Ale šikovný stomatochirurg je výhra. Když mi jeden před 2 lety vyřezával a vysekával dva neprořezané moudráky, skoro jsem se do něj zamilovala, jak byl hodnej.
Na bolest po takovýmhle výkonu je výborný Zaldiar, ale je jen na předpis.
Ať to rychle přejde!

musíme se proti své vůli smířit s tím, že se rozpadáme. Ale nejde mi to, nápady co dělat jsou, ale to blbé tělo na to má jiný názor.

dva bojoví psi

No z kalasnikova jsem shodou okolnosti naposledy strilel pred par dnama, ale daleko vic mi sedi izraelska UZI.

omlouvám se, ale Ty máš také Toledo (či Nevadu) ? Jsi spokojená? Nemáš chuť ji už vyhodit?
Jinak na téměř stará kolena jsem přesedlala k jinému zubaři v matičce Praze, drahému, pravda. Ale poprvé v životě se naprosto nebojím žádného zubařského zákroku. Při posledním ošetření v prosinci jsem na zubařském křesle usnula. Téměř vleže, jako vždy zásadně bez bolestí, za zvuků příjemné tlumené hudby - dokonce mám podezření, že na této klinice lékaři i vybírají hudbu podle ročníku a pohlaví klientů, protože to bylo už podruhé, co mi zcela mladinký krásný pan doktor pouštěl nádherné zamilované písničky z osmdesátých let. Pořád na to musím myslet Fakt jsem usnula, zatímco se pracovalo v mých ústech, já jsem nic necítila, neviděla, nemusela jsem otvírat hubu, jelikož jsem dostala špalíček, plivat, jelikož za mne odsávali....je mi líto těch desetiletí strachu ze zubního ošetření i zbytečně ztracených zubů....

Uz mame rikam aspon sto let, at si poridi rozumnej nabytek, ona ze ne, protoze [doplnte si cokoliv]. Jen do ni, diky.

do obýváku si pořídili moji rodiče před necelými padesáti lety. Někde na výstavě, výtvor pokrokového družstva a bytového architekta. Fakt je, že měli štěstí, kvalitní dřevěná dýha, minimalistický design a díky variabilitě se přizpůsobil panelákovému obýváku s trojími dveřmi i velkému pokoji v rodinném domku. Spousta úložného prostoru na knihy, dokumenty i sklo, nechyběl bar, zabudovaná skříňka na televizi, samostatná skříňka na hifi, gramofon a desky, konferenční stolek a zabudovaný jídelní stůl. Slouží doteď. Teď už jeho kvality oceňuju, ale jako mladá holka jsem si představovala, že budu mít úplně jiný nábytek.
No, historie se opakuje. Před mnoha a mnoha lety jistý mladý novomanželský pár navštívil výstavu Móda, domov, domácnost a tam se zastavil u stánku jistého moravského progresivního družstva (nikoli slušovického) s přidruženou dřevovýrobou. Kvalitní dřevěná dýha, nadčasový design bez zbytečných serepetiček. Spousta úložného prostoru na knihy, dokumenty, nechyběl bar, zabudovaný servírovací stolek i skříňka na televizi, samostatná skříňka na hifi, gramofon a desky. K tomu konferenční stolek a samostatný jídelní stůl. Díky variabilitě nábytek zapadnul bezchybně do dvou bytů i do domu. Sloužil v obýváku, pár skříněk dočasně posloužilo v dětském pokoji, pak byl v jídelně, v pracovně.. Sestává z jednotlivých komponent, které lze ustavit samostatně, klidně po jedné skříňce, nebo společně, na výšku nebo na nízko, nebo kombinovaně, na rovno nebo přes roh. Návštěvy tehdy dávno omdlévaly nadvakrát, nejprve úžasem nad krásným nábytkem, v soc.prodejnách nevídaným, podruhé nad cenou. Padlo na to víc než polovina padesátitisícové novomanželské půjčky, nikdy jsme nezalitovali.
Před časem dcera pronesla, že podobný nábytek přivezli nedávno do charity a nejmladší navázal, že vida, tam může dosloužit i ten náš. Zmohla jsem se jen na dlouhý nechápavý pohled :-)

..jojo, ba..holt pokrok jde dopředu, historie se opakuje, vím, o čem píšeš.
Přemýšlím, jestli znám tu báječnou levnou a funkční sestavu, o které píšeš.

