom, ze by z tech penez bylo neco na dceru. Takze je jasne, ze ted, kdyz nebude mit prijem 20 tisic, ale o 2500 nizsi (alimenty od otce) a o dalsich 2500 nizsi - to je da castka, kterou po ni dcera chce, tak se ji to nelibi. Ale mne by zajimalo, z ceho uspokojovala svoje potreby dcera, dokud u ni bydlela.. a vubec se ji nedivim, ze se od matky odstehovala...

Když má takovýhle alimenty platit na téměř vysokoškolačku rozvedenej otec, dozvíme se tu v následný diskusi, že je to brutálně málo, že to nejni ani náhodou půlka toho, co takový dítě stojí, a že by měl platit vo hodně víc. A nikdo moc neřeší, jestli na to ten otec má, jestli nejni nemocnej, smutnej, unavenej. Prostě máš taťko haranta, sám sis ho udělal, tak koukej platit, najdi si druhou práci a podobný hraběcí rady.
No a dnes to tu máme jenom vopačně. Takže když se ti, milá Ivano, nepodařilo mít vztah s dcerou takovej, aby ti velkoryse výživný vodpustila, asi budeš muset platit. Tak už to na tom světě chodí.

takže dle tvého názoru chudák dcera a odporná sobecká matka, která myslí jen na sebe, svou nemoc a ještě si dovolí platit za léky a masáže? Nevím, jestli jsi někdy byla v roli samotné matky s dětmi, ale většinou to tak je, že vychází naknap a tak není na rozhazování ani pro matku, ani pro dceru... a zejména, když je třeba ta matka nemocná a má toho všeho sama dost... má známá po úspěšně překonané rakovině prsu musela pravidelně na lymfatické masáže, protože jinak jí ruka otekla tak, že s ní nemohla skoro ani hýbat... nechtěj vědět, co ta dala za masáže...

Docela by mě zajímalo, jakej ten vztah se teda Ivaně nepodařilo mít s dcerou? Jako že si neměla dovolit onemocnět, platit za léky a další potřebné věci pro sebe, jen aby se dcerunka náhodou nemusela nějak omezovat ve svých potřebách? Nebo že po ní neměla chtít třeba mytí nádobí, úklid a tak, aby nemusela prchnout k otci, kde doufá, že se bude mít lépe, bude mít klid a nebude muset dělat nic, co by nechtěla? A ještě na tom i vydělá? Jo, v osmnácti je každý "dospělý" a chtěl by si žít po svém, nenechat se od rodičů buzerovat a nutit pomáhat... třeba i ta Ivanina dcera nakonec zjistí, že si tak moc nepomohla...

proč by nemohla vědět, kolik její exmanžel bere? Tak předtím s ním snad žila, tak to věděla, nebo se to dozvěděla při rozvodu, když se řešilo svěření do péče a výživné... a nejspíš se tím netajil... spousta lidí ví, kolik jejich partneři a expartneři berou, to je něco závadného?

některé komentáře mě malinko zaráží, ale jenom malinko. Zase je tady rozebíráno něco, co není zcela jasné, tudíž se většina řídí podle svého úsudku, třeba i tak, že se staví za tu "svini" dceru. Můj dohad a domněnka je taky taky takového rázu. Myslím si, že dcerunka bude docela normální potvora, asi jedináček, protože o dalších dětech Ivana nepíše, a je jasné, že to u maminky asi moc "růžové" nebylo, jenže když jí opustí v takové situaci a navíc po ní chce ještě peníze, přestože ví, jak na tom její matka je, tak se mi jeví, že je to "svině". Ono to bude stejně asi trošku jinak, jako všechno ostatní, ale názor si, pravda, může každý udělat sám. Nejspíš podle toho rčení - podle sebe, soudím tebe !

Nebo to taky muze byt tak, ze dcera mamince pomáhala v době, kdy ji bylo nejhůř, ted uz je po operaci a je relativne fit, takže si mohla"dovolit" ji nechat v bytě samotnou.

