Houskové knedlíky jako od maminky! Ha, ve snaze dohnat a předehnat kuchařské umění mé ženy a mé matky jsem se jednou pokusil o domácí kynuté knedlíky. Děti jsem vyhnal ven na pískoviště, ženu na nákupy a pro jistotu jsem ji vybavil i nemalou finanční částkou a oznámil jsem všem, že když tátu nechají kralovat v kuchyni, bude k obědu ta nejlepší svíčková s houskovým knedlíkem, jakou neumí uvařit ani babička Tylda.

     Ženě jsem ještě doporučil nakoupit brusinky, abych mohl tu lahodnou manu korunovat tou skvělou zavařeninou. Menu bude jako v Interkontinentalu. Jo, Interkontinental - tam jsem taky nebyl. Podle kuchařské knihy po babičce jsem se raději neodvažoval začít svůj boj s knedlíky, a proto jsem volil nejprve to, co už umím. Přeci jen se mi slovní spojení „vezmi zadělávací mísu, vraž do toho půl kopy vajec a hnísti započni" nezdálo dost moderní na dnešní dobu. Nalistoval jsem tedy jinou kuchařskou knihu, kterou jsme dostali svatebním darem od manželčiny tetičky Berty. Recept na svíčkovou s knedlíky tam začínal naložením a Prošpikováním masa. Ejhle, jak snadné se to po přečtení zdálo. V lednici na mě čekalo masíčko temné rudé barvy, odhadem tak přes jedno a půl kila. Jaká dobrota nesmírná se z něj stane mávnutím kouzelného proutku a přičiněním mé mužné ruky! Maso jsem zdatně prošpikoval slaninou, řízl jsem se u toho do prstu jen jedenkrát. Inu, co, moje krev je stejně červená jak hovězí, říkal jsem si, však mi občas kamarádi u piva častují nějakým tím hovězím jménem.

     Pak se dostala na řadu kořenová zelenina a sladkokyselý nálev. Co na tom, že se prý má maso naložit nejlépe přes noc? To je jedna stránka věci. Jsem přece inženýr a ten si umí poradit se vším. Co nedožene čas, tomu se dá dopomoci důmyslnou technologií. Tak například když se má něco marinovat ve studené tekutině a v lednici či na jiném chladném místě, tak zcela jistě tytéž účinky získáme pomocí zvýšení teploty a tím i za kratší čas. Dal jsem tedy nálev vařit, až celou kuchyni zaplavil tak štiplavý puch z octa, až jsem sám zaslzel nad ubohým masem, no, nechtěl bych se v té lázni máčet, otevřel jsem všechna okna v kuchyni a vypustil psa ven, protože tam se mnou nechtěl zůstat. Zbabělec.

     Díval jsem se, jak maso v hrnci změnilo barvu na světle béžovou, no vůbec nevypadalo jako to hovězí, co jsem před chvílí držel v ruce. Přiklopil jsem na hrnec poklici a uvažoval o tom, jestli ji zatížit či nechat tak. Mezitím jsem se pustil do knedlíků. Nakrájel jsem housek, že bych mohl krmit pod mostem labutě dobrých čtrnáct dní v kuse, však ony budou ty knedle kypřejší a chutnější. Mouky raději víc, však jsem dal dost kvasnic. Knedle budou jako obláčky, jen se rozplynou a všichni si budou chtít do nekonečna přidávat. Za chvíli jsem musel vyměnit mísu za větší, a to jsem tam ještě zdaleka nedal všechny ingredience. Housek se nevešlo ani do větší mísy, musel jsem tedy vzít manželčin lavor na prádlo. Teprve to byla ta správná velikost. Ovšem teď jsem zase trpěl nedostatečností vařechy. Nic naplat, dobrá byla ještě ta původní kuchařka po babičce, která radila, abych ruku obnažil a pořádně rukou hnětl těsto, jen tak prý docílím řádnému propracování a hladkosti těsta. Hnětl jsem a hnětl, až mi ruka málem upadla. Ani jsem si nepovšimnul, že mi tam zůstal i snubní prsten. Usoudil jsem, že je řádně prohněteno, když už jsem přestal cítit prsty a začaly mě chytat křeče.