Popravdě (Losáku) - já bych se té své Nevady (mám dvě u sebe přes celý velký obývák jako stěnu a k tomu podobné Toledo rozstrkané ještě porůznu jinde..) už ráda zbavila, můj bývalý pořád sliboval akci podobnou kulovému blesku - tedy starý nábytek na chalupu, nové do bytu...ale z té akce sešlo, a tak na chalupě mám.....vlastně kulový...a doma tohle. Není snad ani ošklivá,je jen okoukaná ale také tuhle a tamhle malinko rozklížená, pořád upadávají přední stěny šuplíků a podobně. Když se naleští,je hezká, ale kdo to má leštit? Je to samý záhyb, šprušlička...
No když dávají normalizační inscenace, koukám na to se slzou v oku, jak to tehdy, před těmi sto lety letělo.
Pro Losáka - já bych to dala pryč, ale co místo toho?

když pošleš fotku, tak já taky

....jasně, že ho mám taky

dnes by byla levná, ale když mi bylo dvacet, to je víc než čtvrtstoletí (to zní děsně), tak bylo pětadvacet tisíc moc. Teda, pro nás ;-) sektorové stěny tehdy stály polovic, ale taky stály za polovic :-)
Název nábytku si teď nevybavím, zato výrobce ano, bylo to družstvo Dřevotvar Znojmo.

dostala jsem do výbavy od babičky celou soupravu, kastroly, oválný pekáč, rendlíky, hrnec, pánev, lívanečky, vše s poklicí. Dá se to použít jako vražedná zbraň, ale vaří se v tom dobře. Bohužel to chtělo zkušenou kuchařku. Nebo spíš méně rozlítanou :-) Dneska bych si to hlídala, ale coby mladá nevěstinka jsem od sporáku odbíhala ke knížce, k magneťáku, a tak se občas stalo, že jsem rozpálila sporák a zapomněla na něj postavit hrnec -> vyboulená až ruplá plotýnka, nebo jsem rozpálila sporák, postavila pánev, kastrol, odběhla - a z rozpáleného suchého dna bez vody, bez oleje lítal smalt. Mám už jen jeden kastrol a lívanečník. V něm děláme volská oka na roštěnky nebo malé přílohové bramboráčky. Měla jsem i pánev, ta se přestěhovala ke šroubkovi.

Dostala jsem robota v roce 1976,jako svatební dar. V roce 1997 jsme vyrazili do podnikání a Eta šel s námi a makal a makal. Po nějaké době se mi ztupily krouhače. Nepsala jsem do Hlinska,jestli nemají náhradní krouhače.Bylo mi odpovězeno,že krouhače již nemají,nechali si převodovku a nástavce poslat,snad do můzea. Mě poslali nový celý komplet.Mixer funguje do dneška.

Kdysi jsem tu psal, že jsem se koncem ledna minulého roku někde otřel o infarkt, což je ovšem sranda proti tomu, co mne potkalo následně, v září minulého roku. Rok 2014 bych nejraději vymazal z paměti. Jak jsem tak chodíval na ty pravidelné poinfarktové kontroly do mostecké nemocnice, kde mi snímali EKG, měřili tlak, ale také na pokec s doktorem - jak se cítím a pod, zjistili mi, že po té katetrizaci, kdy mi byly za živa vloženy do srdce tři stenty, se mi rozjela srdeční aritmie.
K mému údivu mi byl k mým současným lékům předepsán i další, Walfarin, což není pouze lék na ředění krve, ale přímo svinstvo. Po řádném zředění jsem byl pozván na dva dny do mostecké nemocnice na tzv. elektrošok. Po krátkém uspání mi na hruď přiložili dvě „žehličky“ a do srdce mi pustili 300 Jaulů, což je pořádný výboj. Až mi tím spálili i tu trochu neoholených chlupů na hrudi. :-) Tu spálenou kůži jsem jim odpustil. Dali mi mast na spáleniny a nazdar. :-) Druhý den po výkonu jsem jel domů. Jenže – ten hnusný Walfarin jsem musel papinkat i dál, spolu s devíti dalšími léky, jako je Trombex apod. Ke svému obvoďákovi jsem musel chodit na krev, kde mi zjišťovali stav ředění, tzv INR a dle toho i dávkovali Walfarin. Dočetl jsem se, že Walfarin se ve svých počátcích používal jako jed na krysy. Když ho snědly, vykrvácely. Pro člověka je to ovšem lék. :-)