Je bezesporu v pořádku pomáhat nemocnému bliznimu, ale co kdyz je to tak, ze bližní svou nemoci vydírá svoje okolo ještě dlouho po tom, co uz je v pořádku? A vyžaduje, aby ho všichni obskakovali a obětovali se mu.

Čímž nechci tvrdit, ze je tomu případe zakladatelky takhle, jen chci dat protiváhu k dceři svini.

dera je taková, jakou si ji maminka vychovala. Howg.

Pernello, Petronilo - ale jo, vím, že přispívat na výživu studujícímu dítěti je povinné, dokonce to považuju za normální - za normálních okolností. Normální rodič přece podporuje své dítě jak může ve snaze vzdělat se a zlepšit své šance na pracovním trhu.
A jsme u toho - "podporuje jak může" a "za normálních okolností".

Považovala bych za přiměřené, kdyby se máma, když už pracuje a je z nejhoršího venku, snažila přispět dceři, ale mohli by se domluvit na mírnějším režimu, nižší částce, kratším období do maturity, jinou formou, apod.. Pak už bych to viděla tak, že se bude snažit dcera sama, s pomocí táty, pokud je táta zdravý a vydělává víc. Tak nějak z vyššího principu mravního...

Ale jak jsem psala nahoře - vzhledem k průběhu je jasné, že něco v rodině neklape.
Pochybuji taky, že by Ivanu dcera nic nestála, když u ní žila, tak by mohla dceři přispívat tou samou částkou - domluvit se s ní.
Dcera má za sebou nepříjemné a nejspíš i náročné období, kdy máma byla nemocná, a bylo to zrovna v době, kdy by ji dcera potřebovala naplno. Tak se teď mohla trochu utrhnout ze řetězu a dohánět, užívat..
Možností je dost, podrobnosti nemáme, tak se jen dohaduji.

málokdo málokdy je po skončení léčby i po návratu do pracovního procesu tak stopro fit, že ho rekonvalescence nic nestojí.

Věř mi, že psát ten chlap to, co Ivana, tak budu reagovat úplně stejně - z hlediska vyššího principu mravního...atd. :-)

tak nikdo tu snad nemá dceru za svini. Může to být všelijak, ale my tu přece nikdy nevíme, jak je to doopravdy, jak to vidí druhá strana, a tak musíme reagovat na to, co píše tazatel. Fakt si myslím, že jedna věc je vyživovací povinnost a druhá povinnost ohledu a pochopení k nemocné mámě. I kdyby ta matka byla nevím jak strašná :-) (tím nemyslím Ivanu, samozřejmě)

mám takové pravidlo - když už toho člověka nemám ráda, tak se k němu budu chovat jako k cizímu, čili třeba s odstupem, ale slušně
zraněnému nemocnému ležícímu na ulici taky pomůžu, i když nevím, jestli to není hajzlík

ta plnoletá dcera vymáhat výživné zpětně? Dlouho jsem žila v domění, že ne, ale prý se to změnilo. Tak aby se Ivana nedivila, kdyby jí to soud vyměřil.
Moje rada je nedat, dokud soud neurčí, ale nějakou částku si odkládat, abych se po roce nemusela picnout, až budu doplácet 12 měsíců x 2000 alimenty= 24.000 Kč
(Nedokážu to odhadnout, ale výživné 2000 při příjmu 17.200 Kč mi přijde tak nějak normální.)

to srovnání s cizím trochu kulhá.

Ta dcera se k matce nechová nijak sprostě ani jí neodmítá pomoc (to by se o tom zakladatelka jistě zmínila), jen po ní požaduje výživné způsobem, který není zrovna nejvhodnější (ale to výživné mi samo o sobě přijde z daného platu přiměřené).

Za optimální bych považovala sednout si spolu a promluvit si o tom a dát slovo oběma stranám - dceři, co potřebuje, matce, co potřebuje a co si může dovolit dát, a jak to tedy udělat, aby matka měla léky a rehabilitaci, které potřebuje, a zároveň mohla trochu podpořit dceru.