     Přišel tedy na řadu krok číslo tři, maso dát péct. Jak se zapíná trouba, jsem věděl. Raději víc, než aby bylo maso nepropečené, napadlo mě. Ještě bychom mohli dostat nějakého svalovce nebo tasemnici. Pustil jsem tedy troubu na nejvyšší teplotu a pekáč s masem a zeleninou do ní vložil. Co znamená podlít vodou jsem pochopil v okamžiku, kdy se z trouby začal linout slabý dým. Nic nebylo ztraceno, vážení, maso dostalo tu správnou vypečenou barvu a houpalo se na vodě voděnce a peklo a dusilo a vonělo.

Těsto na knedle zatím vesele kynulo, dmulo se a vzdouvalo utěrku. No, zas tak moc nevzdouvalo, a já jsem si až při likvidaci obalu od mouky všiml, že to měla být jiná. Jak moc může vadit záměna hrubé mouky za hladkou? Určitě nijak, budou ty knedle jemnější, hladší. Tak. Hlavně klid!

     Nejlépe jsem si poradil s mixérem, když jsem mixoval do omáčky zeleninu. Jak nádherná byla tahle část úkolu, jak skvěle funguje ten úžasný kuchyňský pomocník, a nechápu, proč ho žena nemá ráda a používá stále ten starý malý do ruky. Uklidil jsem si stůl, rozložil na něj robota a kochal se při jeho sestavování. Semhle ten podstavec, na to nasadit tuhletu hřídelku, na ni dát tenhle kroužek a na to zase mísu a přiklopit to víkem a zrada, zpátky, ještě tam přidělat ty krouhací nože, tak a ještě tuhle přiklapnout a spustit, jejda, ne tak naráz, aha, takže nejdřív jen pomaloučku, nechat rozběhnout, ták, a už to valí. Tahleta stará mašinka patřila ještě mojí mamince a jak šlape, panečku. Jako hodinky. 

      Zatímco jsem ještě pekl maso, protože se mi zdálo, že nechce nějak změknout, zřejmě to byl zasloužilý býček, co to v tom krámě probůh prodávají, se mi povedlo udělat omáčku jedna báseň. Asi by se měla okyselit, zdála se mi nějaká nasládlá. Šup tam s octem. A jéje, jaksi se mi ta kyselost vysrážela do malých hrudek. Asi nekvalitní ocet. No, ještě, že mám ten mixér, hrudky se povedlo rozmixovat z velkých chuchvalců na malé sněhové vločky. No, kdoví, co ještě z těch surovin je v dnešní době taky nějak ošizené.

     Když jsem konečně pochopil, že maso v troubě prostě změknout nechce, že si to rozmyslelo, tak jsem se pustil do knedlíků.

Těsto mělo odhadem správnou konzistenci, vyválel jsem tedy knedlíčky takové, jak je znám ze samoobsluhy. První nezdar byl způsobem tím, že jsme doma neměli dost velký hrnec. Musel jsem proto udělat knedlíky menší. Jestli vařit v páře nebo ve vodě, to nebyl problém. Ale s utěrkou připevněnou k hrnci by se mi ani tyto knedlíky nevešly, tak bylo jasné, co dál. Při varu došlo k nečekané reakci příliš tvrdé vody a měkkého těsta. Zatímco voda asi změkla, tak knedlíky začaly tuhnout. První na dotyk připomínal molitanovou vycpávku z autosedačky. Pokusil jsem se tedy tento nedostatek napravit delší dobou varu, ale to zase vytvořilo z kyprého knedlíku obrovského slimáka kříženého s huspeninou. Třetí knedlík byl sice nerozplizlý, zato uvnitř syrový. Čtvrtým knedlíkem jsem psovi stvořil skvělý gumový pendrek k aportování.