V pondělí mi vzali krev, v úterý v poledne jsem zatelefonoval a doktor mi řekl dávkování. On to dávkování však vždy střílel od boku a nějak si neuvědomoval, že ještě beru i Trombex a další svinstva, která spolu s Walfarinem příliš nekomunikují. Správné ředění krve má být někde mezi 2,5 až 2,9 jakýchsi jednotek a já míval i 5,2, 4,8 a podobná čísla. Už jsem říkal i manželce, že se nebudu řídit těmi výmysly obvoďáka a že budu brát půlku Walfarinu pouze obden, protože jsem věděl, že ředění krve mi vyjde někde kolem 2,5 až 2,8 jednotek. Ona mi však domlouvala, abych neoblboval doktora a tak jsem ji poslechl. To jsem však neměl.

Jednoho zářijového dne jsme se vrátili z procházky a mě už na dvoře začala bolet hlava. Šel jsem si lehnout a doufal jsem, že to přestane. Nepřestalo. Bolest byla strašná. Nikdy mi tak nebolela hlava. Až jsem z toho i zvracel. To už manželka volala 155ku, protože já jsem zůstal na záchodě ležet před mísou. Prý jsem omdlel a žena mne neunesla. Dál už to znám pouze z vyprávění.

Asi v půl druhé v noci přijela záchranka a paní doktorka mě prý křísila a rozdýchávala do rána do půl čtvrté. Pak mě z podkroví snášeli na nafukovacím lehátku dolů do sanitky.
Té malé záchranářce jsem však udělal velkou radost. Minulý měsíc jsem byl za ní na záchrance a dal jsem jí bombošku a kytku. A samozřejmě jí moc děkoval. Měla velkou radost, že to tak dobře dopadlo a také, že jsem si na ni vzpomněl. To se jí prý nestává...Od samého začátku prý věděla, že mne probere a že to dobře dopadne.

Když už jsem byl stabilizovaný v sanitce, přečetla si v rychlosti propouštěcí zprávy z nemocnice, které jí manželka dala a rozhodla, že mne povezou přímo do ústecké nemocnice na neurologii. To už bylo někdy k ránu.
Po CTčku hlavy jsem šel prý okamžitě na sál. Probudil jsem se dopoledne na jipce s ovázanou hlavou. Bylo mi řečeno, že mi museli odstranit asi třetinu lebky, vyčistit mozek od krve s Walfarinem, tu kostní lebku prý uložili do lednice a asi za čtrnáct dní mi ji přišijí zpět. :-)

Jenže večer se mi to nějak pohoršilo a já musel na sál ještě jednou. A opět čistění a odsávání té zředěné krve s Walfarinovým svinstvem. Voda byla snad hustší než má krev. Přes mozek jsem měl přetaženou pouze oholenou kůži a ovázanou hlavu. Nesměl jsem se uhodit do hlavy, to by byl velký průser.
Asi za čtrnáct dní jsem šel opět na sál, s úsměvem mi říkali, že jdu na plastiku... :-) a tam mi vrátili tu moji původní lebku, přikryli kůží, ovázali a za týden už mne pustili domů. Za tři týdny jsem tam jel už na vyndání sponek a štychů.

