 Tak letos v létě to tady na tančení určitě nebylo, naopak bylo hodně smutně, poznamenáno úmrtím sousedky, který jsme neřekli jinak, než naše babička. Strašně mi chybí, probírali jsme spolu, mimo dětí a vnoučat, nejvíc protektorát, osvobození, komunismus. Byla nejen znalá, ale i moudrá. Zemřela v 92 letech, milovaná svými dětmi, vnoučaty, pravnoučaty. Tak bych řekl, že sice moc smutný, ale těch 92 let v plnym zdraví je zase moc pěkný.
Teď se do
jejího bytu nastěhoval pár mladých studentů, o psu nemluvě. On i ona jsou
sympatičtí. Pes je Pluto, je nádhernej a nesmírně milej. S ním je na pavlači
konečně trochu veseleji.
Tak mě zrovna dneska napadlo, naučit ho štěkat
na povel, což nezvládá. Tedy - štěkání zvládá dokonale, ale jen, když se mu
zrovna zamane. Zatímco, když se zamane mně, tak nezaštěká a nezaštěká a
nezaštěká; ani náhodou.
Vyhledal jsem tedy na
internetu přesný návod, jak snadno a rychle naučit psa štěkat na povel, a přímo
jsem užasl, jak je to snadný, stačí jen, držet se návodu. Napsal jsem si pár
poznámek, nakrájel na kousky plát vepřový pečeně na česneku a holandský párek,
co jsem měl schovanej k večeři a jal se na pavlači Pluta cvičit.
Asi tak po hodině neúspěchů
jsem konečně pochopil, že Pluta nějakej internet absolutně nezajímá. Zbytek
pamlsků jsem mu teda strčil bez požadavků a cvičení ukončil.
Ještě, že mi k večeři zbyla
aspoň veselá kráva.
A tak, protože vím, že Kudla se pejskařema přímo hemží, ptám se: Jak snadno a
rychle naučit čtyřletýho čistokrevnýho vořecha, štěkat na povel?
Internetový rady kynologů Pluto ignoruje.
Ne, že by to pro mě byla
záležitost významu kruciálního, ale nikdy jsem to nedělal a tak bych to chtěl
na starý kolena aspoň zkusit. Fotku přikládám, nepříliš
kvalitní, ale mně se odjakživa líp fotilo třeba nádraží, protože to se, na
rozdíl od psa a kočky, nehejbe.
Brejden, vespolek.
NČ
|