     Pátý knedlík jsem nechal totálně rozvařit, když jsem zachraňoval černé maso z trouby, o které jsem byl přesvědčen, že jsem ji dávno vypnul. Od dalších pokusů jsem byl vysvobozen příchodem manželky s dětmi. Jaký anděl je moje žena. Děkuji bohu za to, že jsem si ji vybral. Namísto brusinek přišla domů s růžovým igelitovým pytlíkem a v něm na čtyřech plastových talířích zabalených do alobalu nesla voňavé a ještě teplé kung-pao s nudlemi a půl kolečkem okurky a osminkou rajčete z blízké asijské restaurace , a to všechno pořízené za stravenky bratru za padesát korun za porci.

     Jo, není nad to mít doma skvělou, chápavou a tolerantní ženu.

Béda Traktorista

Komentáře (32)

Zobrazit/Skrýt komentáře dlouho jsem se tak nezasmála : Alena Puntíkovaná až se bude hlasovat, tak máš u mě bodík. Legrace by byla, kdybys nakonec tu kuchařku vyhrál. V tom případě ji ale pouze oprašuj a nech z ní vařit svou tolerantní ženu prosinec 06, 2007 10:42 No, ALenko, : Béda Traktorista však jsem říkal, že uvařím takové jídlo, jaké neumí uvařit ani babička Tylda. No a vidíš, měl jsem pravdu. Tohle by babička v životě neuvařila! prosinec 06, 2007 10:50 Můj hlas má Béda taky jistý : Míša šíša Oceňuji především tu osobní statečnost tohle všechno na sebe prásknout v přítomnosti tolika kudlanek, které se tomu budou smát Ale nic si z toho, Bédo, nedělej, každý začátek je těžký - my to známe. Věř, že s tou vyhranou kuchařkou už ti to půjde samo a asijský fast food přijde o tržbu. prosinec 06, 2007 10:57 Míšo, : Béda Traktorista já si z toho nic nedělám, protože vím, že když se má něco rozšroubovat, tak manželka hledí na šroubovák s takovým děsem a přemýšlí, která strana se drží v ruce a která se má strčit do důlku ve šroubu, že to moc rád udělám za ni. prosinec 06, 2007 11:03 Beru zpět, teď jsem to trochu přehnal : Béda Traktorista kdyby to náhodou četla moje zákonitá, asi by příště od ťamanů donesla ty porce jen tři. Ale vrtačky se bojí, přísahám. prosinec 06, 2007 11:04 Tak pozdravuj manželku : Míša šíša Jsem na tom úplně stejně prosinec 06, 2007 11:05 Nádhera! : saffron prosinec 06, 2007 11:21 Báječně jsem se pobavila, : Ariana je to skvěle napsané. prosinec 06, 2007 11:29 No Bédo, to až si přečte Tvá sousedka Vodoměrka, : strejda ta se nasměje... prosinec 06, 2007 11:53 ... : vladka no lepe to ani napsat neslo, skvele, jsi jednicka prosinec 06, 2007 11:58 miluju uznalé muže co si váží svých žen, : Inka to je nádhera, škoda, že Vás takových je jak šafránu, tak jen dál a houšť. Není nad to zkusit řemeslo toho druhého. prosinec 06, 2007 14:20 No to víš, Inuš, : Béda Traktorista já bejt ženská, tak bych se sám taky chtěl prosinec 06, 2007 21:31 Normálně to nešlo naráz přečíst: plakala jsem smíchy, : Eva je to bezvadný, snad abys pouvažoval o změně profese na literáta humoristu prosinec 06, 2007 21:34 ... : bb :-)) prosinec 07, 2007 00:50 Hrozně legrační Béďo, i když je to spíš k pláči : NČ Chápu, že pro některé dámy to je asi k popukání. Dopřál´s jim aspoň na chvíli pocit nepostradatelnosti. Já osobně bych ti nepučil do ruky ani tu vrtačku... prosinec 07, 2007 06:23 Ale no tak NiČí, nenech se otrávit ze včerejší diskuse s některými "supermatkami" : Eva já jsem se, a tipuji, že určitě i mnohé zde přítomné rovněž, vůbec nezanášela myšlenkou o potvrzení nějaké nepostradatelnosti, fakt, že NE Raději třeba porozviň svým nezaměnitelným stylem diskusi z 29. 