Když mi má ošetřující doktorka odstraňovala z hlavy obvaz a drenáž, ptal jsem se jí, co je na tom pravdy, že po častých operacích s narkózou člověk v mém věku může zblbnout a tedy zdegene... :-) .Ona se smála a odpověděla, že to vše záleží na kondici a na předoperačním stavu toho člověka a že tuhle záležitost má na starosti pan anesteziolog. Že prý se nemusím bát... :-)

A tak musím pochválit ústeckou neurologii s neurochirurgií, její doktory a vybavení, kteří mne spolu s lékaři s kardiologie už třikrát sebrali hrobníkovi z lopaty. Zatímco mostecká nemocnice, ale i můj obvoďák mne tam mohli dostat. Na kontroly už jezdím jen do Ústí, kde mi půjčili na 24 hodin i přístroj zvaný Holter, který mi 24 hodin snímal tu mojí srdeční pumpu a zapisoval stavy. Místo aritmie mám prý krásnou sinusovku a ta dálka se mi také vyplatí, protože jezdím za odborníky na svém místě a nikoli za vrahy. :-)

Omlouvám se, že mé vyprávění je delší než Danielin článek, ale to je dané velikostí úkonu. Jeden malý zoubek rovná se kratší článek.... to je pochopitelné, že?

Je to ale také tím, že já to stručně říci neumím. Jestli to nebude těmi třemi operacemi hlavy... Kdo ví? :-)

vítej mezi živými !
Mám radost, že se kříšení povedlo a že ještě žijí i dobří doktoři.
Tak se teď pilně udržuj v tom chátrání, a snad už bude jenom líp !
(Hůř už bylo :-))

Warfarin je svinstvo, to potvrzuji. Já jsem u něj měla velmi nepříjemné vedlejší účinky, až tak, že muselo dojít k výměně za lepší lék. Oni existují léky na ředění krve mmnohem lepší ne warfarin, např. Pradaxa, Xarelto, u nichž nejsou omezení potravní, ani se nemusí furt lítat na INR, ale jsou o dost dražší než warfarin. Proto je lékaři neradi předepisují.

To jsi musel rodinu pořádně vylekat. Už jen lepší zážitky, třeba iglú pro vnučku

tfuj přes rameno a ať máš aspoň na dvacet let pokoj.

ráda Tě také vidím - vybral sis ty nejhorší věci, které sis mohl dopřát, že? Víš, kdybys s arytmií a výkony na cévách nebral Warfarin, mohl bys být třeba už po smrti v důsledku ucpání některé životně důležité tepny.Bohužel podobné výkony nejsou jen o tom, že se technicky krásně zvládnou, ale musí se předejít vytváření trombů.Když se řízneš, třeba do prstu, krvácení se po čase zastaví, udělá se strup. Rovněž tak řízne-li se uvnitř těla,organismus má tendenci si pomoct srážením - tedy trochu zjednodušeně řečeno. Když se do toho ještě připlete arytmie, je průšvih na světě. Plicní embolie, náhlá pooperační smrt a jiné chuťovky. Zase stručně řečeno. Proto se volí cesta menšího zla - po určitou dobu se "ředí krev" různými preparáty, i proslulý Heparin podobně účinkuje, Fraxiparin a jiné. Jejich podávání a dávkování je celá věda, jsou vypracované naprosto přesné postupy, jak s tím nakládat.Podle laboratorních výsledků atd. Protože samozřejmě hrozí druhé riziko - nadměrné krvácení z čehokoliv. V Tvém případě něco zřejmě vyteklo do hlavy, zakrvácels takzvaně, byla to komolikace.Nejsem si jistá, jestli dobře postupoval Tvůj doktor, ten správný postup je totiž věda ipro mnohé lékaře.. Ale ošetřující specialisté by na tohle měli dohlédnout. Warfarin Strejdo je svinstvo, ale užitečné. Alespoň v akutní fázi.Co dnes není svinstvo? Budeš asi muset být warfarinizován po zbytek života, řekla bych.A jak píše Myška, časem se nastaví vhodnější léčba, nakonec jsou lidé třeba jen na Anopyrinu. Ale je třeba s tím po zbytek života počítat a hlásit, kdykoliv se něco stane, že to bereš a máš brát.Ale to jistě víš. Měj se hezky a nedej se

K tomu mám ještě jednu příhodu.
Když jsem byl po operaci na jipce, do nemocnice volala manželka a ptala se doktorky na můj stav. Ona jí to vyprávěla a pak se ptala kdo je Bertík? Že prý jsem to jméno volal v narkóze. :-) Manželka jí řekla, že je to náš kocour, který je na mne dost fixovaný. Když mě odvezla sanitka, on chodíval pořád k vrátkům a vyhlížel mne. I v bytě mne stále hledal. A já prý ho mám také moc rád. Doktorka řekla, že jestli je to možné, můžete přijít na návštěvu, zazvoňte a vezměte s sebou Bertíka. A tak Bertík byl za mnou na návštěvě v ústecké nemocnici na jipce. Doktor pak říkal manželce, že prý jsem úplně pookřál. Abychom dodrželi hygienu, sestry se mnou odjely i s postelí na chodbu a tam jsem hladil toho mého Bertíka. On slastně vrčel jako Zetor. Ale divily se, že tato přísná doktorka, pozvala rodinu na jipku i s kocourem. To jim hlava nebrala. :-) Ta vstřícnost a lidskost personálu je k nezaplacení.

Ano, máš pravdu jsem na Anopirinu a koncem března končím i s Trombexem. To mi řekl můj kardiolog v Ústí. A už mohu i trošku piva. Max 2. :-) Dosud jsem pil pouze nealko piva.

zvířátka jsou na psychiku nejlepší a psychika je pro uzdravování důležitá

ona se kvůli mně sešlo i koncilium čtyř lékařů, dva z kardiologie a dva z neurologie a probírali můj stav, který byl způsoben převážně lékařem v Mostě a pak i mým doktorem. Ten mostecký primář měl vědět, že nemůže předepsat současně trombex a Warfarin a můj obvoďák mi zase dělal špatné dávkování. Na té zprávě jsou všichni podepsáni. Doufám, že se to dostalo do Mostu nějakým oběžníkem.

přesně, kardiolog o tomhle samozřejmě ví víc, nežli obvoďák ,toho poslouchej.
Měj se hezky, myslela jsem, že jsi zanevřel na Kudlanku a nás, ženský.Nezaregistrovala jsem, že jsi marodil.Pozdravuj Bertíka, je to borec

bb - ano, zvířátka a někdy pivínko.

někde v jiné debatě jsem nabádala ostatní Kudlanky, aby tak nekriticky neadorovaly lékaře. Jo, byl to článek o trestání špatných léčitelů. Tak se mi chtělo podotknout, že jestli si někdo myslí o lékařích, že ani oni nedovedou pacietnta poškodit, je naivní.Ale nechtěla jsem to pitvat. Měla bych být loajální.

přeji hodně zdraví a těším se zase na tvoje komentáře.

měla jsem to s obývákem stejné jako ty. A po rozvodu jsem se na něj vrhla. Internet, výstavy, prohlídka obchodů. A ze starého pokoje šlo téměř všechno pryč. Úplně nové vymalování, nový nábytek, nové obrazy. Vše staré jsem vlastnoručně na zahradě rozebrala a odvezla do sběrného dvora. A protože nový obývací pokoj má méně úložného prostoru, není do výšky, tak jsem musela přerovnat a přebrat téměř celý byt. Takže jsem nejen pročistila nejen byt ale zároveň mysl. A potom ten úžasný pocit v novém.