OK, pokud je požadavek dcery skutečně nepřiměřenej matčiný situaci, pak matka prostě řekne - milá dcero, nemůžu ti dát dvaapůl. Jsem na tom tak, že ti můžu dát maximálně litr, sorry. Navíc jsi vošklivá, žes vode mě vodešla, takže se na tebe zlobim. Jestli se ti to nelíbí, žaluj mě vo výživný. A soud posoudí situaci povinný vosoby a vyměří výživný v adekvátní výši. Možná to bude jen 500,- Kč. Posoudí to jistě líp a vobjektivnějc (protože tam mu budou muset všichni sdělit a doložit všecky podrobnosti), než my tady. Uvedenej postup je teda zároveň mou radou. Já vosobně bych svou nemocnou mámu k soudu nedal, pokud se ta máma ke mně jako máma chovala. Leč lidé jsou různé, jak pravil nějakej ten klasik nebo kdo...

souhlasím s BB a Krakonošem, podle toho, jak říká BB, vyššího principu mravního. Jestliže chce dcera po mámě vymáhat výživné soudně, tak je podle mne svině. Finito !

i zletilé dítě může žádat zpětně - § 98 zák o rod. byl upraven takto:
"(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne."
tj. už tam není výraz "nezletilé" (děti).

Jinak bych si dovolila poznámku - v Ivanině dotazu je jasně napsáno "dcera... po mě chce 2.500 Kč na výživné" - ani slovo o soudu. Zatím, uznávám - ale možná by teda (taky zatím) mohla bejt uznávaná presumpce dceřiný neviny - aspoň do doby, než Ivana napíše "dala mě k soudu".

ted uz studujici na vysoké škole. A moc dobře vim, co to stojí. Ale v dopise Ivany jsem nenašla jedinou zmínku o potřebách dcery, píše jen a jen o svých potřebách a vlastně si stěžuje, že od ní dcera vůbec něco chce..A místo, aby byla ráda, že dcera studuje a chce i na VŠ, je znát, že se toho děsí, protože jí bude muset platit... Je mi jasné, že si asi prožila hroznou dobu, když byla nemocná, ale neméně špatně se měla i její dcera,která s ní bydlela, věechen ten stres snášěla a určitě jí pomáhala. Proto naprosto chápu, že teď chce dcera zase trochu klidu a normálního života jako každý mladý člověk,a proto se od ní stěhuje a požaduje od matky přiměřenou částku. Poloviční částku, než platil otec. Ale nejlepší bude, když se dcera obrátí na soud a ten zváží, kolik jí matka má platit.

když te vezmu tak nějak polopatě... tak doteď dostávala pět tisíc od otce a svou výplatu a invalidní důchod... a nejspíš s tím vycházeli tak tak... teď nebude mít pět tisíc a ještě dva a půl půjdou pryč pro dceru... takže bude mít o sedm a půl tisíce méně... takže holt to pro ni bude asi dost těžké... je rozdíl dát za nájem pět tisíc a nebo skoro deset... plus další výdaje... ono se toho zase tak moc kromě jídla a možná nižší spotřeby vody nezmění... měsíčně bude muset platit pořád, jen jí holt bude možná i chybět... nevím, kolik ji stojí třeba ty léky a masáže, ale asi bez nich být nemůže a taky vím, jaké to je, když třeba před výplatou chybí pětistovka... a to i přes to, že dnes si říkám, že je to jenom pětistovka, že prostě vyrobím pár mlsání a vydělám si ji... ale když chybí a není kde vzít, jak si ji vydělat, tak všechno vidíš úplně jinak...

Ale pořád jsou to jen spekulace, na to tu nejsou konkrétní čísla, aby se dalo nějak pomoct nebo něco konkrétního říct... dokud se Iva neozve a nenapíše víc, tak budeme jen vařit z vody... to, že něco nenapsala, neznamená, že to není... třeba se jen nezmínila o všech důležitých věcech v jejich životě...