11. To jsou věci..., než nám zmizí v propadlišti dějin... prosinec 07, 2007 06:47 Ale Evííí, včera jsem se fakt nevotrávil : NČ sem se navopak chvíli docela bavil. To, že NĚKTERÉ za žádnou cenu nechtějí připustit věci zjevné a samozřejmé, to je taky jasný. Co se týče tohodle knedlíkovýho článku, je mi taky přeci naprosto jasný, že jde o fabulaci od začátku do konce. Jen jsem si teda dovolil poznamenat, že kdyby už takový nehorázný a životaneschopný vemeno existovalo skutečně, tak by mělo mít přísně zakázanej přístup nejen do kuchyně. That´s Allllll ! MÁME PŘED SEBOU CELEJ VÍKEND :-)))))))))) A rozhodně držím palce, ty tu kuchařku (knihu) určitě zasloužíš ! prosinec 07, 2007 07:07 Krásně strávený čas : wendy v kuchyňském koutku...to by byl docela dobrý klip, ne ? Jo a Míšo, on se B.T.nebál, přece nemusel - my se sice budeme smát, ale nebudeme se mu vysmívat. A on to ví, viď, že to víš ? prosinec 07, 2007 08:08 Hahahahou, NýČe, : Béda Traktorista já bejt ješitnej, tak se urazím. Ještě, že mi toho není zapotřebí. prosinec 07, 2007 08:49 Béďo, dyť ti píču, : NČ že je mi jasný, že todle je vymyšlený. Pár blbejch knedlíků umí upatlat každej. Co by ses urážel? Kur*a! Chčije a chčije!!!! prosinec 07, 2007 09:01 Tak jsem se dlouho nepobavil : René Malý Super povídka...dejte mi kontakt na autora, budeme vařit spolu Pěkné,je více Béďo René prosinec 07, 2007 09:41 NČ, fakt? : Míša šíša Tak to teda opravdu nevím, zda každej. Ale určitě ne napoprvé. Teda ty asi jo, ale většinou první knedlíky dopadnou katastrofálně. prosinec 07, 2007 09:41 Mně taky babička naučil vařit perfektní knedle a slova řka, : wendy pravila : To je základ, to musí umět každá, to budeš vařit pořád. No a po svatbě mi muž vece : prosím tě hlavně ne mnocknedlíků, já jch mám po hospodách tolik, že je nemůžu ani vidět...No já vím, že je rozdíl mezi hospodským a domácím žluťoučkým mazlíčkem, ale - ne. prosinec 07, 2007 10:39 Jo, Míšo, fakt : NČ Sem je vařil jen několikrát. Poprvé asi před 30ti lety. Spíš jsem ale na to línej - teda hlavně na umejvání zasviněnýho nádobí. Sám pro sebe bych je teda nepatlal. Tehdá to bylo pro děti. Tak to jo! Ale pokaždý knedliky byly docela dobrý a jedlý. Teda - co mi je uplně vodporný, to sou takový ty bílý kynutý ("hospodyně" tomu blafu řikaj "nadejchaný"), co udělaj ve vomáčce bahno, kerý nejde ani na vidli napíchnout. Bléééé! Ostatně - i Strejda vo nich něco ví. Si vzpomínám, jak jednou muj drobek šestiletej synek moc zatoužil po knedlikách ke guláši vod včerejška. Knedliky už byly zežraný a neměl jsem potřebný suroviny