Který podnik stěnu kdysi, v roce 1987 vyrobil, nevím, papíry od ní už dávno nemám. Je v příjemném tmavším dřevě bez zbytečných hran, prolisů a kudrlinek, takže je vlastně taková nadčasová. je to skládačka, takže se dá do jisté míry přizpůsobit daným prostorám.
Nechala jsem si i konferenční stolek, který vlastnoručně vyráběl můj ex. Stolek se mi totiž taky pořád líbí. Dřevěné části jsou ve stejném odstínu jako stěna a s nimi barevně korespondují hnědé obklady, tehdy populární jako "kůže", použité na desce stolku. Já vím, že už to dávno není moderní, ale je mi to jedno.
Po rodičích v bytě, kde bydlím, zůstala ložnice, kterou kupovali cca v roce 1973. Je z Interieru Praha a naši ji koupili na brněnském výstavišti na tehdy velmi populárních prodejních trzích, kde se dalo sehnat zboží, které normálně v obchodech nebylo s výjimkou Prahy. Tu ložnici mám dodnes. Je v mahagonu ošetřená takovým tím hodně lesklým lakem a vypadá pořád jako nová. Postel je taková trochu vyšší a tak se z ní dobře vstává.

vygooglila jsem Dřevotvar Znojmo, ke svému překvapení jsem zjistila, že stále fungují a pokračují ve výrobě dřevěného a dýhovaného nábytku. A když se podíváš na jejich web, tak nábytek Largo je v podstatě to, co mám teď doma v pracovně. Asi se to osvědčilo. Jen úchyty nejsou kovové, ale dřevěné, také ta vysoká prosklená skříň tehdy nebyla v nabídce sestavy - tehdy byly jen ty menší, na fotkách jsou taky. Výška 120, my jsme si vzali velkou sestavu, takže čtyři prosklené a dvě s plnými, dýhovými dvířky, k tomu velký rohový policový regál, několik úzkých plných a několik otevřených policových, plus ten bar. Vešlo se tam všechno.
Plné skříňky měly dokonce výsuvný věšák na ramínka, jako šatní skříně. Dneska běžná věc, tehdy jsme to znali jen od příbuzných z ciziny a ze "zápaďáckých" katalogů :-))nabízeli dokonce víc variant, zájemci si mohli objednat malou, střední, velkou sestavu, mohli si vybrat z více tvarů jídelních stolů (kulatý, obdélník, čtverec), z více velikostí konferenčních stolků. No, na tu dobu nevídané. Když jsme ji kupovali, měli jsme první byt s malým obývákem, vyskládali jsme ji do výšky, ty prosklené na sebe, bylo to velmi efektní :-)
Teda, to mě potěšili, že furt fungují. Možná jsem to věděla i dřív, ale zapomněla..člověk se pak zaraduje víckrát :-))

myslíte to oranžové monstrum se spoustou nástavců? Dostali jsme k svatbě od strejdy,většina součástí nebyla nikdy využitá, menšina málokdy. Mlýnek na maso, na mák, lis na ovoce.. Hnětač těsta na nic, rychlejší bylo zadělat těsto ručně a odpadlo pak mytí hnětacích háků a mísy. Krouhač jsem používala na brambory, ale brzy se otupil. Ostatní krouhače jsem nevyužila, nastrouhat trochu zeleniny, okurku nahrubo bylo rychlejší na struhadle, které se jen opláchlo teplou vodou.
Jediná velmi často využívaná část byl mixér, býval by mi stačil ten, za mnohem méně peněz, a k němu ruční šlehač, to bych využila víc než skládací věž v krabici..kdepak vlastně skončila, asi v háji..

Asi tě potěším. Když jsem teď vymýšlela nový obývák, tak první představa byla z nábytku LARGO. Měla jsem to krásně sestavené. Hlavně měli v nabídce krásnou rohovou prosklenou skříň. Dcera se ofrňovala, že takto jsem to měla zařizovat před 30 roky. Nakonec jsem zvolila jinou sestavu od Říhy. Ale nábytek LARGO je hezký a rozhodně byl v té době nadčasový.

A ano, potěšila jsi mě :-) Když vidím tu odlehčenou modernější verzi,klidně bych koupila zase. V pracovně slouží perfektně a v obýváku s jídelnou máme něco velmi podobného, jen světlejšího, ne do červena.
Tu rohovou skříň tehdy neměli prosklenou, jen otevřenou, byla mohutnější, v nejširší části měla myslím osmdesát a vysoká až ke stropu. Měli jsme v ní knihy. Mnohem víc by mi vyhovovala prosklená, kvůli prachu. Ostatní skříňky měly 120, takže při postavení na sebe, se spojovacím mezikusem, byly taky ke stropu. Líbilo se mi, že ten obrovský úložný prostor nevypadal nijak robustně, neroztahoval se přes celou zeď, jak to bylo často u sektorových sestav.
Nojo, vzpomínky :-)

přesně Ti rozumím a toužím přesně po tom, co popisuješ. Skoncovat se starým, vyházet harampádí z bytu i duše a nadechnout se v novém.A máš pravdu, všechny varianty nábytku, které jsem doteď zkoumala, neměly zdaleka tolik úložného prostoru, co ten starý. No ale to by bylo asi pravé, co bych potřebovala - nemít to kam cpát a ukládat donekonečna

ale to je moc hezký nábytek z toho Znojma.Nedivím se, že tahle firma si i v dnešní konkurenci stále dobře vede.Jak ses rozepisovala, měla jsem dojem, že mluvíš o jiné sestavě, která byla velmi žádaná přibližne v době, kdy jsem si pořizovala tu Nevadu. Ale tohle Largo je tedy fakt nadčasové, jak píše Milene.

Jinak - ETA mixér - jak jinak?

mám taky, používám hlavně mixér, občas i krouhač (štrůdl se u nás dělá skoro na tuny jablek), výjimečně hnětač... myslím, že dnešní roboty tolik nevydrží... Ani dnešní nábytek. Moje obyváková stěna je stará 24let, pro změnu z Dřevotvaru Šumperk. Pořád pevná a bytelná, jen několikerým stěhováním odřená - letos v létě ji chceme znovu natřít. Je jednoduchá, nadčasová a dovedu si představit, že mi bude sloužit další čtvrtstoletí.To si netroufám tvrdit o současném nábytku, který jsem si dokupovala do bytu po rozvodu.

z Daniely zubního utrpení udělaly retro koutek :-)) Snad nám to odpustí. Ono co se taky k tomu dá napsat - chudák Daniela, chudák Daniela, chudák Daniela..A pak hezcí pejsci, hezcí pejsci, hezcí pejsci..
:-))

Tak fajn :-)

Tudíž si mohu přisolit. Ta fotka z bazos.cz mi něco připomněla. Mašina tedy vypadá úplně odpudivě, nejen tím, jak je monstrózní, ale hlavně jak je špinavá. Předpokládám, že robota chtěl někdo prodat, ale nenapadlo ho umýt ho, vydrbat fleky, otřít prach z plastového průhledného víka. A nainstalovat robota před focením třeba na stůl na pěkný jednobarevný ubrus, nebo naopak na kytičkovaný, aby se trošku odvedla pozornost od toho, že robot už nevypadá jako z cumlu :-)
A oni to nafotí ve staré hnusné odřené špinavé škříňce.

To je zajímavá věc, fotky k inzerátům. Všimla jsem ti podobného jevu, když jsme prodávali jeden byt a zadávali fotky na net. My měli tedy byt prázdný, takže jsme ho mohli vymalovat, natřít dveře, dát novou linku, dřez a baterii do kuchyně, prostě pár kosmetických úprav, co to hodně zvedli.
Každý nemůže nabízet prázdný byt, ale oni si nafotí do inzerátu bordel :-) fotí kuchyň s nádobím ve dřezu, fotí obývák se stolkem posetým novinami, hračkami, fotí balkon s pytly odpadků (asi je tam střádají a vynášejí najednou, nebo je pak shazují rovno dolů, netuším..). Docela mě to překvapilo. Ty byty pak vypadají tak odpudivě, navíc samozřejmě kvalita fotek nepřidá, takže to chce opravdu velkou fantazii, aby si zájemce představil, že z toho bude hezký světlý čistý byt, a jel se na to doupě podívat.

*zvedly
chtěla jsem napsat tím jsme to hodně zvedli, znělo to divně, změním text, ale y/i už ne