Jakakoli zminka o potrebach a pocitech jeji dcery... Mozna, ze se clovek nemoci zmeni, ale stejne...

"teď nebude mít pět tisíc". Já si vždycky (mylně? ) myslela, že výživné je určeno pro potřeby dítěte.

S výživným na dítě většinou hospodaří ten rodič, se kterým dítě žije, a který zajišťuje jeho potřeby. Na to je to výživné.

ale ona teď to dítě nemá - tak proč by měla mít pět tisíc?

lepe se hospodari, kdyz se zije ve dvou, at uz jde o naklady na bydleni, vareni atd. Pokud se matka a dcera nemohou dohodnout, je to opravdu nutne dat k soudu, at rozhodne nezavisle. Ale vztahy pujdou v teto rodine do háje (ikdyz mi pripada, ze tam mají už velmi zdařile našlápnuto... bohužel)

čemu na těch počtech nerozumíš? Ty peníze neměla jen na to, aby dceři za ně kupovala šminky, oblečení a platila jí zábavu, ale zřejmě tím pokrývala i výdaje za nájem, služby, elektřinu, vodu, plyn a další potřebné věci... takže měla pět tisíc navíc na to, aby zaplatila ty běžné výdaje, které máme všichni... pochybuji, že by jí majitel bytu, ve kterém bydlí, řekl - tak jo, paninko, od prvního tu jste sama, nejste tu dvě, ale budete jedna, takže z desítky nájmu vám půlku škrtnu... nebo u vás to tak chodí?

Jednoduchý to nebude v žádným případě, ať co do rodinnýho hospodaření, tak rodinnejch vztahů.
Ale podle mýho názoru nelze argumentovat tím, že odchodem dcery se matce sníží životní úroveň o částku výživného od otce, tedy o těch uváděných pět tisíc.
Snížila by se jí maximálně o alimenty dohodnuté nebo určené soudem.

krom šminek, oblečení a zábavy pravděpodobně taky platila jídlo, cesty do školy, nějaký ty školní potřeby a podobně.
Úhrady za služby se u nás počítají podle počtu osob v bytě a dá se předpokládat, že částky za vodu, elektřinu a další se odchodem dcery sníží, takže bych řekla, že nájem je jediná položka, která zůstává stejná - a v tom případě dost dobře nechápu, proč by dcera měla zůstat bydlet u matky jen proto, aby ta byla schopná tu činži platit.
Nakonec nikde není psáno, že dojde-li k soudnímu jednání, nebude po zvážení všech okolností matce výživné určeno podstatně nižší, než dcera požaduje.

sníží se zálohy za úhrady služeb, pokud to ten majitel bytu jde nahlásit... ale vzhledem k tomu, že by to nejspíš zase třeba za měsíc, dva šel měnit znovu, tak to nejspíš ani dělat nebude... stejně se to při ročním vyúčtování srovná a zaplatí se skutečná spotřeba...
Jinak jsem nepsala, že se matce sníží životní úroveň, ale že bude mít holt o dost peněz méně a její náklady na živobytí se zase tak citelně nesníží...

zda by dcera byla považována za stejnou xxx, kdyby máma přišla o výživný například proto, že se holka v těch osmnácti vdala
Ale zřejmě ne, protože to by po matce asi nic nechtěla.

Tak kdyby se vdala, tak by máma asi nemusela platit to výživné, ne? Takže by měla o něco víc... no, ale já jsem o dceři nenapsala ani jednou, že je xxx... tys to někde v mém komentáři četla?

"tak by máma asi nemusela platit to výživné"
Jenže tys psala o tom, že máma "teď nebude mít pět tisíc" - ne jen o výživným, který zatím stejně neplatí.
A ono xxx se netýkalo tebe; jestli jsi to tak pochopila, omlouvám se.

Ano, máma nebude mít pět tisíc, co na dceru platil její otec a ještě dá dva a půl pryč... to je fakt... a ve výplatě ještě o tisícovku méně, protože nebude moct uplatnit slevu na dítě...

Máma "nebude mít pět tisíc", ale, opakuju, taky nebude mít doma dceru - a jestli "dá dva a půl pryč", to není fakt, ale otázka.
Takže ještě jednou - proč by dcera měla zůstat bydlet u matky jen proto, aby ta byla schopná tu činži platit?

vztahy asi nebudou nejrůžovější, když se dcera hned po dosažení plnoletosti odstěhovala, to jistě. Na druhou stranu já tam nečtu žádné velké stěžování a už vůbec ne na dceru, ba mi tam ani nechybí něco o dceřiných potřebách a pocitech - Ivana se prostě ptá. Když půjdu k právníkovi, taky mu nebudu vykládat něco o svých pocitech - teda asi budu, ale relevantní to není.
Pro Kudlanku je blbé, že je ten článek velmi stručný, a proto dává tak velký prostor ke spekulacím

ale o tom nám paní Ivana nenapsala ani rádku. Jen vypocitava, jak malo ma penez a jak i z toho mala po ni dcera jeste alimenty...

Ivano, : bb2
myslíš, že když byla dcera u tebe, stálo její živobytí 17leté slečny studentky méně, než součet výživného od otce a 2500 od tebe?
srpen 12, 2013 09:28

pokud ano, v tom případě by na odchodu dcery finančně "tratila", ale jen na chvíli. Pokud půjde dcera na vysokou a nebude to škola v místě bydliště, tak náklady vystřelí vzhůru.
I teď, i když náklady na bydlení po odchodu dcery neklesnou vůbec a na energie málo, výdaje na jídlo, obutí, oblečení, dopravě do školy, mobilu, školních potřebách, svačinách, kapesném, možná nějaké brýle/čočky, sport, koníčky, školní akce, nemluvě o "nezbytnostech" mladé dámy jako je antikoncepce, kosmetika...udělaly určitě víc, než 7000 měsíčně.

Když připočtu kolejné, stravování mimo domov...tak 2 500 je velmi přiměřená částka pro zdravého člověka.
Ale ta máma zdravá není, má vyšší životní náklady.

Nějak tě nechápu. Takže doteď Ivana zřejmě zvládala vydat a vydávala přímo na dceru přes 2000 Kč (dle tvé úvahy), co se odstěhovala dcera k otci, tak to po ní nemůže nikdo chtít. Buď platí varianta A) zvládala, vydávala - pak to patrně zvládne i nadále. Nebo varianta B) nevydávala (resp. vydávala max. 5000, co dostávala na alimentech), pak se až tak nedivím, že dcerka zdrhla.

"jak malo ma penez a jak i z toho mala po ni dcera jeste alimenty..."
Co je na tom divnýho,že dcera, která (předpokládám řádně) studuje, požaduje, aby se matka podílela finančně, když se po jejím odstěhování nebude podílet jinak?

rodiče mají vyživovací povinnost vůči dětem a když se dcera ted odstehuje, tak by Ivana na ni měla něco přispívat. Pokud ji to finančně nevychází, tak by měla zažádat o sociální dávky nebo o nějaký příspěvek od manžela. Jiná bude situace, až dcera dostuduje a bude vydělávat. Pak naopak platí vyživovací povínnost dětí vůči rodičům a Ivana může na dceři požadovat nějaký příspěvek.. ale dokavad dcera studuje, tak má nárok na příspěvky od obou rodičů..

vyživovací povinnost mámy k studující dceři nezpochybňuju, ani výše částky se mi nezdá nějak pobuřující, to všechno už jsem psala. Jenže když jde o rodinu, o mámu, se kterou dcera žije do plnoletosti, a ta máma je po rakovině a líže se z následků, tak to není jen v počtech. Nepsala jsem, že po mámě nemůže nic chtít - ze zákona jistě může. Psala jsem, že bych chápala podporu do maturity, kdy si dcera v podstatě nemůže nic vydělat, při denním studiu. A pak že by dcera - z ohledů, slušnosti, lásky, soucitu...-neměla po mámě nic chztít. A taky jsem psala, že pochopitelně reaguju na to, co píše Ivana, ale že věci mohou být jinak.