na další. Vykrájel jsem tenkrát z chleba kola velikosti knedliků, zalil gulášem vod včera, a synek pochválil, že dneska jsem mu uvařil daleko lepší knedliky než včera. Taky pochvala .... prosinec 07, 2007 11:51 No jo, to záleží na gustu : Míša šíša Můj rozmazlený synek zase nechce jiné knedlíky než ty kynuté nadýchané. On ale takový správně udělaný kynutý knedlík nesmí udělat v omáčce bahno a musí jít napíchnout na vidličku (to je problém spíše těch knedlíků ze supermarketů á la mouka s vodou). Moje tchýňule dělá knedlíky z kypřícího prášku, jak sem někdo dával recept, a musím se přiznat, že pro mě je to docela nepoživatelný. Žvejkací guma, která nenasaje nejen omáčku, ale ani sos z masa, takže se to musí jíst tak, že se nejdřív zkonzumuje suchý knedlík, a pak lžící dojí omáčka. prosinec 07, 2007 12:12 Nene, Míšo : NČ Jasněže von nesaje. Ani nesmí sát. Na něj si to musíš šikovně nahrnout a pak pozřít. A žvejkací guma - to snad zase ne! Jinak souhlas. Záleží na Gustu. prosinec 07, 2007 12:29 Ještě k tomu: : NČ To snad je něco podobnýho jako s nudlema v polívce. Já mám zásadu, že nudle nesměj bejt horký, spíš studený, maximálně vlažný, a HLAVNĚ se s vařicí polívkou nesměj sejít dřív, než na talíři. Onehdá jsem na moravský návštěvě byl nucenej konzumovat jinak uplně skvělou kuřecí polívku, naprosto znehodnocenou v ní hodinu vařenejma nudlema. Hostitelka si na tom bahnu nesmírně zakládala. Nojo, stará a pravdivá moudrost praví: doma žer co máš, jinde co ti daj. prosinec 07, 2007 13:09 No jo, nudle : Míša šíša To je na další kapitolu. Samozřejmě - každý dobrý kuchař potvrdí, že těstoviny do polévky se mají vařit zvlášť. Ale dělá to málokdo. Moje babička byla úplně alergická na ty kupované, říkala o nich, že to vypadá jak rozvařený žížaly a že se jí z toho zvedá žaludek. Jo, ale komu se chce dneska zadělávat těsto, válet, sušit, krájet na vlasové nudličky, znovu sušit... hrozná piplačka. prosinec 07, 2007 13:37 Míšo : NČ Nemusej bejt rozvařený žížaly. Jasněže nikdy ty kupovaný nebudou jako doma uválený. Ale když se nepřevařej a ihned v cedníku prolejou studenou vodou, nechaj pár minut vodkapat, pak vyklopěj do mísy, a teprve z tý mísy se prdnou na talíř, pak zalejou horkou polívkou, tak docela ujdou :-) prosinec 07, 2007 13:50 jen ze zvedavosti : manul bych se chtela zeptat, kde skoncil tan snubni prsten? Jinak jsem moc rada, ze po me nikdo svickovou, natoz jeste s domacim knedlikem nechce, asi bych dopadla stejne. prosinec 07, 2007 14:09 skvela... : Blackwood_Lucy opravdu uzasna povidka...zatim ta nejlepsi co jsem tu cetla... prosinec 07, 2007 19:52 dovedu si předtavit i horší : Malý Tomík Povídka je super, už dlouho jsem se tak nepobavil. Probudila ve mě téměř zapomenuté vzpomínky na jeden z letních táborů - tam pokus uvařit jakési knedlíky skončil něčím jako velmi řídkým tmelem - jíst se to moc nedalo, noc to nedrželo a spíš to jaksi teklo. prosinec 17, 2007 15:52

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment