Mezi rodiči a dětmi existuje podle občanského zákoníku vzájemná vyživovací povinnost, a to v případě, kdy se někdo z nich objektivně není schopen živit sám. Tahle podmínka je přirozeně a automaticky naplněna u malých dětí a dětí, které jsou ještě školou povinné. Složitější je to u dětí dospělých, zvlášť když máte doma věčného studenta, který chce ze služeb mamahotelu a alimentů těžit, co to dá.
Nabídka škol je široká, nároky, které na studenta kladou, různé – nehledě k tomu, že je možné na škole nějaký čas jen formálně přebývat, aniž skutečně studujete; padáka dostanete nejdřív po jednom semestru.
Žádné obecně platné limity – ani věkové – ohledně vyživovací povinnosti k dětem stanovené nejsou. Osmnácté ani šestadvacáté narozeniny v tomto ohledu nemusejí znamenat žádný významný předěl. Když vaše dítě v šestnácti odejde ze školy a nic mu nebrání, aby začalo pracovat, živit ho nemusíte. Když ale bude ještě v šestadvaceti poctivě studovat medicínu, živit ho budete muset dál, i o prázdninách.
Dokud vyživovací povinnost trvá, mají děti právo na stejnou životní úroveň, jako mají rodiče. Pokud jsou rodiče dítěte rozvedení, platí ten, který s dítětem nežije, výživné na dítě druhému rodiči. Jakmile dítě dosáhne zletilosti, vyplácí se výživné přímo dítěti.
Když dojde na konflikt a dospělé dítě se bude domáhat výživného u soudu – jiná cesta totiž, pokud se nedohodnete sami, není – bude soud každý případ posuzovat individuálně.
Základní noty obecným soudům dává Ústavní soud. Podle jeho nálezu z roku 2014 zletilé dítě musí vyvíjet přiměřené úsilí, aby se uživilo samo – pokud nevyvstanou okolnosti, které mu v tom (zcela nebo částečně) brání.
Když se zletilé dítě připravuje studiem na budoucí povolání a nemůže se kvůli tomu samo živit, musejí ho živit rodiče. Podle Ústavního soudu to ale platí jen v případě, že má škola, kterou dítě aktuálně studuje, odpovídající kvalitu a zvyšuje jeho šance na uplatnění na trhu práce. Dítě se navíc musí studiu věnovat s dostatečnou péčí a jeho studijní výsledky musí potvrzovat, že má o zvolený obor skutečný zájem. V opačném případě ho rodič živit nemusí. Totéž platí, když dítě obory bez rozumné návaznosti střídá jak ponožky.