Já prostě když jde o rodinu, která normálně funguje, kde máma s dcerou doposud spolu žily, asi nijak tragicky, když dcera byla s ní a nebyla u táty, nejsem moc pro to, aby se její členové oháněli paragrafy, to obvykle rodinné vazby moc neposílí, ale aby spíš postupovali s citem a ohledem k sobě i k ostatním.
Ale i kdyby se teda jen počítalo, tak si může dcera spočítat,že jednou bude mít třeba děti a bude ráda, když jí máma pomůže, bude u nemocného vnoučete, aby dcera mohla do práce, nepřišla o peníze, nebo o práci..

Docela o tomhle přemýšlím, marně si zkouším představit, že by po mně dcera chtěla ve dvaceti výživné, ačkoli by věděla, že jsem se sotva vylízala z těžké nemoci a ještě mě to stojí dost peněz i sil...No ale u nich může být všechno jinak, já vím. Ono taky hraje roli to, jak dcera doposud žila. Jestli kvůli mámině nemoci skromně, měla víc povinností, pevnější režim apod., tak chápu, že jde k tátovi, kde to bude jinak, a myslí teď víc na sebe.

Ivano, byla bys tak laskavá a dala tohle přečíst dceři? A mohla by nám sem dcera napsat, jak jste žily, proč odešla k tátovi a proč po tobě chce peníze, aniž by myslela na takový věci, jako je podpora, ohledy k nemocnýmu, budoucnost jejich vztahů, kdy ji bude třeba potřebovat jako babičku atd. Protože jestli jste normální rodina, tak by tohle neměl bejt až takovej problém. Jinak je to celý úplně vo ničem, chci-li bejt slušnej.

Když to prelouskam, tak me zamrzi, jak rozdilny mají damy pohled na stejny problém jenom z pohledu otce a matky. Ale to uz si zvykam. I Mamy se chovaji spatne k detem i mamy odlozi dite. I mamy opusti dite a vychovava jenom otec. Tenhle problém je klasiky a resil se zde mnohokrat. Samozrejme zde není všechno, co bychom potrebovali vedet. ALe z principu dceri platit ma a basta i když je mama a ikdyz je nemocna. Jak moc? Pokud se nedohodnou, tak rozhodne soud. Který si zajisti objektivni data. A pokud bude soudkyne DAMA, rozhodne jinak a urci méně nez by určila otci ve stejne situaci!!! Proste Cesko !!!!

nemyslím, že bych třeba já (jakožto dítě otce samoživitele, nikoli tedy rozvedeného, ale vdovce) činila rozdíly mezi otcem a matkou.

To, že reagujeme jinak na tento příběh a příběh třeba Otty, je aspoň v mém případě dané odlišnými okolnostmi - tady matka napsala, že je po těžké nemoci, tam je otec sice bez práce, ale zdravý a měla jsem (ne sama) pocit, že tam pár věcí úmyslně vynechal.

Kdyby to bylo obráceně, tak věřím, že bych reagovala v opačném gardu.

Ja tomu neverim. Staci, když totady clovek procita.. Je jasne, ze je tady sorta lidi, kteří mají ruzne zivotni zkusenosti. Jeden muj znamy delal doktorat na pravech a jako téma si vybral diskriminaci muzu sody v Cesku s ohledem na rozhodovani v rodinných záležitostech. je to fakt trisktni a bylo to opravdu hrozne cteni. Statistika je hrozna potvora. A když clovek srovnava stejna data je to silene. Takova diskriminace zde je. Ano každý pripad je jiny, ale před zákonem by si měli byti všichni rovni. Bohuzel nejsme. Dnes tu psal Josef, jak je jeho zeny objemna a ze ma problém s ni mit sex. To prectete si komentre dam pod clankem. . není to fer. A nereseim co je za cim. mejte se fajn. AT se mají všichni dobře.